ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.1799.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 1799/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně N. S., zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalovanému J. L., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vzájemné žalobě žalovaného na vypořádání pohledávek a dluhů souvisejících se spoluvlastnictvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 179/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. září 2014, č. j. 25 Co 490/2013-847, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 20 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného JUDr. Jaroslavy Vančurové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Jičíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2012, č. j. 7 C 179/2008-709, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín na LV č. 1349, vedeném pro obec a katastrální území S., a to ke stavební parcele č. 1089 s domem č. p. a k pozemkům parc. č. 342/2 a 342/3 se všemi součástmi a příslušenstvím (výrok I.). Nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobkyně (výrok II.) a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 1 675 000 Kč (výrok III.). Připustil rozšíření vzájemného návrhu žalovaného na uhrazení investic z původní částky 842 176 Kč na 1 139 364,93 Kč (výrok IV.). Žalobkyni uložil zaplatit žalovanému částku 641 637 Kč (výrok V.) a vzájemnou žalobu žalovaného co do výše 497 727,93 Kč zamítl (výrok VI.). Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 263 983 Kč.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně a žalovaného rozsudkem ze dne 9. 11. 2014, č. j. 25 Co 490/2013-847, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v upraveném znění a ve výroku II. potvrdil (výrok I.) a změnil ve výroku III. pouze ve lhůtě k plnění a jinak jej potvrdil (výrok II.). Ve výroku V. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 743 744,50 Kč (výrok III.) a ve výroku VI. změnil rozsudek tak, že zamítl vzájemnou žalobu žalovaného ohledně částky 395 620,43 Kč (výrok IV.). Zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti výroku IV. (výrok V.). Dále rozhodl, že žalobkyni se vůči žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok VI.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem (výrok VII.).
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to pouze proti výrokům VI. a VII., podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné i proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. Dovolání je přípustné i z hlediska ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Výkladu ustanovení §150 o. s. ř. se věnoval jak Nejvyšší soud [např. usnesení 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3081/2014, nebo usnesení ze dne 31. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013 ( www.nsoud.cz )], tak i Ústavní soud [např. nález ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2569/07, nebo nález ze 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS191/06 (http//nalus.usoud.cz)] i odborná literatura (Svoboda, K. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. Vydání I., C. H. Beck., 2013, str. 512).
Dovolací soud neshledal, že by se odvolací soud odchýlil od výkladu a užití ustanovení §150 o. s. ř. v uvedených rozhodnutích. Jeho rozhodnutí nespočívá na libovůli, neboť vedle zvláštních okolností, které zohlednil na straně žalovaného (stavbu domu a získání pozemku v převážné míře financoval žalovaný, bez jeho podstatného přispění by se stavba vůbec neuskutečnila, vynaložil nemalé prostředky na placení úroků z úvěru na pořízení domu, které nemohly být v řízení zohledněny, neboť žalobkyně nebyla spoludlužnicí, tím jí poskytoval i částečné dobrodiní, přitom dům užívala výlučně žalobkyně a žalovaný si musel sám hradit náhradní bydlení), měl vědomost o sociálním a majetkovém postavení obou účastníků, jak bylo zjištěno při rozhodování o částečném osvobození účastníků od placení soudních poplatků z odvolání. Odvolacímu soudu bylo zřejmé, jaký je dopad uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér obou účastníků. Úvaha, na které spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, není zjevně nepřiměřená.
Odvolací soud výslovně účastníky neseznámil se svým záměrem při rozhodnutí o nákladech řízení použít moderační právo podle §150 o. s. ř., nicméně to v dané věci nemohlo mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalobkyně musela vědět o tom, že odvolací soud se bude zabývat možností aplikace uvedeného ustanovení, neboť to žalovaný v odvolání požadoval (viz č. l. 727). Žalovaný poukazoval na své postoje v řízení; pod bodem X. dovolání, bezprostředně navazujícím na argumentaci k rozhodování o nákladech řízení, popisoval svou nedobrou majetkovou situace; uvedl, že nikdy nepřestal splácet hlavní úvěr na dům, který je předmětem vypořádání a že si musel na splátky půjčit peníze. Splácí tak hypotéční úvěr na stavbu, kterou „bezstarostně a jen s malým finančním závazkem užívá žalobkyně“. Uvedl i další nesnáze se splácením úvěru. Majetkové poměry účastníků byly soudu známy z jejich žádostí o osvobození od soudních poplatků.
Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že uvedenými skutečnostmi se bude odvolací soud zabývat, a mohla k nim uplatnit připomínky. Nelze tedy konstatovat, že by rozhodnutí odvolacího soudu v této části bylo pro ni překvapivým. „O překvapivé rozhodnutí ohledně určité otázky nejde, pokud účastníkovi muselo být z průběhu řízení zřejmé, že soud se musí touto otázkou zabývat“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2205/2010).
Pokud jde o náklady odvolacího řízení, dovolatelka sice vyčísluje v procentech úspěšnost účastníků v řízení o věci samé, opomíjí však, že odvolání žalovaného bylo – pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně - vyhověno v částce 263 983 Kč; za této situace pak není úvaha odvolacího soudu, že v odvolacím řízení měl každý z účastníků pouze částečný úspěch, zjevně nesprávná.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl.ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“). Vycházel tak z tarifní hodnoty 326 983 Kč. Ta je dána částkou 263 983 (náklady řízení stanovené soudem prvního stupně) a částkou 65 606 Kč, která by v případě úspěchu náležela žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Tarifní hodnota činí podle §8 odst. 5 advokátního tarifu 1 675 000 Kč (cena nemovitostí po odečtení podílu žalovaného), sazba odměny za jeden úkon podle §7 bod 6 advokátního tarifu 15 020 Kč. V odvolacím řízení učinil zástupce žalovaného tyto úkony – vyjádření k dovolání žalobkyně, účast při jednání odvolacího soudu 5. 2. 2014, 2. 9. 2014 a 9. 9. 2011 (vyhlášení rozsudku) - §11 odst. 1 písm. k), g) a odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, celkem odměna za 3 a půl úkonu (za účast při jednání, kdy byl jen vyhlášen rozsudek, náleží odměna ve výši jedné poloviny), tj. 53 020 Kč. Dále by mu náležela paušální náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč (§§13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a částka 11 386 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Při tarifní hodnotě 329 589 Kč činí sazba odměny za jeden úkon 9 620 Kč (§8 odst. 1 a 7 bod 5 advokátního tarifu), odměna za dva úkony 19 840 Kč /převzetí zastoupení v dovolacím řízení a vyjádření dovolání podle §11 odst. 1 písm. a) a k) advokátního tarifu/ a 2 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů, celkem 20 440 Kč. Zástupkyně žalovaného ve vyjádření k dovolání uvedla, že není plátkyní daně z přidané hodnoty.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu