ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4536.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4536/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s ., se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, identifikační číslo osoby 000 01 350, zastoupené Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28/60 proti povinnému J. H. , zastoupenému JUDr. Pavlem Čuprem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše č. 10, pro příslušenství k peněžité pohledávce převyšující částku 50 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 1656/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně 15. 6. 2016, č. j. 12 Co 757/2015-80, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, č. j. 12 Co 757/2015-80, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda lze ve vykonávacím řízení přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, kam právě námitka dovolatele, že „ exekuční titul ukládá povinnost nedovoleného plnění“ či námitka, že jednání oprávněného je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, když po povinném - coby ručiteli požaduje v souladu s exekučním titulem na úrocích z prodlení částku 13% p. a., a po dlužníku jen úrok z prodlení 2% p. a., směřuje, srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaného pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013, v němž bylo v obecné rovině připomenuto, že „ exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet“ (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Tvrdí-li povinný, že jednání oprávněného je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, pak pro případ, že namítá rozpor nařízení výkonu rozhodnutí s dobrými mravy, Nejvyšší soud tuto otázku již několikrát ve svých rozhodnutích řešil. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněném pod č. 67/2003 v časopise Soudní judikatura, vyjádřil závěr (jež posléze užil v mnoha rozhodnutích dalších), že „z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoliv správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení
- posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Při podání návrhu na nařízení exekuce však nejde o výkon práva ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., nýbrž o využití možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§251 o. s. ř.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně.“ Rozpor s dobrými mravy (jde o hmotněprávní institut) tedy úspěšně namítat ve vztahu k usnesení o nařízení exekuce, jež je institutem procesněprávním, nelze.
Odvolací soud respektoval v napadeném rozhodnutí i právní názor dovolacího soudu vyjádřený v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 595/2010, uveřejněný pod číslem 60/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že i v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) lze namítat vedení výkonu rozhodnutí (exekuce) v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Spatřuje-li odvolatel v tomto případě vedení výkonu rozhodnutí (exekuce) v rozporu s dobrými mravy v tom, že oprávněný po povinném (coby ručiteli) vymáhá exekučním titulem přiznané příslušenství, které mu bylo přiznáno ve větším rozsahu než vůči obligačnímu dlužníku, který navíc svoji povinnost uloženou v exekučním titulu zcela splnil, pak tato okolnost, nedosahuje vskutku takové intenzity, v níž by bylo lze spatřovat výkon práva oprávněného v tomto řízení v rozporu s dobrými mravy.
Konečně namítá-li, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o rozsahu vykonávaného plnění, které nemá oporu v provedeném dokazování, neboť dle dovolatele povinnost k plnění zanikla zánikem ručitelského zajištění, pak napadá pouze skutkovou stránku rozhodnutí odvolacího soudu, na které důvod dovolání založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nemůže být dovolatelem uplatněný návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§243 o. s. ř.) důvodný, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu