ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.705.2016.2
sp. zn. 11 Tdo 705/2016-I-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. 9. 2016 dovolání obviněného A. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 166/2015, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 12 T 166/2015, v části týkající se obv. A. K.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 12 T 166/2015, byl obv. A. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem byl spoluobv. I. K. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 4 T 138/2015, jenž nabyl právní moci 21. 12. 2015, byl spoluobv. I. K. odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl pak zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 4 T 138/2015, jakož i všechna další rozhodnutí a výroky na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku byl obviněným konečně uložen trest propadnutí věci, jenž byl specifikován ve výrokové části tohoto rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obv. A. K. a obv. I. K. dopustili trestné činnosti tím, že ,,ačkoli byl A. K. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 5 T 14/2011, který nabyl právní moci dne 12. 5. 2011, odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let do věznice s ostrahou, který vykonal až dne 1. 2. 2014, přesto
od přesně nezjištěné doby, nejméně však od poloviny května 2015 do 17. 6. 2015, kdy se tak stalo naposledy, v domě číslo … na ulici K. v B., A. K. opakovaně a I. K. v jednom časově blíže nespecifikovaném případě, vědomě a úmyslně, bez patřičného oprávnění, vyrobili či se pokusili vyrobit chemickým procesem, tzv. českou cestou, drogu pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, a to mimo jiné za užití tablet léků obsahujících prekursor pseudoefedrin a věcí, surovin a látek, které si za tímto účelem A. K. průběžně opatřoval a které mu v uvedených prostorách mezi jednotlivými výrobami uschovával I. K., který mu s tímto vědomím a za tímto účelem prostory uvedené nemovitosti, kterou na podkladě smlouvy s jejím majitelem – firmou Atom Invest, s.r.o. se sídlem Brno, Kolejní 2, nejméně od 26. 4. 2015 spravoval a obýval, taktéž poskytoval k uvedené výrobě pervitinu, přičemž nejméně dne 24. 5., 10. 6. a 17. 6. 2015 zde obžalovaný A. K. vyráběl pervitin uvedeným způsobem z blíže neurčeného množství léku Nurofen, když proces výroby drogy byl přerušen příchodem Policie ČR na místo a provedením domovní a tzv. nebytové prohlídky této nemovitosti a jejích součástí, při kterých bylo zajištěno celkem 65 takových položek včetně destilační soupravy a dalších částí varny pervitinu, přičemž takto vyrobený, případně i jinak získaný pervitin, poskytoval A. K. zdarma, za úplatu či za protislužbu, dalším neustanoveným osobám z řad uživatelů této drogy,
přičemž oba věděli, že jde o metamfetamin-pervitin, který je uveden jako psychotropní látka v příloze nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.“
3. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně však nenabyl právní moci, neboť proti němu podal odvolání jak obv. A. K., tak i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně. Krajský soud v Brně jako soud odvolací tato odvolání projednal a usnesením ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016, je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. A. K. prostřednictvím advokáta Mgr. Jana Spáčila dovolání, a to proti výrokům o vině i trestu, s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Ve svém dovolání obviněný namítl, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího soudu absentují konkrétní skutková zjištění, která by naplňovala objektivní i subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, spočívající v neoprávněném prodeji a jiném opatření psychotropní látky jiným osobám. Tato konkrétní skutková zjištění nejsou a nemohou být ve skutkové větě obsažena, neboť nevyplývají ze zjištěného skutkového stavu. Soudy obou stupňů tedy pochybily, když jednání obviněného kvalifikovaly jako prodej a jiné opatření psychotropní látky pro jiného ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, neboť takto ve skutkové větě popsaný skutek není trestným činem. Odvolací soud měl tudíž z podnětu obviněného zrušit napadený rozsudek soudu prvního stupně a nikoliv zamítnout jeho odvolání jako nedůvodné.
6. Obviněný následně poukázal na skutečnost, že soudům obou instancí nabídl možnost ztotožnění většiny osob zachycených v odposleších spolu s ním a navrhl jejich výslech, který mohl spolehlivě potvrdit či vyvrátit možné způsoby interpretace jejich telefonických hovorů ve vazbě na prodej a jiné opatření pervitinu. Tento důkaz však soudy obou instancí považovaly za nadbytečný, neboť jeho provedením se nemohla objasnit samotná výroba pervitinu. Obviněný však tento důkaz navrhoval za účelem vyvrácení tvrzení obžaloby, že se měl dopustit neoprávněného prodeje a jiného opatření pervitinu, a nikoliv za účelem vyvrácení výroby pervitinu.
7. Pro úplnost pak obviněný dodal, že výše uvedené námitky jsou navíc způsobilé vést i ke snížení uloženého trestu. Vzhledem k tomu, že jeden ze skutků mající znaky neoprávněného prodeje a jiného opatření pervitinu pro jiného nemohl být kvalifikován jako trestný čin, obviněný mohl a měl být postižen pouze za skutek spočívající ve výrobě pervitinu. V návaznosti na to pak nelze považovat jeho doznání se výhradně k výrobě pervitinu za neúplné, což by se rovněž mělo promítnout do stanovené výměry jeho trestu.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 12 T 166/2015, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.
13. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
14. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.
15. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného, jimiž vytkl, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího soudu absentují konkrétní skutková zjištění, která by naplňovala subjektivní a objektivní stránku trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku spočívající v neoprávněném prodeji a jiném opatření psychotropní látky jiným osobám, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku a lze je tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu, obsah dovolání a uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitky důvodné.
16. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Kvalifikovaná skutková podstata tohoto trestného činu podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je pak naplněna, spáchá-li pachatel čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
17. V kontextu uplatněných námitek bylo tedy v obecné rovině nutné objasnit podmínky pro naplnění objektivní stránky trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v neoprávněném prodeji a jiném opatření psychotropní látky pro jiného. Pojem prodá, vyjadřuje situaci, kdy prodávající již některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed odevzdal kupujícímu za dohodnutou peněžní protihodnotu. Nemusí jít jenom o konečný prodej, ale může jít i o prodej mezi výrobcem a osobou zajišťující prodej, kterou může být tzv. dealer. Prodej se však musí stát neoprávněně a již z povahy věci musí směřovat vůči jinému. Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří, se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jinému jiným způsobem, než je výslovně v §283 odst. 1 tr. zákoníku uvedeno, tedy darováním, výměnou za jinou věc apod. Obstarání se může stát i způsobem, který zakládá skutkovou podstatu jiného trestného činu (krádeže, podvodu apod.). Opatřování takové látky pro sebe není trestné.
18. Po subjektivní stránce se pak vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý (§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální (§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§15 odst. 2 tr. zákoníku). Jelikož je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku činem ohrožovacím, je proto dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně.
19. K námitce, že výroková část rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje popis skutkových okolností významných pro posouzení subjektivní a objektivní stránky ve vztahu k jednání ,,prodal nebo jinak jinému opatřil psychotropní látku“ ve smyslu §283 tr. zákoníku, je třeba říci, že skutková věta tohoto výroku skutečně neobsahuje popis konkrétního jednání, následku a příčinné souvislosti, jakož ani popis vědomostní a volní stránky psychického vztahu obviněného k tomuto jednání, a to ani v náznaku. Soudy přitom v předchozím řízení z výše uvedené skutkové věty učinily právní závěr, že v případě obv. A. K. byly naplněny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající jak ve výrobě, tak v prodeji a jiném opatření psychotropní látky pro jiného.
20. V tomto smyslu tedy došlo k pochybení soudů obou stupňů, neboť skutková věta musí obsahovat popis skutkových okolností, které naplňují všechny zákonné znaky trestného činu (srov. §120 odst. 3 tr. ř.), tj. i konkrétní popis jednání, následku a jejich vzájemné příčinné souvislosti. Výrok o vině obviněného v rozsudku soudu prvního stupně lze proto charakterizovat tak, že právní posouzení skutku, že obviněný prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku ve smyslu §283 tr. zákoníku, neodpovídá skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně (naopak, je s nimi v extrémním rozporu), jak byla vyjádřena ve skutkové větě jeho rozsudku. Na všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí přitom dopadají zásada oficiality podle §2 odst. 4 tr. ř., zásada vyhledávací a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., a zásada volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
21. Soud prvního stupně však toliko zkonstatoval, že za uvedených okolností je nutno telefonické hovory obviněného vykládat tak, že se pravděpodobně jednalo o kamufláž hovorů o vzájemném předávání návykových látek či peněz za ně, přičemž k samotné distribuci však nebyly předloženy důkazy o tom, v jakém rozsahu a kterým osobám je měl obv. A. K. prodávat či předávat. V návaznosti na to pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný naplnil subjektivní i objektivní stránku skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku i jednáním spočívajícím v neoprávněném prodeji nebo jiném opatření psychotropní látky jiným osobám. Ohledně důkazních návrhů obviněného na výslech dalších svědků pak soud prvního stupně uvedl, že se nejednalo o důkazy nezbytné k doplnění dokazování a ke zjištění skutkového stavu podstatného pro rozhodnutí.
22. V postupu soudu prvního stupně poté neshledal žádné pochybení ani soud odvolací, jenž konstatoval, že skutková zjištění, která jsou uvedena ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, mají v provedeném dokazování plnou oporu. Dále uvedl, že byť nebylo prokázáno, v kolika případech obviněný drogu pervitin vyrobil, není pochyb o tom, že vyrobený pervitin poskytoval dalším uživatelům drogy. Soud prvního stupně tedy vyvodil odpovídající právní závěry, že obviněný neoprávněně vyrobil, prodal nebo jinak jinému opatřil psychotropní látku a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán. Odvolací soud dále zdůraznil, že v podaném odvolání obviněný pouze opakoval námitky, jež uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a ve vztahu k doplnění dokazování se pouze stručně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o nadbytečnosti provádění dalšího dokazování.
23. Nejvyšší soud však tyto argumenty soudů obou stupňů nepovažuje za dostačující, a to jak z pohledu obecných hledisek vymezených v ustanovení §283 tr. zákoníku, tak z pohledu základních zásad trestního řízení ve smyslu §2 odst. 4, odst. 5, odst. 6 tr. ř.
24. Nejvyšší soud konstatuje, že skutková věta v posuzovaném případě neobsahuje skutečnosti, ze kterých by mohly vyplývat závěry o naplnění objektivní stránky trestného činu. Především zde chybí konkrétní popis jednání, jímž mělo dojít k prodeji a jinému opatření psychotropní látky pro jiného. Dále není jasné, na základě jakých důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že obviněný vyrobený, případně i jinak získaný pervitin, poskytoval zdarma, za úplatu či za protislužbu, dalším osobám. Závěr o tom, zda se obviněný dopustil jednání ve vztahu k prodeji a jinému opatření pervitinu pro jiného a v jaké formě zavinění, přitom nijak nevyplývá ani z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť zde bylo pouze konstatováno, že ,,k samotné distribuci však nebyly předloženy důkazy o tom, v jakém rozsahu a kterým osobám ji měl obžalovaný K. předávat“ (č. l. 285). Nejvyšší soud proto považuje tyto závěry za neadekvátní a soud prvního stupně se neměl při formulaci výroku svého rozsudku omezit na takto nedostatečný popis skutku.
25. Uvedené pochybení nenapravil ani odvolací soud v napadeném usnesení, ač tato vada byla v obecné rovině vytýkána v odvolání obviněného tím, že napadal nesprávnost předmětného výroku o vině pro vady skutkového závěru, že prodal a jinak jinému opatřil pervitin ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Povinností odvolacího soudu za popsané situace bylo zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně, a pokud by dospěl k takovému – přesnějšímu – skutkovému závěru jako soud prvního stupně, a to třeba i na základě doplněného dokazování, konkretizovat popis skutku ve výroku svého rozhodnutí a doplnit dosud chybějící skutková zjištění charakterizující všechny znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V opačném případě měl odvolací soud modifikovat skutková zjištění uvedená ve skutkové větě výroku rozsudku tak, aby odpovídala provedenému dokazování a jednání spočívající v další distribuci pervitinu do skutkové věty nezahrnout. Je tedy zřejmé, že odvolací soud rovněž zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. V návaznosti na výše uvedené lze dát obviněnému též za pravdu v tom, že odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečně neodůvodnil neprovedení důkazních návrhů ze strany obviněného, když se pouze formálně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně bez jakékoli další argumentace. Nejvyšší soud má v souvislosti s problematikou tzv. opomenutých důkazů za nutné odkázat na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazů, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že odvolací soud ani v tomto směru nedostál svým zákonným povinnostem, když dostatečně neodůvodnil neprovedení a nadbytečnost důkazních návrhů ze strany obviněného, a to obzvlášť za situace, kdy tyto směřovaly k objasnění jednání, jež skutečně nebylo bez důvodných pochybností prokázáno.
27. Nejvyšší soud proto uzavřel, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 12 T 166/2015, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, jak tomu oprávněně vytýká dovolání obviněného.
28. Pokud jde dále o uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř., bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř. Pod druhou variantu spadají případy, kdy byl zamítnut podaný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
29. Podstatou druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na niž odkázal i obv. A. K., je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř., ačkoli jím bylo důvodně namítáno, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak svým rozhodnutím založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání obviněného v této části vyhovět.
30. Nejvyšší soud na základě svého přezkumu uzavřel, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje konkrétní skutečnosti, ze kterých by mohly vyplývat skutkové závěry o naplnění objektivní a subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k údajnému prodeji a jinému opatření psychotropní látky pro jiného, a ta část skutkové věty, která pojednává o prodeji či jiném opatření pervitinu pro jiné osoby není důkazně podložena, a vzhledem k tomu, že tyto vady nebyly napraveny ani v odvolacím řízení, byly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. Po zjištění, že dovolání obviněného je v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 4 To 33/2016, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 12 T 166/2015, v části týkající se obv. A. K. Podle §265k odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
31. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání obv. A. K. důvodným a zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů, zabýval se i možností obdobného rozhodnutí ve prospěch spoluobviněného I. K. Podle §265k odst. 2 věta třetí tr. ř. se totiž při rozhodování o dovolání použije přiměřeně ustanovení §261 tr. ř. Podle tohoto ustanovení platí, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obviněného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Předpokladem takto vyjádřené zásady (tzv. beneficium cohaesionis) je, že o všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž rozsudkem. Důvod, z něhož má odvolací soud rozhodnout, musí být pro všechny spoluobviněné osoby společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat individuálně.
32. Nejvyšší soud však zkonstatoval, že ve vztahu k tomuto spoluobviněnému nebyla splněna podmínka pro použití ustanovení §265k odst. 2 věta třetí tr. ř. s ustanovením §261 věta první tr. ř., jelikož mu neprospívá stejný důvod, pro který Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch dovolatele. Stávající závěry dovolacího soudu se tak k tomuto spoluobviněnému nevztahují, a to z důvodu, že jeho jednání spočívalo ,,pouze“ v neoprávněném pokusu vyrobit psychotropní látku a v přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, a nikoliv v prodeji a jiném opatření psychotropní látky pro jiného ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož právní posouzení bylo shledáno nesprávným.
33. Podle §265s odst. 1 tr. ř. je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí. Městský soud v Brně opětovně projedná tuto trestní věc a odstraní vady vytknuté rozhodnutím Nejvyššího soudu a podle potřeby doplní dokazování a závěry z dokazování plynoucí promítne do skutkového zjištění, které řádně popíše ve svém rozhodnutí. Na základě těchto skutkových zjištění pak znovu právně posoudí, zda zjištěným jednáním obv. A. K. byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, popř. znaky skutkové podstaty jiného trestného činu. Poté znovu rozhodne o trestu obviněného. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno výhradně z podnětu dovolání obviněného, nemůže podle §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
34. Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu