ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.62.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 62/2016-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. května 2016 dovolání obv. M. Ch. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 12 To 35/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 1/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 4 T 1/2015, byl obv. M. Ch. L. (společně s obv. H. D. V. ) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále (obv. M. Ch. L. sám) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Společně obv. H. D. V. byl uložen trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vedle uvedených trestů byl oběma obviněným uložen též trest vyhoštění podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to ve shodné výměře 10 (deseti) let. Dalšími výroky pak soud I. stupně rozhodl podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o uložení ochranných opatření, a to zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, dále rozhodl podle §81 odst. 3 tr. ř. o zničení věci a podle §80 odst. 1 tr. ř. o vrácení věci, a to vše ve vztahu k věcem, jak byly specifikovány v jednotlivých výrocích rozsudku.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obv. M. Ch. L. dopustil trestné činnosti tím, že:
I. společně s obv. H. D. V. od přesně nezjištěné doby nejpozději do dne 21. 3. 2014 v rodinném domě v obci F. L. , katastrální území S. u F. L. , v ulici L. , majitelky T. N. , aniž by disponovali povolením příslušných orgánů k zacházení s psychotropními látkami, vydaným podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, tedy neoprávněně, za použití elektrických jednoplotýnkových vařičů, skleněných třícestných baněk sloužících jako varné nádoby, plastových sudů jako nádob vhodných pro extrakci, skleněných tálů sloužících na sušení meziproduktu a konečného produktu, červeného fosforu, jódu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové a toluenu vyrobili dehydroxylací efedrinu, resp. pseudoefedrinu krystalickou látku hnědé barvy o hmotnosti 2262 gramů, která obsahovala podle kriminalistické expertízy 1117,31 gramů metamfetaminové báze; vyrobený metamfetamin uložili do mikrotenových sáčků, tyto vložili do igelitové tašky a tuto uschovali do pouzdra na squashovou raketu a odnášeli jej z objektu pryč, při tom byli dne 21. 3. 2014 ve 20:53 hodin zadrženi orgány Policie České republiky a vyrobený metamfetamin byl zajištěn, přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.,
II. sám v přesně nezjištěných dnech následujících po dni 17. 4. 2014, nejpozději pak dne 13. 5. 2014, aniž by disponoval příslušným povolením k zacházení s psychotropními látkami, vydanými podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, tedy neoprávněně, v bytě č. ..... v domě č. p..... v K. ul. v Ch. , pronajatém od M. L. , společně s B. N. T. , proti němuž je vedeno samostatné trestní řízení, přechovával v obývacím pokoji za dřevěnou zástěnou krystalickou látku o hmotnosti 12,9 gramů, obsahující 6,60 gramů čisté metamfetaminové báze a krystalickou látku o hmotnosti 209,8 gramů, obsahující 90,63 gramů čisté metamfetaminové báze, a v kuchyni ve skřínce vlevo dole kuchyňské linky krystalickou látku o hmotnosti 8,61 gramů, obsahující 3,79 gramů čisté metamfetaminové báze, tedy celkem 231,31 gramů krystalické látky s obsahem 101,02 gramů čisté metamfetaminové báze, a tyto látky byly připraveny pro následnou distribuci dalším osobám, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.
Výše uvedený rozsudek však nenabyl právní moci, neboť jej v zákonné lhůtě napadli odvoláními oba obvinění a v jejich neprospěch též státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni. Rozsudkem Vrchního soud v Praze ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 12 To 35/2015, byl k odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. l písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve vztahu k oběma obviněným ve výrocích o uložených trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu, dále ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o vrácení věci a o zničení věci, a dále byl k odvolání obv. H. D. V. zrušen též výrok o uloženém trestu vyhoštění u tohoto obviněného. Odvolací soud poté nově rozhodl tak, že obv. H. V. D. odsoudil (při nedotčeném výroku o vině) k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a obv. M. Ch. L. odsoudil (rovněž při nedotčeném výroku o vině) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, přičemž oba obviněné zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Věc v části zrušených výroků, jimiž bylo rozhodnuto o vrácení věci a o zničení věci, pak vrchní soud vrátil soudu I. stupně, aby v ní učinil nové rozhodnutí. Odvolání obv. M. Ch. L. pak bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. M. Ch. L. prostřednictvím advokáta Mgr. Šimona Jirky dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný ve svém dovolání namítl, že celé trestní řízení, a zejména pak hlavní líčení, proběhlo v rozporu se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, neboť provedené důkazy nebyly ani v jejich souhrnu způsobilé bez jakýchkoli pochybností prokázat účast obviněného na předmětné trestné činnosti. Soud I. stupně opřel své rozhodnutí zejména o některé důkazy ve formě zajištěných stop, výslechů svědků a telefonických odposlechů, přičemž tyto důkazy hodnotil v pouze neprospěch obviněného a nerespektoval tak zásadu in dubio pro reo. Tímto postupem tedy došlo ze strany soudů k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
Podle názoru obviněného je tedy zjevné, že soudy obou instancí vydaly v rámci svého rozhodovacího procesu vadné a nepřezkoumatelné rozhodnutí, neboť zcela ignorovaly skutečnost, že na základě provedených důkazů není možné bez jakýchkoli pochybností uznat obviněného vinným ze spáchání předmětné trestné činnosti, čímž dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním v rozporu s provedeným dokazováním.
Proto dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby jako soud dovolací zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 12 To 35/2015, i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 4 T 1/2015, a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obv. M. Ch. L. se písemně vyjádřil státní zástupce, činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1300/2015-10 ze dne 11. 1. 2016). Ve svém vyjádření státní zástupce nejdřív uvedl, že dovolání podáno proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, jakožto soudu nalézacího, je v této části dle §265a odst. 1 tr. ř. nepřípustné, neboť tento soud nerozhodl ve druhém stupni.
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, je sice formálně založeno na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dle státního zástupce neobsahuje žádnou hmotněprávní argumentaci. Ve skutečnosti se obviněný svými námitkami dožaduje vlastního způsobu hodnocení zásadních důkazů, a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky a v bodech VII. a VIII. se poté domáhá užití zásady in dubio pro reo.
Státní zástupce dále zdůraznil, že zásada in dubio pro reo, jejíž porušení dovolatel opakovaně namítl, je zásadou procesněprávní a nikoliv hmotněprávní. Porušení této zásady by teoreticky mohlo naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak pouze v případě, kdyby v konkrétní věci nabylo závažnosti extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovým zjištěním, a dovolatel by ve svém podání uvedl, v čem konkrétně tento rozpor spatřuje. Dovolání obviněného však tento druh argumentace zcela postrádá a Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby domýšlel dovolací argumentaci obviněného. Ohledně skutkových námitek dovolatele státní zástupce pro úplnost poukázal, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí důkazy logicky a přesvědčivě hodnotil a vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů nemohl obviněného považovat za nevinného.
Dle státního zástupce lze uzavřít, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obv. M. Ch. L. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval a že nic nebrání projednání jeho dovolání.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
Dovolatel ve svém podání vytkl, že postupem soudů obou instancí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůraznil, že s ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud – objektivně existuje mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů extrémní rozpor, za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznese takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka relevantní.
Nejvyšší soud na základě svého přezkumu zkonstatoval, že případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (který však obviněný ve svém dovolání ani nenamítal) nemůže být založen jen na tom, že obviněný sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným, v úvahu přicházejícím výsledkem. Nad rámec výše uvedeného nutno zdůraznit, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nejvyšší soud proto námitku dovolatele, týkající se porušení jeho práva na spravedlivý proces, nemohl shledat právně relevantní.
Obv. M. Ch. L. dále ve svém dovolání namítl, že soudy nižších stupňů postupovaly v rozporu se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Na podporu tohoto tvrzení obviněný uplatnil argumentaci známou z dosavadního průběhu trestního řízení, která spočívala především v jeho námitkách, že soudy nižších stupňů se ztotožnily s nedostatečnými skutkovými zjištěními, které měly být v důsledku principu in dubio pro reo vyhodnoceny v jeho prospěch, a tudíž měly vést k vynesení zprošťujícího rozhodnutí. Soudům dále vytkl i způsob, jímž prováděly a hodnotily jednotlivé důkazy.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené zdůraznil, že obviněný svou argumentací pouze vytrhává jednotlivé skutečnosti ze souvislostí, aniž zohledňuje příslušný kontext. Uplatnění zásady in dubio pro reo je namístě, pokud lze v trestní věci dospět na základě provedeného dokazování k několika co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím. V takové situaci má soud povinnost přiklonit se k té z nich, jež je pro obviněného nejpříznivější, tzn. povede k jeho zproštění obžaloby z důvodů dle §226 písm. a), písm. c) tr. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08). V tomto případě však soud I. stupně dospěl k závěru, že obviněný se dopustil uvedené trestné činnosti, a to bez důvodných pochybností. Toto rozhodnutí následně pečlivě a řádně zdůvodnil, přičemž výslovně uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané a které na druhou stranu vyhodnotil jako nedůvěryhodné a proč (č. l. 3029, 3030). Tento závěr následně potvrdil i soud odvolací, který po přezkumu napadeného rozhodnutí dodal, že soud I. stupně rozvedl všechny rozhodné skutečnosti pro vynesení odsuzujícího rozsudku (č. l. 3152, 3153).
Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedenými skutky nenaplnil znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy založil dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách, které se odvíjely od jeho tvrzení, že z provedeného dokazování jasně vyplývá, že při zásahu policie obviněný nikam neutíkal a šel pouze stejným směrem jako spoluobviněný H. D. V. Dále obviněný namítl, že v nemovitosti, kde bylo zajištěno celkem 231,31 gramů krystalické látky s obsahem 101,02 gramů čisté metamfetaminové báze, pouze občasně přespával, a tudíž mu nelze přičíst účast na přechovávání zajištěného metamfetaminu. Nejvyšší soud má za nutné poukázat, že jde pouze o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obv. M. Ch. L. pojal dovolání jako polemiku s uvedenými skutkovými zjištěními, a to v návaznosti na svou obhajobu, že se žádného jednání popsaného ve výroku o vině nedopustil a že toto jednání mu nebylo prokázáno bez důvodných pochybností. Námitky obviněného tím nabyly vyloženě jen skutkové povahy a ocitly se mimo rámec dovolacího důvodu. Lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce, že dovolatel (resp. jeho obhájce) nerozlišuje mezi odvolacím řízením a řízením dovolacím a podaní označené jako dovolání je v podstatě kopií odvolání obviněného včetně chyb a nepřesností. Není však úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů jasně srozumitelně a logicky vysvětlily svůj hodnotící postup. Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem a takto postavená argumentace není rovněž způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Nejvyšší soud prověřil, že Krajský soud v Plzni v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. – tedy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Přezkum skutkových zjištění i na ně navazujících právních závěrů Vrchním soudem v Praze, týkající se otázky viny a trestu u obv. M. Ch. L. , je rovněž správný, relevantní a hodnověrně odůvodněný. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutek, ze kterého byl obviněný uznán vinným, je právně kvalifikován správně, a Krajský soud v Plzni, stejně jako Vrchní soud v Praze ve svých skutkových a na ně navazujících právních závěrech nepochybily.
Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona a obviněný svými námitkami tento důvod dovolání zjevně nenaplnil, Nejvyšší soud dovolání obv. M. Ch. L. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 5. května 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu