ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.896.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 896/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné KASINVEST spol. s r.o., se sídlem v Jablunkově, Bělá č. 1005, identifikační číslo osoby 62364197, zastoupené JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková č. 1569/56, proti povinnému V. M., zastoupenému Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, pro 9 304 623,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 36887/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015, č. j. 62 Co 428/2015-496, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 715,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Knotka, advokáta se sídlem ve Zlíně, Kvítková č. 1569/56.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl usnesením ze dne 8. října 2015, č. j. 35 EXE 36887/2011-452, návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 16. ledna 2012, č. j. 35 EXE 36887/2011-24.
Městský soud v Praze, k odvolání povinného usnesením ze dne 16. prosince 2015, č. j. 62 Co 428/2015-496, v prvním výroku změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci zastavil, dále ve druhém výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení před soudy obou stupňů, a ve třetím výroku stanovil oprávněné i povinnému povinnost zaplatit náklady exekuce soudnímu exekutorovi JUDr. Martinu Růžičkovi, Exekutorský úřad Zlín, a to každému jednu polovinu, přičemž výši těchto nákladů měl určit soud prvního stupně v samostatném rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil tím, že shledal zavinění zastavení exekuce na straně obou účastníků řízení, a proto rozhodl podle ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ex. řád“). Návrh na nařízení exekuce podala oprávněná důvodně dne 29. listopadu 2011, neboť ke dni zahájení exekučního řízení nebyla dlužná částka uhrazena žádným ze solidárně zavázaných dlužníků. Plněno bylo Ing. J. F. (solidárně zavázaný dlužník), a to teprve dne 22. srpna 2012, v čemž odvolací soud spatřoval procesní zavinění na straně povinného. Na druhé straně přihlédl ke skutečnosti, že oprávněná vedla proti povinnému exekuční řízení ještě dlouho poté, co solidárně zavázaný dlužník dluh uhradil R. W. S. (postupník pohledávky za solidárně zavázaným dlužníkem), a že to byla oprávněná, kdo pohledávky za oběma solidárně zavázanými dlužníky rozdělil, když na třetí osobu postoupila pouze pohledávku za Ing. J. F., čímž i ona zavinila zastavení exekučního řízení. Podle názoru odvolacího soudu lze přitom míru procesního zavinění na straně obou účastníků řízení vyjádřit jednou polovinou, a proto nikomu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stejným způsobem odvolací soud odůvodnil i výrok o povinnosti účastníků řízení zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce.
Usnesení odvolacího soudu napadl co do druhého a třetího výroku povinný dovoláním ze dne 20. ledna 2016, které doplnil podáním ze dne 21. ledna 2016. Domnívá se, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále též „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když ve druhém výroku napadeného rozhodnutí jde o náhradu nákladů řízení ve výši 532.084,40 Kč a ve třetím výroku jde o rozhodnutí co do základu věci, u kterého není dána tarifní hodnoty, kdy se jedná o „jakési mezitímní rozhodnutí“. Namítá rozpor s konstantní judikaturou, například s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2438/2013 nebo sp. zn. 22 Cdo 1706/2014, a to zejména s tím, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.) a dále má povinný za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou týkající se řešení otázky účelnosti poskytované právní služby, a formuluje otázky, které podle jeho názoru nebyly doposavad řešeny dovolacím soudem. Proto navrhuje zrušení, případně změnu napadeného usnesení.
Oprávněná považuje dovolání za nepřípustné, neboť při zastavení exekuce se o nákladech exekučního řízení resp. exekuce rozhoduje nikoliv podle míry úspěchu ve věci podle ustanovení §142 o. s. ř., ale platí zde kritéria obsažená v ustanovení §271 o. s. ř. resp. v ustanovení §89 ex. řádu. Otázky vytyčené odvolatelem nelze považovat za dovolacím soudem nevyřešené otázky hmotného nebo procesního práva, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí a navíc jsou tyto otázky formulovány zmatečně. Oprávněná uvádí, že jí nelze přičítat procesní zavinění na zastavení exekuce.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť na řešení dovolatelem předestřené problematiky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, když v případě zastavení exekuce rozhodoval o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce ve vztahu mezi účastníky jakož i o nákladech exekuce podle ustanovení §89 ex. řádu (§271 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 ex. řádu), s ohledem na procesní zavinění účastníků exekučního řízení na jeho zastavení, a nikoliv podle ustanovení §142 o. s. ř. (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2917/2014, jakož i další v něm citovaná rozhodnutí). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu