ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.351.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 351/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně Marcott Invest s.r.o. , se sídlem Praha 5, Na Bělidle 2,
IČO 28424689, zastoupené Mgr. Pavlem Štrbíkem, advokátem se sídlem Praha 2, Podskalská 295/4, proti žalované Ing. D. H. , zastoupené JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 27, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 292/2009, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č. j. 51 Co 15/2014-446, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., a dovolání proto musí mít náležitosti stanovené občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolatelka však zjevně odkazuje na občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2012. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a že jde o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, přičemž odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §238 o. s. ř., ačkoli ustanovení §237 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 již na odstavce a písmena členěno není a předpoklady přípustnosti dovolání jsou v něm vymezeny odlišně a §238 o. s. ř. na danou věc zjevně nedopadá. Rovněž co do dovolacích důvodů dovolatelka odkazuje na §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., ač podle rozhodné právní úpravy je (jediný způsobilý) dovolací důvod obsažen v §241a odst. 1 o. s. ř. Vady řízení již nejsou způsobilým dovolacím důvodem.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, odvozuje-li přípustnost dovolání ze znění občanského soudního řádu, jež bylo účinné do 31. 12. 2012 a jež upravovalo přípustnost dovolání jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4345/2013, a ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3666/2013).
Z obsahového hlediska dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, trpí tedy vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Na závěr dovolací soud konstatuje, že pokud dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci v otázce splnění výzvy soudu žalovanou podle §114b o. s. ř., činí tak na základě vlastních skutkových závěrů, odlišných od závěrů odvolacího soudu. Dovoláním však zjištěný skutkový stav úspěšně napadnout nelze.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu