ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.562.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 562/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 6. 2016 o dovolání obv. R. D. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 7 To 360/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 78/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. R. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 2 T 78/2014, byl obv. R. D. uznán vinným pokračujícím přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněný zproštěn obžaloby okresního státního zástupce pro skutky kvalifikované v obžalobě jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, které byly popsány pod body 4, 5, 6, 8, 10, 13 obžaloby (1. až 6. výroku zprošťující části rozsudku).
O odvolání obv. D. rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 7 To 360/2015 tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech zamítl.
Podle skutkových zjištění byl obv. R. D. (s již odsouzenou R. M.) uznán vinným, že oba obvinění společně jako druh a družka nejméně v období od počátku roku 2013 do 9. 3. 2014 v O., okres K. V., v místě svého společného bydliště na ubytovně v ulici D. h., v okolí ubytovny, na ubytovně v M. ulici a na dalších přesně nezjištěných místech ve městě v úmyslu získat finanční prostředky, neoprávněně distribuovali drogu pervitin. Obviněný R. D.:
1. nejméně v 80 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 30 gramů za částku celkem 30.000,- Kč L. H.,
2. v jednom případě prodal pervitin v množství dvě „čáry“, tedy cca 0,2 gramu, za částku 200,- Kč R. Z.,
3. nejméně v 10 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 1,5 gramu za částku nejméně 1.500,- Kč P. L.,
4. nejméně ve 20 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 4 gramy za částku celkem 4.000,- Kč D. K.,
5. nejméně ve 3 případech poskytl pervitin v množství celkem nejméně 1,3 gramu R. G., z toho v jednom případě výměnou za 17 ks šamponů v množství 0,5 gramu a ve 2 případech prodal v množství celkem 0,8 gramu za částku celkem 800,- Kč,
6. nejméně ve 300 případech prodal pervitin v množství celkem nejméně 50 gramů za částku celkem 50.000,- Kč T. Š.,
přičemž pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v seznamu II. přílohy Úmluvy o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 62/1989, jako psychotropní látka, ačkoliv k nakládání s takovou látkou neměli příslušné povolení Ministerstva zdravotnictví ČR ve smyslu ustanovení §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 7 To 360/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 2 T 78/2014, podal obv. R. D. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm odkázal na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel ve svém dovolání namítl, že byly provedeny pouze důkazy, které vyzněly v jeho neprospěch nebo byly vyhodnoceny chybně. Konkrétně pak vznesl níže uvedené výhrady.
1. Okresní soud si měl vyžádat záznamy z bezpečnostních kamer, instalovaných před ubytovnou v ul. D. h. a na hřbitově v O. a jeho nejbližším okolí, neboť ty měly zaznamenat, zda na těchto místech obviněný prodával pervitin. Návrh na provedení tohoto důkazu však soud I. stupně odmítl s tím, že tyto záznamy se dlouhodobě neuchovávají. Dovolatel však má za to, že v takovém případě měl soud vyslechnout vrátného z ubytovny, který měl dobrý přehled o tom, co se před ní děje.
2. Dle tvrzení odvolacího soudu výpovědi svědků korespondují s výsledky domovní prohlídky v bydlišti obviněného, kde byla zajištěna přítomnost metamfetaminu. Dovolatel však k tomu namítl, že výsledky domovní prohlídky neprokazují věrohodnost svědků, zejm. svědků Š. a G., a proto hodnotí toto spojení jako nelogické a nesprávné.
3. Odvolací soud odmítl provést výslech svědka P. s odůvodněním, že tento svědek nebyl přítomen prodeji drog. Podle názoru obviněného by však jeho výslechem byla potvrzena skutečnost, že pracoval na jeho jezdecké farmě v osadě V. dlouho do večera, a nemohl tak narkomanům prodávat pervitin. Výslech tohoto svědka tak měl být proveden a tím, že proveden nebyl, byl obviněný zkrácen na svých právech.
4. Především se však Vrchní soud v Praze ztotožnil s výpověďmi svědků, kteří svědčili proti němu a kteří jsou častými uživateli drog a prostředky k obživě a na nákup narkotik si opatřovali majetkovou trestnou činností. Odvolací soud si měl vyžádat rejstříky trestů všech těchto svědků – většina z nich byla vícekrát soudně trestána. Jejich svědectví je nevěrohodné také proto, že jejich finanční situace byla špatná a nemohli proto dlouhodobě získávat finanční prostředky na nákup tak velkého množství drog. K jednotlivým svědkům dovolatel uvedl toto:
- svědek T. Š. v přípravném řízení svědčil v neprospěch dovolatele, ale u hlavního líčení svou výpověď změnil s poukazem na to, že byl ovlivněn policistou por. P. Podle dovolatele je nepravděpodobné, že by tento svědek sběrem šrotu a krádežemi získal tolik peněz na drogy. Jeho zisk musel být podstatně menší, a proto nemohl nakoupit tak velké množství pervitinu, jak uvedl v přípravném řízení. Věrohodnost svědka měla být zkoumána znaleckým posudkem. Soud I. stupně tento důkaz nesprávně vyhodnotil.
- Svědkyně R. G. vypovídala odlišně v přípravném řízení (kdy uvedla, že od obviněného pervitin kupovala), ale během hlavního líčení to popřela, neboť údajně „byla zfetovaná a vše si vymyslela“. Obviněný k tomu dodal, že během výpovědi v přípravném řízení skutečně mohla být pod vlivem omamné látky, a proto navrhl, aby její věrohodnost byla zkoumána soudním znalcem z oboru psychologie. Zatím tento důkaz proveden nebyl.
- Svědek L. H. v přípravném i během hlavního líčení vypovídal shodně. Dovolatel ale popřel, že by tomuto svědkovi prodával pervitin. Navíc svědek uvedl, že pobíral sociální dávky ve výši 3 400 Kč a vykonával pouze krátkodobé brigády, ze kterých měl mít příjem cca 4 000 Kč. Obviněný má za to, že tyto příjmy nemohly pokrýt náklady na obživu, bydlení a nákup pervitinu, a proto jeho výpověď považuje za nevěrohodnou.
- I v případě svědka D. K. , který si peníze na obživu a pervitin získával prostitucí a sběrem šrotu, dovolatel považuje za vyloučené, aby získal těmito aktivitami tolik financí, aby si mohl dovolit kupovat tolik pervitinu, kolik uvedl. V případě tohoto svědka dovolatel upozornil také na to, že vypovídal proti jeho bratranci a ten byl nakonec odsouzen. Není proto vyloučeno, že D. K. vypovídal i proti němu účelově.
- Také svědek P. L. neměl zaměstnání a živil se pouze příležitostnou prací, takže nemohl mít dostatek financí, aby nakupoval takové množství pervitinu, které uvedl. I tato výpověď je nevěrohodná.
- Svědka R. Z. dovolatel vůbec nezná, má za to, že si ho tento svědek musel s někým splést.
Závěrem svého dovolání obviněný shrnul, že Krajský soud v Plzni nezkoumal věrohodnost výpovědí výše uvedených svědků a argumentačně se nevyrovnal s jejich finanční situací. Přesněji řečeno: nevyžádal si jejich rejstříky trestů, neučinil dotaz na Krajském ředitelství Karlovy Vary, zda proti nim v současnosti neprobíhá trestní stíhání, nevyžádal si dotaz na sběrny šrotu města O., v jakém rozsahu tito svědkové odevzdávali a jaký měli z toho příjem a neoslovil Úřad práce Karlovy Vary, detašované pracoviště O., jak vysoké sociální dávky, vč. příspěvku na bydlení byly vyplaceny svědkům Š., G., H., K. a L. Také nebyla znalecky zkoumána věrohodnost výpovědí těchto svědků, nebyl vyslechnut svědek P. P. z farmy pro rehabilitací dětí v osadě V., stejně jako nebyl vyslechnut vrátný z ubytovny, kde obviněný bydlel. Všechny tyto důkazy by měly podstatný vliv na hodnocení výpovědí svědků.
Z výše uvedených důvodů dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadené usnesení Krajského soudu v Plzni podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III.
S tátní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 403/2016 ze dne 12. 4. 2016) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání – nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
IV.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž už nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
V.
Obviněný R. D. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poté však v podstatě zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal již Okresní soud v Karlových Varech (ve svém rozsudku sp. zn. 2 T 78/2014 ze dne 11. 5. 2015), a poté i Krajský soud v Plzni (ve svém usnesení sp. zn. 7 To 360/2015 ze dne 21. 1. 2015).
I přesto, že obviněný své dovolání směřoval vůči usnesení Krajského soudu v Plzni, prakticky vznesl své výhrady vůči skutkovým závěrům soudu I. stupně, které odvolací soud potvrdil. [Proto také měl dovolatel podřadit své výhrady i pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k) tr. ř.“]. Především však dovolatel svými dovolacími výhradami zcela minul hmotněprávní charakter tohoto ustanovení, neboť Nejvyšší soud již není oprávněn přezkoumávat skutkové závěry soudů nižších stupňů.
Hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů pouze tehdy, pokud jsou ze skutkových zjištění vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky.
Pro Nejvyšší soud, který musí zásadně vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto jakákoliv polemika o provedených důkazech a následných skutkových závěrech je z hlediska dovolacího řízení zcela irelevantní . Nejvyšší soud se však v rámci svého přezkumu zaměřil na zjištění, zda mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé není patrný extrémní nesoulad.
Ze spisového materiálu vyplynulo, že oba soudy nižších instancí konstatovaly, že vina obviněného D. byla jednoznačně prokázána, v důsledku čehož proklamovaly svou jistotu, že k popsanému jednání skutečně došlo tak, jak popsal Okresní soud v Karlových Varech v tzv. skutkové větě. Dovolatel se k trestné činnosti (ani částečně) nedoznal. Jeho vina však byla dovozena z výpovědí svědků L. H., R. Z., P. L., D. K., R. G. a T. Š. a z dalších důkazů. Ve svém dovolání dovolatel Nejvyššímu soudu nabídl vlastní hodnocení důkazů, ze kterých vyvodil (pro sebe) příznivější skutkové závěry, ve snaze vyvinit se z projednávané trestné činnosti.
Zcela konkrétně – z provedených důkazů dovolatel nejvíce brojil proti výpovědím T. Š. a R. G. Je pravdou, že tito svědkové své výpovědi během hlavního líčení změnili. Svědek Š. v přípravném řízení svědčil v neprospěch obv. D., ale u soudu I. stupně svou výpověď změnil s odůvodněním, že nevypovídal pravdu, protože měl být ovlivněn policistou por. P. Také svědkyně G. v přípravném řízení usvědčila obviněného z prodeje pervitinu, ale během hlavního líčení své původní svědectví popřela, údajně z důvodu, že byla pod přímým vlivem omamné látky.
Soud I. stupně se však s těmito změnami v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vypořádal. Především přesvědčivě objasnil, z jakých důvodů uvěřil původním výpovědím. Svědek P. obv. Š. vyslýchal pouze před zahájením trestního stíhání a během tohoto výslechu obv. D. z trestné činnosti jasně usvědčoval (u výpovědi po zahájení trestního stíhání však už nebyl přítomen). Je zcela vyloučeno, aby byla svědkyně G. za přítomnosti obhájců vyslýchána pod vlivem omamných látek. Proto byly změny obou výpovědí správně vyhodnoceny jako zjevně účelové, podané nejspíše z důvodu snahy pomoci svému bývalému drogovému dealerovi. Obě výpovědi navíc nestojí osamoceny, ale zapadly do kontextu ostatních provedených důkazů, k nimž nepatří jen ostatní svědecké výpovědi, ale i výsledky domovní prohlídky z 12. 3. 2014 na ubytovně O., D. h. Z odborného vyjádření Policie ČR, OKTE Plzeň, které je součástí spisu, vyplynulo, že v zajištěných stopách č. 1, 4 až 9 byla prokázána přítomnost metamfetaminu, a ve stopách č. 2 a 3 byla prokázána přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu.
Z provedených důkazů byla trestná činnost obv. D. dostatečně prokázána, tedy to, že od počátku roku 2013 do jara 2014 prodával nejméně šesti osobám pervitin v množstvích uvedených v tzv. skutkové větě. Argumenty obviněného a jeho obhajoby byly soudy nižších stupňů spolehlivě vyvráceny. Nejvyšší soud také ověřil, že soud I. stupně postupoval při vyhodnocení výše uvedených skutkových zjištění velmi obezřetně a v souladu se zásadou in dubio pro reo přičetl obviněnému prodej pervitinu ve zjištěném množství.
Velkou část dovolacích námitek věnoval obviněný návrhům k provedení dalších důkazů. Konkrétně navrhl, aby si Krajský soud v Plzni:
· vyžádal rejstříky trestů všech svědků, kteří byli ve věci vyslechnuti, neboť většina z nich byla vícekrát soudně trestána, v souvislosti s tím
· učinil dotaz na Krajském ředitelství Karlovy Vary, zda proti svědkům v současnosti neprobíhá trestní stíhání,
· vyžádal si dotaz na sběrny šrotu města O., v jakém rozsahu tito svědkové odevzdávali šrot do sběru a jaký měli z toho příjem,
· oslovil Úřad práce Karlovy Vary, detašované pracoviště O., aby zjistil, jak vysoké sociální dávky, vč. příspěvku na bydlení byly vyplaceny výše uvedeným svědkům,
· zkoumal věrohodnost provedených svědeckých výpovědí znaleckým posudkem z oboru psychologie.
Mimo to dovolatel rovněž inicioval, aby odvolací soud:
· vyslechl svědka P. P. z farmy pro rehabilitaci dětí v osadě V., neboť obviněný byl u něj zaměstnán na jeho jezdecké farmě v osadě V. a výslechem tohoto svědka by bylo zjištěno, že svou práci vykonával dlouho do večera, takže nemohl narkomanům prodávat pervitin, a také aby
· vyslechl vrátného z ubytovny, kde obviněný bydlel.
I k těmto návrhům však zaujal Nejvyšší soud – stejně jako soudy nižších instancí – odmítavé stanovisko. Je to nejenom proto, že námitky proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (jak bylo uvedeno výše), ale také proto, že zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu, projednávajícího daný případ.
Je sice pravdou, že každý obviněný má nezpochybnitelné právo navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy (viz §2 odst. 5 tr. řádu). Ale soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit – resp. posoudit věrohodnost nabízeného důkazu i nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci ve věci. A pokud tento soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen provedení navrhovaného důkazu odmítnout. Proto soudy I. a II. stupně posuzující případ obv. D. nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést důkazy, které vyhodnotily jako nadbytečné, neboť by předmětnou trestnou činnost nepomohly nijak objasnit. Naopak provedením takového důkazu by se provinily proti zásadě rychlosti řízení. Odvolací soud své stanovisko k této otázce dostatečně vysvětlil v odůvodnění rozhodnutí na str. 3–4.
Důkazy, které navrhoval obviněný, by pouze dokreslily celkový profil jednotlivých svědků. Ale z hlediska zkoumané trestné činnosti obviněného D. by jejich provedení bylo skutečně nadbytečné. Také výslechy vrátného z ubytovny, kde obviněný dlouhodobě bydlel, a svědka P. P. z farmy pro rehabilitaci dětí v osadě V. (kde dovolatel pracoval) by zcela zjevně nepřinesly žádné informace, které by měly potenciál zpochybnit dané skutkové závěry. Proto pokud byly návrhy obv. D. na provedení výše uvedených důkazů odmítnuty, nezbývá než uzavřít, že tento postup byl správný a v žádném případě jím nebyl obviněný omezen na svém právu na obhajobu.
VI.
Závěrem tedy Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Karlových Varech provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. To koneckonců zcela správně ve svém usnesení potvrdil i Krajský soud v Plzni.
Nejvyšší soud po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že oba soudy nižších instancí ve svých závěrech, týkajících se výroků o vině i trestu jednoznačně nepochybily. V napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů k porušení zákona. Současně mezi skutkovými a z nich plynoucími právními závěry Nejvyšší soud neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Proto dovolání obv. R. D. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu