ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.976.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 976/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně PREFA MAJETKOVÁ a. s. se sídlem v Pardubicích, Předměstí, Husova č. 456, IČO 25296736, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, třída Míru č. 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2. Rašínovo nábřeží č. 390/42, za účasti a) AZYS Trading, a. s. se sídlem v Praze 10, Na výsluní č. 201/13, IČO 27369480, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 574/7, b) RASTRA AG-CZ a. s. se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí č. 1484, IČO 25288041, jako vedlejších účastníků na straně žalobkyně, o „702,97 mil. s přísl.“, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. června 2013, č. j. 15 C 148/2008-491, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2013, č. j. 21 Co 395/2013-571 (správně č. j. 21 Co 395/2013-536), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 148/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2015, č. j. 21 Co 173/2015-756, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2015, č. j. 21 Co 173/2015-756, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť – i přes svou velkou rozsáhlost - neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. – tak jako tomu je v tomto případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; takovým vymezením není sdělení dovolatelky „k sankci dle §43 odst. 2 o. s. ř., což znamená, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, ani další její námitky „k zneužití ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. k popření ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř.“, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Ostatně, dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2015, č. j. 21 Co 173/2015-756, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 1. 2015, č. j. 15 C 148/2008-631 (správně č. j. 15 C 148/2008-595), kterým byla - postupem soudu podle ustanovení §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. - odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalobkyní proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2013, č. j. 15 C 148/2008-491, a proti potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2013, č. j. 21 Co 395/2013-571 (správně č. j. 21 Co 395/2013-536), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k postupu soudu podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné pod číslem 209/2002 v časopise Soudní judikatura; k náležitostem žaloby pro zmatečnost (a žaloby na obnovu řízení) srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009, uveřejněné pod číslem 170/2011 v časopise Soudní judikatura, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4980/2008, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2253/2009] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; dovolání žalobkyně tedy nemůže být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu