ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5126.2016.2
sp. zn. 20 Cdo 5126/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Ivanou Kudrnovou ve věci žalobkyně M. K., Č. L., zastoupené obecným zmocněncem Ing. Jaroslavem Kučerou, bytem v Novém Boru, Dobrovského č. 562, proti žalovanému Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, Barvířská č. 738, identifikační číslo osoby 000 05 622, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 246/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 8. 2016, č. j. 30 Co 224/2016-39, takto:
Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí na Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 26. 8. 2016, č. j. 30 Co 224/2016-39, potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 5. 2016, č. j. 11 EXE 246/2014-32, jímž soud prvního stupně neustanovil žalobkyni zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Na své žádosti setrvala a poukázal na své tíživé majetkové poměry, které ji nedovolují náklady za právní zastoupení hradit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit ( odst. 1 ) . Podle §30 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka podala (včasné) dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl její žádost o ustanovení zástupce, dovolací soud sám posoudil, zda dovolatelka splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v ustanovení §30 o. s. ř. a §138 o. s. ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatelka, která nevyhověla požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s . ř., pak mu jí sám ustanoví; v opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou splněny a byla-li dovolatelka předtím řádně vyzvána k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu z 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSCR 9/2015).
V usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož:
„Obecně platí, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. v literatuře shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953“.
V posuzovaném případě nebyla dovolatelka, která je fyzickou osobou, při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupena advokátem. Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací soud (i soud prvního stupně) přijal v napadeném usnesení, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti její žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Žadatelka i přesto, že její obecný zmocněnec dne 6. 4. 2014 převzal formulář označený „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, zaslaný okresním soudem k vyplnění, jakož i výzvu, ke sdělení všech bankovních a spořitelních institucí, kde má uložené finanční prostředky, a výše jejich zůstatků ke dni 22. 8. 2015, dosud vyplněný formulář či reakci na výzvu u soudu nepodala (nic takového neobsahuje ani podání ze dne 21. 11. 2016 adresované dovolacímu soudu).
Obecně platí, že aktivitu žalobkyně nelze nahrazovat ani šetřením soudu, o které se okresní soud v této věci pokusil, neboť získaná zjištění nemohou podat objektivní obraz o poměrech žalobkyně rozhodných pro posouzení důvodnosti její žádosti.
Lze i připomenout, že již Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1554/07 dovodil, že není porušením ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), že každému, kdo si nemůže ve svém právním sporu advokáta dovolit, musí být tento ustanoven.
Jelikož dovolatelka ani přes výzvu Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, č. j. 20 Cdo 5126/2016-47, neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2016
JUDr. Ivana Kudrnová
pověřený člen senátu