ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.680.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 680/2016-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 9. 2016 o dovolání obv. R. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 9 To 503/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 27/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. R. T. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 2 T 27/2015, byl obv. R. T. uznán vinným ze spáchání
I. zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
II. zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
III. zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku,
IV. zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Za zločiny uvedené v bodě I., II. a IV. a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 68/2014 ze dne 30. 9. 2014, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2014, byl podle §185 odst. 2 a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let, a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. To vše podle §43 odst. 2 tr. zákoníku za současného zrušení výroku o trestu za skutek ad 2) z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 68/2014 ze dne 30. 9. 2014, který byl nabyl právní moci dne 24. 10. 2014.
Za zločin uvedený v bodě III. byl obv. T. podle §175 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podal obv. R. T. odvolání. O něm rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 9 To 503/2015 tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
I. v přesně nezjištěný den v období od poloviny listopadu 2013 do konce července 2014 v P. – H. P., B. ..., ve svém bytě v 5. patře poté, co poškozené K. R., sám aplikoval nitrožilně dávku 0,2 g pervitinu a požadoval po ní, aby se svlékla donaha, což poškozená odmítla, k poškozené přistoupil, roztrhl jí triko a odhodil ji na pohovku, kde ji začal dále svlékat a líbat na ústa, čemuž se poškozená bránila jak verbálně s tím, aby to na ni nezkoušel, tak fyzicky, kdy se ho snažila odstrčit, jednou rukou jí pevně chytil obě její ruce za zády a druhou rukou jí stáhl tepláky a spodní kalhotky ke kolenům, poté si klekl k pohovce a pokoušel se svým pohlavním údem vniknout do pochvy poškozené, což se mu nepodařilo, proto do pochvy poškozené zasouval své prsty, poškozená se po celou dobu aktivně bránila jak verbálně, kdy křičela, ať toho nechá, tak fyzicky, kdy se snažila ho od sebe odstrkovat a kopat, tedy jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
II. dne 06. 10. 2014 v době od 10:00 hod. do 11:00 hod. v P. – H. P., ul. B. ..., ve svém bytě v 5. patře panelového domu, násilím požadoval po poškozené D. H., pohlavní styk tím způsobem, že ji po předchozích slovních nadávkách opakovaně udeřil pěstmi do obličeje a do těla, zejména do oblasti břicha a zad, následně jí poručil, aby se svlékla, jinak že ji znovu zbije, poškozená si tedy sundala kalhoty i spodní kalhotky, a obviněný po ní nejprve požadoval orální styk, kdy poškozená ze strachu, že bude znovu napadena, vzala jeho penis do úst, avšak u obviněného nedošlo k ejakulaci, proto po chvíli poškozené řekl, aby si na něj obkročmo sedla, což poškozená nejprve odmítla, ale nakonec poté, co si obviněný lehl na záda, poškozená si na něj sedla a on zasunul svůj penis do její pochvy, kam po jedné minutě soulože ejakuloval, tedy jiného násilím i pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a takový čin spáchal souloží,
III. dne 16. 10. 2014 v době od 09:10 hod. do 21:05 hod. v P., před severní stranou budovy H. n. a jinde v P. pod pohrůžkou zabití nutil poškozenou D. H., aby vzala zpět své trestní oznámení pro znásilnění, které podala na obžalovaného R. T. dne 8. 10. 2014 na PČR, pokud tak neučiní, pojede do M., kde bydlí matka poškozené, zabije ji a celou její rodinu, tedy jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal a takový čin spáchal na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti,
IV. 1) v přesně nezjištěných dnech v období od začátku měsíce ledna 2013 do začátku měsíce června 2013, při náhodných setkáních v P. v okolí stanice metra P. nebo v P. – H. P., B. ..., ve svém bytě poskytl K. R., v přesně nezjištěném počtu případů, v intenzitě obvykle minimálně jedenkrát až dvakrát týdně pervitin, v každém jednom případě dávku o hmotnosti 0,2 gramu pervitinu, který jí sám nitrožilně aplikoval, a dále v přesně nezjištěné dny v období od poloviny měsíce srpna 2013 do měsíce května 2014, rovněž při náhodných setkáních v P. v okolí stanice metra P. nebo v P. – H. P., B. ... ve svém bytě poskytl K. R. v přesně nezjištěném počtu případů, minimálně třikrát pervitin, v každém jednom případě dávku o hmotnosti 0,2 gramu pervitinu, který jí rovněž sám nitrožilně aplikoval, celkem jí tak poskytl a aplikoval celkem nejméně 7,8 g pervitinu,
IV. 2) v době od 02. 10. 2014 do 05. 10. 2014 v P. – H. P., ul. B. ..., ve svém bytě v 5. patře, v přesně nezjištěném počtu případů poskytl D. H., přesně nezjištěné množství pervitinu, který jí sám nitrožilně aplikoval dne 02. 10. 2014 po jejich společném příchodu do bytu, v dalších dnech jí dávku pervitinu nitrožilně aplikoval v intenzitě nejméně dvakrát denně, a dne 05. 10. 2014 po příchodu dívky jménem B. do bytu si společně nitrožilně aplikovali dávku pervitinu, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 02 .2011, sp. zn. 43 T 33/2010, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2011, uznán vinným mimo jiné i přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, tento trest vykonal dne 11. 07. 2012, přičemž hlavní účinnou složkou pervitinu je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, tedy neoprávněně jinému jinak opatřil psychotropní látku a takový čin spáchal, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obv. R. T. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm odkázal na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel zdůraznil, že správnost právního posouzení projednávaných skutků je mimo jiné závislá na výpovědích svědků. Městský soud v Praze však pochybil, když si vybral pouze výpovědi, které měly jednoznačně usvědčit obv. T. ze spáchání činů. Zejména se to týká výpovědi svědkyně R., která proběhla v nepřítomnosti veřejnosti. S jejím obsahem byl ze strany soudu seznámen pouze stručně a vyslechnout si ho mohl jen z nekvalitního záznamu hlavního líčení. Především však je zřejmé ovlivňování svědkyně K. R. ze strany soudu, neboť byl tento výslech učiněn pod nátlakem, morálními apely a citovým vydíráním ze strany soudu. Tím soud I. stupně docílil, že svědkyně vypovídala stejně jako v přípravném řízení, což svědčí o nevěrohodnosti této svědkyně. Nic na tom nemění ani fakt, že na R. byl vypracován znalecký posudek. Vzhledem k těmto skutečnostem má za to, že prokázání jeho viny na základě této rozporuplné výpovědi je nedostatečné, a proto měl soud rozhodnout jako v pochybnostech, tj. v jeho prospěch.
6. I ohledně výslechu svědkyně S. P. má dovolatel za to, že ze strany soudu došlo k přesvědčování o její mylné výpovědi v přípravném řízení. Svědkyně P. se však na rozdíl od K. R. nenechala soudem přesvědčit a na své výpovědi trvala. I přesto je však úmyslné navádění svědkyně soudem I. stupně ke změně její výpovědi zřejmé. Obviněný je přesvědčen o tom, že k tomuto postupu se soud I. stupně uchýlil jen proto, že svědkyně P. vypovídala v jeho prospěch. Soud I. stupně však znevážil tuto výpověď odůvodněním, že tato svědkyně měla u hlavního líčení převážně lhát a z její výpovědi si vybral jen kusé informace, které dovolatele usvědčují ze spáchání předmětných skutků. Tento postup soudu dovolatel odsuzuje a znovu poukazuje na to, že soud se měl při svém rozhodování držet zásady in dubio pro reo.
7. V této souvislosti obviněný také rozporoval závěry obou soudů o jeho „brutálním útoku“ na obě poškozené. Dovolatel tvrdí, že s ohledem na jeho tělesné proporce a na tělesné proporce obou poškozených by brutální fyzické napadení mělo pro ně fatální následky, a nikoli pouze podlitiny. Z tohoto důvodu považuje úvahu soudu o tom, že takováto zranění byla způsobena jeho brutálním útokem za zcela neodůvodněnou.
8. Dále dovolatel namítl, že soudy I. i II. stupně na jedné straně svědky poučily o následcích křivé výpovědi (a jejich výpovědi hodnotí jako věrohodné a či nevěrohodné), ale na straně druhé nijak nestíhají svědky, kteří se dopustili křivé výpovědi. Dovolatel tvrdí, že v současné době není pravděpodobně trestně stíhán ani jeden z vyslýchaných svědků pro trestný čin křivé výpovědi, ačkoli je zřejmé, že někteří svědci křivou výpověď podali.
9. V závěru svého dovolání obviněný shrnul, že posouzení projednávaného skutku je prakticky výlučně založeno na nedůvěryhodných svědcích. Tyto důkazy však byly ze strany obecných soudů činěny zjevně zaujatě a neobjektivně. Rozhodná skutková zjištění, na základě kterých byly učiněny právní závěry odvolacího soudu, tak nemají podklad v provedených důkazech. Proto dovolatel vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu, neboť „mezi skutkovými a právními závěry v rozhodnutí odvolacího soudu existuje extrémní rozpor“, a proto je rozhodnutí soudu I. i II. stupně nezákonné a nepřezkoumatelné. Z toho důvodu dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující a dále aby věc přikázal soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 443/2016 ze dne 26. 4. 2016) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
14. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
15. Obviněný R. T. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal již Obvodní soud pro Prahu 9 (ve svém rozsudku sp. zn. 2 T 27/2015 ze dne 6. 10. 2015), i Městský soud v Praze (ve svém usnesení sp. zn. 9 To 503/2015 ze dne 7. 1. 2016). Dovolatel ve svém dovolání v podstatě vznesl jedinou námitku (která zahrnuje všechny jeho jednotlivé výhrady) – a sice, že z provedených důkazů dle jeho názoru vyplynul zcela odlišný skutkový děj, než ke kterému dospěl soud I. stupně a se kterým vyjádřil souhlas soud II. stupně. Takto pojatá námitka je však výhradou ryze skutkového charakteru.
16. Hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. I za této situace však Nejvyšší soud zpravidla přezkoumá, zda jednotlivé skutkové námitky jsou oprávněné či nikoliv.
17. Nejzásadnější námitkou obv. T. je výhrada proti klíčovým svědeckým výpovědím, které jej usvědčily z trestné činnosti. Mezi nimi dovolatel napadl věrohodnost svědkyně K. R., neboť proběhl z větší části v nepřítomnosti veřejnosti. Proti tomuto postupu obviněný protestuje, neboť dle jeho slov došlo „k ovlivňování svědkyně K. R. ze strany soudu, při jejím výslechu během hlavního líčení dne 2. 6. 2015.“
18. K. R. je svědkyně, která svou výpovědí významným způsobem usvědčila obv. T. ze skutků popsaných v tzv. skutkové větě pod body I. a IV.1., tedy ze zločinů znásilnění a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Ze spisu je zřejmé, že obviněný se pokoušel relativizovat spolehlivost této klíčové svědkyně už během hlavního líčení. Obvodní soud pro Prahu 9 se však touto otázkou důkladně zabýval.
19. Je pravdou, že svědkyně R. v průběhu trestního řízení svou výpověď změnila, resp. v přípravném řízení vypovídala o svém znásilnění ze strany obviněného (č. l. 296 an.), ale u hlavního líčení dne 2. 6. 2015 vypověděla, že s obviněným spala dobrovolně a byla do něj zamilovaná (č. l. 599 an.). Vzhledem k tomu, že svědkyně se v podstatným bodech od své dřívější výpovědi odchýlila, soud I. stupně jí za podmínek §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. její výpověď z přípravného řízení přečetl, aby ji s touto zásadní změnou konfrontoval. Svědkyně nejprve uvedla, že se chtěla obviněnému pomstít, poté však poznamenala, že by se jí lépe vypovídalo bez přítomnosti veřejnosti, čímž narážela na přítomnost syna obviněného a jeho současné přítelkyně v jednací síni. Po vyloučení veřejnosti se tato svědkyně obsahově vrátila ke své původní výpovědi z přípravného řízení a znovu mluvila o znásilnění: „ bylo to znásilnění, protože jsem to ze začátku tak brala, potom jsem to chtěla stáhnout, protože jsem s tím nechtěla mít nic společného a bála jsem se, že budu mít problémy a měla jsem z toho strašný strach, a proto jsem si přála, aby on u tohoto výslechu nebyl“ (č. l. 601-602).
20. Za této situace Obvodní soud pro Prahu 9 za pomoci znalce zkoumal obecnou věrohodnost této svědkyně. Znalec PhDr. Štěpán Vymětal mj. uvedl, že obecná věrohodnost poškozené se jeví zcela v pořádku a bez narušení. Co se týče konkrétní výpovědi k osobě obviněného, tak u té uvedl, že se mu jeví věrohodná, neboť odpovědi svědkyně R. byly v čase mezi výslechem na policii a výpovědí učiněnou před ním zcela konzistentní. Byla rovněž prosta černobílého vnímání – obviněného viděla i pozitivně, neboť jej zná od dětství (mezi jí a obviněným jsou vzdálené rodinné vazby, řadí ho do tzv. širší rodiny). Znalec však uvedl, že již v době znaleckého zkoumání poškozená avizovala, že chce změnit výpověď učiněnou v přípravném řízení, a to ve smyslu, že k žádnému znásilnění nedošlo, protože se bojí obviněného a jeho rodiny, stejně jako reakce své rodiny – tj. babičky, která ji vychovávala a jejího otce (č. l. 602-603).
21. Námitku obv. T., ve které v podstatě obvinil soud I. stupně z nezákonného ovlivňování svědkyně R., Nejvyšší soud odmítl jako zcela neoprávněnou. Pokud svědek zásadním způsobem změní svou výpověď (oproti své výpovědi v přípravném řízení), je povinností soudu zjistit důvody této změny. A obzvlášť to platí v případě, kdy se jedná o svědka klíčového. Obvodní soud pro Prahu 9 zcela správně přistupoval k výslechu poškozené citlivě, vědom si toho, že je projednávána traumatizující zkušenost, kterou si musela poškozená projít. Navíc – podle poznatků ze znaleckého posudku – byl soud I. stupně obeznámen s tím, že svědkyně je psychosociálně nedozrálá (nacházející se teprve na prahu rané dospělosti) a mezi její osobností rysy patří zejména uzavřenost, submisivita a emoční labilita. Navíc u ní byly znalcem rozpoznány některé známky přetrvávající posttraumatické stresové reaktivity (č. l. 124/2).
22. Obvodní soud pro Prahu 9 během hlavního líčení dne 2. 6. 2015 správně poškozené navrhl, aby další výslech probíhal bez přítomnosti veřejnosti, s čímž poškozená souhlasila. V postupu tohoto soudu tedy nebylo v žádném případě zjištěno pochybení či dokonce zjevná snaha o jakékoli ovlivňování. O tom svědčí nejenom protokol o hlavním líčení, ale také přiložený audiozáznam. V protokolu bylo rovněž ověřeno, že předmětného výslechu byl aktivně přítomen obhájce obviněného Mgr. Pavel Mejšner (č. l. 590). Mimo to byla obviněnému v souladu s §209 odst. 1 tr. ř. výpověď poškozené R. přečtena, a on dostal v souladu s §214 tr. ř. prostor pro své vyjádření (viz č. l. 602). Obviněný T. měl také možnost si audiozáznam řádně vyslechnout. Nejvyšší soud navíc ověřil, že kvalita tohoto záznamu je velmi dobrá a poškozené R. je na něm dobře rozumět.
23. O tom, že Obvodní soud pro Prahu 9 nebyl vůči obviněnému nijak podjatý, svědčí i to, že při zjišťování věku poškozené R. (která si opakovaně plete data a má problémy s časovým zařazováním, což potvrdil i znalec jako osobnostní rys svědkyně) se nakonec přiklonil k tomu, že jí v den znásilnění již bylo 18 let, a to vzhledem k tomu, že tento výrok nebylo možné z její výpovědi určit jednoznačně. Přiklonil se tak k procesní zásadě in dubio pro reo , v důsledku čehož rozšířil ve výroku rozsudku možnou dobu jejího znásilnění i na dobu po dovršení 18. narozenin a projednávaný skutek adekvátně překvalifikoval (č. l. 740/2). Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud námitku obviněného o tom, že jeho vina (týkající se skutků, ve kterých byla zainteresována poškozená R.) nebyla dostatečně prokázána, odmítl jako účelovou a dodatečně fabulovanou, neboť skutkové závěry provedených důkazů svědčí o opaku.
24. I v dalších námitkách se dovolatel v podstatě vyjadřoval k tomu, jakým způsobem soudy nižších instancí vyhodnotily jednotlivé důkazy. K výpovědi svědkyně P. obviněný napsal, že soud I. stupně ji „znevážil odůvodněním, že tato svědkyně měla u hlavního líčení převážně lhát a z její výpovědi si vybral jen kusé informace, které dovolatele usvědčují ze spáchání předmětných skutků.“ Nejvyšší soud po přezkumu rozhodnutí soudu I. i II. stupně nenašel žádnou pasáž, ve které by některý ze soudů nižších instancí jakkoliv znevažoval výpověď této svědkyně, a už vůbec ne naznačením skutečnosti, že tato vypovídala lživě. Svědectví této svědkyně však soud I. stupně hodnotil jak jednotlivě, tak ve vztahu k ostatním skutkovým závěrům a své závěry vtělil do tzv. skutkové věty a řádně odůvodnil. Nejvyšší soud při svém přezkumu mezi skutečnostmi, které vyplynuly z důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé, neshledal žádný rozpor, který by se následně odrazil v hmotněprávní kvalifikaci projednávaných skutků.
25. Mimo to obviněný ve svém dovolání usiloval ještě zpochybnit závěry obou soudů o intenzitě svého útoku na obě poškozené – zejm. na poškozenou H. – s tvrzením, že kdyby „s ohledem na jeho tělesné proporce a na tělesné proporce obou dívek by brutální fyzické napadení mělo pro ně fatální následky“. Dovolatel však neupřesnil, v které části rozhodnutí toho kterého soudu se má tato zmínka nacházet. Lze tedy pouze obecně uvést, že obviněný zaútočil na obě poškozené se závažnou intenzitou, a to zvláště vůči D. H., kterou napadl pěstmi, násadou od koštěte, atrapou bambitky a baseballovou pálkou. Ta díky tomu utrpěla řadu mnohočetných hematomů po celém těle (viz lékařské zprávy na č. l. 291-292 a fotodokumentace na č. l. 260-284).
26. Ze znaleckého posudku MUDr. Ivana Procházky i jeho výpovědi během hlavního líčení vyplynulo, že všechna zranění byla způsobena účinkem tupého násilí, které bylo vedeno maximálně střední intenzitou (č. l. 597-598). Z toho vyplývá, že při útoku obviněný T. neútočil plnou silou. Pokud tedy soud v některé části skutečně mluvil o brutálním či surovém útoku, mínil tím nejspíše to, že na dívky subtilního vzrůstu obviněný zaútočil s přemrštěnou fyzickou převahou, které se dívky nemohly fyzicky ubránit, zvláště když byly pod vlivem pervitinu. Je však pravdou, že obviněný na ně nezaútočil silou maximální. To by zcela jistě mělo pro každou z nich fatální následky, jak dovolatel sám správně uvedl. Dovolatel však prokazatelně neměl v úmyslu dívky zabít, ale znásilnit.
27. K výhradě obviněného, že soudy I. i II. stupně sice poučily svědky o následcích křivé výpovědi, ale pokud se dopustili křivé výpovědi, tak je v současnosti nijak nestíhá, Nejvyšší soud pouze obecně podotýká, že soudy ze zákona rozhodují o vině a trestu, resp. podle §2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů: „projednávají a rozhodují trestní věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o trestním řízení“. Ale prověřování skutečností, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin , a následné zahajování trestního stíhání – v případě, že se toto podezření prokáže – je zcela v pravomoci orgánů policie nebo státního zastupitelství. Oznamovateli takových skutečností jsou nejen státní orgány a právnické osoby, ale také osoby fyzické. Proto pokud je obviněný subjektivně přesvědčený o tom, že byl spáchán trestný čin (např. křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku), je i on oprávněn tyto informace předat příslušným státním orgánům za účelem prověření, zda v dané situaci skutečně nebyl trestný čin spáchán.
28. V závěru svého dovolání obviněný ještě shrnul, že rozhodná skutková zjištění, na základě kterých byly učiněny právní závěry odvolacího soudu, nemají podklad v provedených důkazech. Proto dovolatel vznesl námitku extrémního nesouladu, neboť dle jeho náhledu „mezi skutkovými a právními závěry v rozhodnutí odvolacího soudu existuje extrémní rozpor“ . Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že tomu tak není. Oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 9 provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. To koneckonců zcela správně ve všech směrech potvrdil ve svém usnesení i Městský soud v Praze.
29. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oba soudy nižších instancí ve svých závěrech, týkajících se výroků o vině i trestu nepochybily. V napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu k porušení zákona. Mezi skutkovými a z nich plynoucími právními závěry Nejvyšší soud neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Proto dovolání obv. R. T. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 9. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu