ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.2119.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 2119/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. V. , zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 376/11, proti žalovanému T. V. , zastoupenému JUDr. Františkem Rytinou, advokátem se sídlem v Kolíně, Mostní 73, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 119/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015, č. j. 22 Co 393/2014-334, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 6. 2014, č. j. 12 C 119/2009-245, zrušil podílové spoluvlastnictví k nemovitostem v rozsudku uvedeným a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že výsledek dražby bude rozdělen mezi žalobkyni a žalovaného rovným dílem.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. 22 Co 393/2014-334, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy. Proto na ně dovolací soud s ohledem na §243f odst. 3 o. s. ř. odkazuje.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť řízení ve věci bylo zahájeno před 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Dovolání lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle nyní platného znění občanského soudního řádu (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14. Nesplní-li dovolatel tuto povinnost, nezbývá, než dovolání odmítnout.
V posuzované věci dovolatel nevymezil žádnou otázku hmotného či procesního práva, která by mohla založit přípustnost dovolání.
Dovolatel uvedl, že „při řešení otázky zrušení podílového spoluvlastnictví závisí vyřešení otázky hmotného práva, konkrétně pak řádného zjištění skutkového stavu a současného respektování procesních práv odvolalatele. Zejména se jedná o práva odvolatele jako účastníka řízení, tak jak jsou upravena občanským soudním řádem.“
Dovolatel namítl, že dne 12. 6. 2015 podal u soudu prvního stupně žádost o ustanovení zástupce a proto se nezúčastnil jednání tohoto soudu dne 13. 6. 1014. Logicky předpokládal, že až do pravomocného rozhodnutí o jeho žádosti nemůže soud prvního stupně ve věci jednat. Jednání však v jeho nepřítomnosti proběhlo a soud provedl i dokazování. Rovněž odvolací soud postupoval stejně: řízení o jeho žádosti o ustanovení zástupce zastavil a o odvolání rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud prvního stupně se „bez sebemenšího dokazování spokojil s tvrzením žalobkyně, že nemovitosti nelze rozdělit a přestože žalobkyně požadovala přikázání nemovitostí do vlastnictví žalovaného, prohlásil, že žádný z účastníků nemá o nemovitosti zájem a nařídil jejich dražbu. Nezabýval se následky, které tím způsobí žalovanému. Ten v nemovitosti trvale bydlí, nemá se kam přestěhovat a je dlouhodobě nezaměstnaný. Stejně postupoval odvolací soud.“
Když soudce soudu prvního stupně Mgr. Zbyněk Krulich rozhodl 13. 6. 2014 v této věci, byl již vedením soudu převeden na trestní úsek, kde vedl trestní řízení proti žalovanému. To iniciovali soudci Krajského soudu v Praze. Žalovaný byl obžalován z trestných činů, kterých se měl vůči nim dopustit. Z toho vyplývá, že soudce Mgr. Zbyněk Krulich byl v této věci podjatý. To plyne také z toho, že o jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení rozhodl až dodatečně po vydání rozsudku dne 13. 6. 2014. Kromě toho udělil také žalovanému pořádkovou pokutu 25 000 Kč za to, že požadoval po soudcích dodržování zákonných postupů. Ani soudci odvolacího soudu žalovanému neumožnili vznést námitku podjatosti soudce Mgr. Zbyňka Krulicha.
Je tedy zřejmé, že dovolatel namítá, že v řízení došlo k vadám, a to že ve věci rozhodoval vyloučený soudce a že mu byla odňata možnost jednat před soudem. Jde o tzv. vady zmatečnostní podle §229 odst. 2 písm. e) a §§229 odst. 3 o. s. ř.
Zmatečnosti však nejsou - jak vyplývá z §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - způsobilým dovolacím důvodem a nemohou založit přípustnost dovolání. Dovolací soud sice má ke zmatečnostem podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout, a to i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné – srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněném pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Ostatně žalovaný také podal proti rozsudku odvolacího soudu dne 13. 7. 2015 žalobu pro zmatečnost (č. l. 351 spisu), ve které namítá vady uvedené v dovolání.
Dovolání tak není přípustné a dovolací soud je odmítl (§237 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu