ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.9.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 9/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. února 2016 dovolání obv. P. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 68 To 293/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 136/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 3 T 136/2014, byl obv. P. V. (společně s obv. M. K. ) uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a dále (obv. P. V. sám) přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let a současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 3 T 79/2014, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Společně obv. M. K. byl uložen trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, přičemž byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl oběma obviněným uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to konkrétně podrobným výčtem ve výroku rozsudku v bodech A1-A13, dále B1-B11, dále 1C-46C, dále pak v bodech D1-D70 a konečně byl obv. P. V. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to osobního motorového vozidla Renault Express včetně příslušenství.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obv. P. V. dopustil trestné činnosti tím, že:
I. společně s obv. M. K. , v době nejméně od 7. 2. 2012 do 4. 11. 2013 na ul. Dr. E. B. v Š. v kamenném obchodě a prostřednictvím internetových stránek www.....cz, propagovali tzv. drogovou subkulturu tím, že nabízeli k prodeji jak semena konopí setého, tak zařízení k pěstování omamné a psychotropní látky, jakož i návody k postupu indoor i outdoor pěstění, k dosažení vysokého podílu pryskyřice v rostlině, prodávané zařízení sami vozidlem obv. P. V. (Renault Express), nejméně k jednomu odběrateli dovezli a také zapojili, dále v této prodejně a prostřednictvím souvisejících internetových stránek www.......z veřejně prezentovali materiály propagující pěstování a užívání marihuany a konopí setého a poskytující návod k pěstování různých kultivarů konopí setého za účelem získání co nejvyššího obsahu THC ve vzešlých rostlinách, dále tiskoviny zabývající se tématikou pěstování konopí, přičemž v těchto tiskovinách jsou kromě návodů na pěstování konopí setého popisovány i účinky užívání částí rostlin na lidský organismus a obsah THC v jednotlivých kultivarech; v prodejním sortimentu zmíněné prodejny byla i semena řady kultivarů konopí setého zajištěných při prohlídce nebytových prostor – kamenné prodejny F. na adrese Dr. E. B. v Š. (např. Super Crystal Auto, White Rhino, The Church, Auto Bomb, Kalashnikova, Lemon Skunk, Hawaiian Snow, Cheese, Great White Shark, White Widow, Indica Mix, Indica E, Exodus Cheese a mnoho dalších),
II. sám, v přesně nezjištěné době před 4. 11. 2013 v rodinném domě na adrese V. , L. , okr. Š. , pěstoval 74 rostlin konopí setého, o které se náležitě staral, když tyto pravidelně dle rozpisu zaléval, až dne 4. 11. 2013 při prováděné domovní prohlídce uvedené rostliny konopí vydala přítelkyně obviněného I. J. , přičemž rostliny v té době dosahovaly výšky od 8 do 15 cm, když pěstované rostliny hodlal sklidit a následně použít k výrobě masti, k čemuž již nedošlo, neboť žádnou z vypěstovaných rostlin nesklidil, přičemž odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo zadokumentováno, že zajištěné rostliny obsahují THC (delta-9-tetrahydrokanabinol),
přičemž marihuana je slangový výraz pro sušenou rostlinu konopí, rod Cannabis, která je omamnou látkou zařazenou na seznamu IV Přílohy č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., a delta-9-tetrahydrokanabinol je veden v příloze č. 5 – psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách dle zákona č. 167/1998 Sb., a obě tyto látky jsou látky návykové dle ustanovení §130 tr. zákoníku.
Uvedený rozsudek soudu I. stupně oba obvinění napadli odvoláními směřujícími proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 68 To 293/2014, byla podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. P. V. prostřednictvím advokáta Mgr. Petra Hasaly dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Ve svém podání obviněný vytkl, že soud I. stupně dospěl k závěru o jeho vině, aniž by se zabýval posouzením, zda byl provoz prodejny legální ve smyslu ostatních právních předpisů nebo zda byla prodejna zřízena pouze za účelem nelegální činnosti. V této souvislosti obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1206/2012) a namítl, že v jeho případě chybí aspekt komplexnosti, neboť propagační materiály a návody nebyly nabízeny a skutečnost, že se ve skladových prostorách nacházela semena konopí, neprokazuje, že byla prodávána. Dovolatel dále zdůraznil, že soud I. stupně ve svém rozhodnutí pouze ,,formulářově“ popsal skutek, který nebyl prokázán, aniž by dodržel obligatorní požadavky z hlediska právní kvalifikace, tedy úmyslné jednání směřující k propagaci zneužívání omamných a psychotropních látek. Na základě důkazů bylo dle dovolatele prokázáno, že prodejna nebyla zřízena a provozována jen za účelem propagace omamných a psychotropních látek, a proto bylo nezbytné zjistit, v jakých konkrétních případech naplnil některý z obviněných skutkovou podstatu trestného činu.
Obviněný v dovolání dále namítl, že soud I. stupně rozhodl o jeho vině, aniž by provedené důkazy skutek popsaný ve skutkové větě výroku skutečně prokazovaly a hodnotil důkazy svévolně a nikoli podle jejich skutečného a objektivně zachyceného obsahu. Provedené důkazy jsou tudíž v přímém rozporu se skutkovým zjištěním soudu I. stupně. Pochybení obviněný shledal i v hodnocení výpovědí svědků M. a Š. , které byly vyhodnoceny rovněž svévolně.
Dovolatel má za to, že správným rovněž nebylo ani uložení trestu propadnutí věcí nebo jiných majetkových hodnot, zejména věcí obecné zemědělské či kutilské povahy a osobního automobilu zn. Renault Express, neboť tyto věci nemohly být součástí údajného trestního jednání.
Soud I. stupně rovněž uznal obviněného vinným nedovoleným pěstováním rostlin obsahujících omamnou a psychotropní látku, aniž by se vypořádal s jeho obhajobou, v níž odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu a z ní vyplývající závěr ve vztahu k pěstování konopí výlučně pro potřeby alternativní léčby. Obviněný je proto přesvědčen, že v tomto případě nebyl naplněn materiální znak takového trestného činu.
S výše uvedenými závěry soudu I. stupně se poté ztotožnil i soud odvolací, což však nelze z pohledu zásad trestního práva procesního i ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces považovat za souladné se zákonem. Proto dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby jako soud dovolací zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 68 To 293/2014, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř.
K dovolání obv. P. V. se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 791/2015-8 ze dne 15. 12. 2015). Ve svém vyjádření státní zástupce nejdřív uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají s jistou mírou benevolence pouze námitky uvedené pod body IV. a VII. dovolání.
Námitky uvedené pod bodem V. totiž představují prostou polemiku s hodnocením provedených důkazů soudem I. stupně a jako takové tudíž nemůžou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dle státního zástupce navíc soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a provedené důkazy hodnotily pečlivě a zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
Výhrady pod bodem VI. dovolání dle státního zástupce rovněž neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť námitky spojené se zákonností uloženého testu přicházejí v úvahu pouze prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tuto námitku však nelze mít za opodstatněnou, neboť z rozsudku soudu I. stupně jasně vyplývá, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty byl uložen na předměty, jež byly užité ke spáchání trestné činnosti a tudíž se jedná o trest zcela zákonný.
K námitce obviněného soustředěné pod bodem IV. dovolání státní zástupce uvedl, že znak podněcování a šíření zneužívání jiné návykové látky než alkoholu spáchali obv. P. V. a obv. M. K. tím způsobem, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízeli i semena rostlin konopí, které nebyly určeny k technickým účelům. Pakliže obvinění popsané prostředky v uvedeném kontextu nabízeli, a to včetně poskytnutí kompletního vybavení pro případnou produkci návykových látek, je zřejmé, že tak nejméně v nepřímém úmyslu podněcovali odběratele k užívání takových látek. Na tom pak nic nemění skutečnost, že část nabízených prostředků mohla být pořízena i z jiných důvodů. Podstatný je totiž ten prvek jednání, který směřoval k podnícení produkce a užívání návykových látek a právě ten odlišuje jednání obviněných od jinak zcela legální a dovolené obchodní činnosti.
Statní zástupce se neztotožnil ani s námitkami uvedenými pod bodem VII. dovolání, kde obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 52/2008, které však nemá na daný případ relevantní dopad, neboť se vztahuje k výkladu trestního zákona č. 140/1961 Sb., který neobsahoval právní úpravu odpovídající nynějšímu ustanovení §285 tr. zákoníku. Navíc nelze v této situaci uplatnit ani kritérium společenské nebezpečnosti jako materiálního znaku trestného činu, a to vzhledem k stávajícímu formálnímu pojetí trestného činu.
Dle státního zástupce lze uzavřít, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neopodstatněné a s ohledem na tyto skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obv. P. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve svém dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 (Sb. rozh. tr. na s. 298).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu I. stupně z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř., bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř. Pod druhou alternativu spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku soudu I. stupně postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §256 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Podstatou druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu II. stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Ve svém podání pod bodem IV. dovolatel především zdůraznil, že v předmětné věci nebylo prokázáno, zda se jednalo o legální provozování obchodní činnosti a jen určité jednání mohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nebo zda byla prodejna zřízena či provozována pouze za účelem nelegální činnosti. Dovolatel v této souvislosti ještě připomněl, že k překročení mezí legality podobného typu obchodu může dojít v případě, že se jedná o komplexní nabízení jak prostředků k pěstování rostlin konopí, tak semen konopí a návodů či dalších propagačních materiálů, což však v jeho případě nebylo naplněno. Obv. P. V. současně namítl, že popis skutku v rozhodnutí soudu I. stupně neobsahuje ani obligatorní náležitosti z hlediska právní kvalifikace, a to konkrétně zavinění ve formě úmyslného jednání směřujícího k propagaci zneužívání omamných a psychotropních látek.
V této souvislosti má Nejvyšší soud za nutné připomenout, že přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří a spáchá-li tento čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu naplnili obvinění zákonné znaky uvedeného přečinu tím, že úmyslným společným jednáním zneužívání jiné návykové látky než alkoholu podněcovali a šířili a čin spáchali způsobem obdobně účinným s tiskem, filmem, rozhlasem, televizí či veřejně přístupnou počítačovou sítí.
Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol je třeba rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). Na rozdíl od svádění zde není projev pachatele zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby, i když i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je jeho projev určen.
Šíření zneužívání takové látky je jakékoli další jednání směřující k rozšíření zneužívání návykových látek jiných než alkohol (může např. jít o propagaci tzv. drogové subkultury apod.). Může být provedeno i formou schvalování spáchání trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku. Podobně jako podněcování směřuje vůči blíže nekonkretizovaným osobám.
Soud I. stupně, a poté i soud odvolací, správně vyložily, že pokud obvinění nabízeli k prodeji semena, z nichž lze vypěstovat konopí s nikoliv zanedbatelným obsahem omamné látky THC, tento prodej podporovali reklamními a informačními materiály, z nichž je zřejmé, že jsou určeny pro pěstitele a konzumenty marihuany, a jako doplňkový sortiment nabízeli pěstební přípravky a kuřácké potřeby, je evidentní, že se jednalo o obchod, v němž si zákazníci mohli koupit vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy zvané marihuana. Obvinění navíc předmětnou trestnou činnost prováděli i prostřednictvím internetových stránek www.........., kde rovněž nabízeli veškeré komponenty od semen po zařízení pěstíren, u semen dále specifikovali, že se jedná o semínka feminizovaná, přičemž u některých bylo zcela zřejmé, že je popisována chuť i účinky na lidský organizmus. Obvinění na svých internetových stránkách taktéž uváděli, že v případě, kdyby zákazník něčemu nerozuměl, může navštívit jejich kamennou prodejnu, kde mu bude všechno vysvětleno. Toto jednání obviněných tedy celkově podává obraz propagace určitého životního stylu, respektive subkultury, která je se zneužíváním návykových látek (v tomto případě marihuany) neodlučitelně spojena. Nelze proto akceptovat tvrzení obviněného, že si není vědom toho, že by se trestné činnosti dopustil, a že v daném případě nebylo naplněno zavinění ve formě úmyslného jednání. Ze závěrů soudů obou stupňů totiž bez důvodných pochybností vyplývá, že obvinění úmyslným společným jednáním skutečně podněcovali a šířili zneužívání jiné návykové látky než alkoholu ve smyslu §287 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že se předmětného jednání dopustili i prostřednictvím internetových stránek, byla rovněž správně aplikována kvalifikovaná skutková podstata podle §287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud dále poznamenal, že obviněný svou argumentací vytrhává jednotlivé skutečnosti ze souvislostí, aniž zohledňuje příslušný kontext. Je zřejmé, že prodej několika semen konopí setého, pokud by skutečně směřoval k uspokojování sběratelských zálib zákazníků, je svým účelem, a tedy i společenskou škodlivostí, naprosto něco odlišného než prodej semen a dalších zařízení pro pěstování rostlin konopí pro účely jejich užívání jako drogy (o čemž v daném případě jednoznačně svědčí to, že prodávána byla i feminizovaná semena, u kterých byla popsána chuť i účinky na lidský organizmus, a protože pouze z nich může vyrůst rostlina s vysokým obsahem účinné látky THC, jakož i to, že v sortimentu nabídky byly i další předměty potřebné pro aplikaci drogy). O to větší míru společenské škodlivosti potom vykazuje takové jednání, kdy došlo současně k nabízení uvedených prostředků prostřednictvím internetových stránek, a tudíž oba tyto způsoby koncentruje na jedno místo (jako je tomu v případě tzv. grow shops), které zpřístupňuje širokému okruhu osob nejen návodné a podněcující informace, nýbrž poskytuje i morální podporu a zejména materiální zajištění pro jejich zneužívání návykových látek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1206/2012). Legalita provozování obchodní činnosti (a to jak provozu kamenné prodejny, tak internetových stránek) pak nemá vliv na to, že v rámci této činnosti obvinění svým jednáním naplnili skutkovou podstatu přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Z výše uvedeného je proto zřejmé, že v daném případě se nejednalo o jednorázové nebo náhodné šíření toxikomanie či podněcování ke zneužívání drog, nýbrž o úmyslnou systematickou činnost provozovanou jako živnost s dosahem na širší okruh potenciálních zákazníků, z čehož vyplývá komplexnost i společenská škodlivost takového jednání, a proto Nejvyšší soud nemohl shledat dovolatelovy námitky důvodnými.
Námitky, které obviněný uplatnil pod bodem V. dovolání, nemohl Nejvyšší soud rovněž shledat důvodnými, neboť se jimi snaží primárně zpochybnit správnost skutkových zjištění, čímž míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu. Obviněný brojí proti postupu soudu I. stupně při shromažďování a hodnocení důkazů, a tím usiluje prosadit vlastní hodnocení provedených důkazů s akcentem, že se inkriminovaného jednání vůbec nedopustil. Takto postavená argumentace však není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť dovolatel se primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího a odvolacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že jde o námitky ryze procesně právní povahy, odkazující na údajně nedostatečně provedené dokazování a na způsob vyhodnocení provedených důkazů.
Nejvyšší soud na základě svého přezkumu zkonstatoval, že soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí, o čemž svědčí odůvodnění jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud mezi hodnocením provedených důkazů, učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a na jejich základě provedenými právními závěry na straně druhé konstatuje zjevnou logickou návaznost. Lze tedy prohlásit, že obě rozhodnutí soudů nižších instancí nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. (resp. §134 odst. 2 tr. ř.), a tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a pouze z toho vyvozuje vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) jde o námitky irelevantní, kterými se navíc soudy nižších stupňů opakovaně podrobně zabývaly a obviněný tedy těmito námitkami důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) ani l) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Námitka dovolatele, kterou vytkl uložení nepřiměřeného trestu ve formě propadnutí věci nebo jiných majetkových hodnot, taktéž nemůže obstát, neboť z rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá, že propadnuté věci sloužily jak k vlastní produkci konopí, tak k provozování té části obchodní činnosti, kterou nelze považovat za dovolenou, a to včetně osobního vozidla, kterým minimálně v jednom případě došlo k expedici kompletní domácí pěstírny. Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem soudu I. i II. stupně, že všechny propadnuté věci mohly být určeny k páchání trestné činnosti a uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty je tudíž trestem zákonným a důvodným.
Nejvyšší soud navíc dodává, že námitky proti druhu trestu lze uplatnit jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestní čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikováno ve Sb. rozh. pod č. 22/2003). Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že předmětná námitka dovolatele nemohla být uplatněna úspěšně.
Argumentace obviněného, kterou se snažil vytknout pochybení soudu I. stupně, když nevzal v úvahu naplnění požadavku materiálního znaku trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, je rovněž neopodstatněná. Ačkoliv dovolatel ve svém dovolání odkázal na judikaturní rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, opomněl přitom, že předmětné rozhodnutí se vztahovalo k výkladu trestního zákona (tj. zákon č. 140/1961 Sb.), který neobsahoval právní úpravu odpovídající současnému znění §285 tr. zákoníku. Nejvyšší soud dále doplňuje, že kritérium naplnění materiálního znaku trestného činu nelze uplatnit vzhledem k současnému formálnímu pojetí trestného činu.
Nad rámec výše uvedeného nutno ještě doplnit, že skutková podstata trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku je naplněna neoprávněným pěstováním rostliny konopí pro vlastní potřebu v množství větším než malém. Hodnoty určující množství větší než malé u rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku – a tedy i konopí – jsou pro účely trestního zákoníku, a specifikaci pro jeho §285, stanoveny v tabulce tvořící přílohu č. 2 nařízení vlády č. 455/2009 Sb, přičemž u konopí jde o množství více než pěti rostlin. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně je však známo, že obviněný toto množství několikanásobně překročil, když pěstoval 74 rostlin konopí setého, a proto nelze ani v nejmenším polemizovat o existenci společenské škodlivosti jeho jednání.
Nejvyšší soud prověřil, že Okresní soud v Šumperku v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. – tedy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Přezkum skutkových zjištění i na ně navazujících právních závěrů Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, týkající se otázky viny a trestu u obv. P. V. , je rovněž správný, relevantní a hodnověrně odůvodněný. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutek, ze kterého byl obv. P. V. uznán vinným, je právně kvalifikován správně, a Okresní soud v Šumperku, stejně jako Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve svých skutkových a na ně navazujících právních závěrech nepochybily.
Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona a obviněný svými námitkami tyto důvody dovolání zjevně nenaplnil, Nejvyšší soud dovolání obv. P. V. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu