ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1794.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1794/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně RPIC-ViP s.r.o. , IČO 25826051, se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Výstavní 2224/8, zastoupené Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem se sídlem Praha 4, V Parku 2323/14, proti žalované Česká republika - Úřad práce České republiky , IČO 72496991, se sídlem Praha 7, Dobrovského 1278/25, o 21.675.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 C 22/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2016, č. j. 57 Co 674/2015-220, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 15. 10. 2015, č. j. 18 C 22/2012-198, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení uvedených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015).
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků plně respektoval, přičemž závěru odvolacího soudu, že žalobkyně je schopna zaplatit soudní poplatek vzhledem k disponibilnímu zůstatku na jejím účtu v rozhodné době, pravidelným měsíčním mzdovým a provozním nákladům, a tomu, že v době rozhodování odvolacího soudu již žalobkyni netíží zápůjčka, nelze nic vytknout. Odvolací soud se také správně vypořádal s námitkou žalobkyně ohledně „druhé poplatkové povinnosti“, když konstatoval, že řízení před okresním a krajským soudem, jako soudem odvolacím, jsou dvě samostatná řízení, podléhající samostatné poplatkové povinnosti. Žalobkyně se neocitá v nerovném postavení, jelikož povinnost zaplacení soudního poplatku je stanovena zákonem a samotná jeho výše nemůže založit nerovnost účastníka řízení.
Dovolatelka ve svém dovolání dovozovala jeho přípustnost z ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka sice tvrdí, že soud věc „nesprávně právně posoudil“, ale v dovolání fakticky zpochybňuje soudem prvního stupně a odvolacím soudem provedené hodnocení důkazů, na němž byl založen závěr o tom, že zde nejsou žádné skutečnosti, které by vedly k osvobození žalobkyně od soudních poplatků. K tomu je potřeba připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) a nelze tak rozhodnutí odvolacího soudu úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitky, podle kterých měl soud na základě předložených důkazů dovodit opačný závěr (totiž že dovolatelka splňuje zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků), nezahrnují žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a nevztahují se na ně ani další kritéria přípustnosti dovolání vymezená v §237 o. s. ř., popřípadě §238a o. s. ř.
O návrhu na odklad právní moci, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Protože rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu