Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.02.2016, sp. zn. 25 Cdo 4877/2015 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4877.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4877.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4877/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Leošem Vyhnánkem, advokátem se sídlem Olomouc, Helsinská 956/11a, proti žalované Pražská energetika, a.s. , se sídlem Praha 10, Na Hroudě 1492/4, IČO 60193913, o 54.664 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 72/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 25 Co 163/2015-82, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody v částce 24.664 Kč, tj. poloviny uhrazeného nájemného za byt, jejž nemohl žalobce užívat v důsledku neoprávněného odpojení elektřiny, a dále částky 30.000 Kč jako náhrady za nedodržení standardu ukončení přerušení distribuce elektřiny podle §13 odst. 2 vyhlášky č. 540/2005 Sb. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 25 Co 163/2015-82, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2014, č. j. 21 C 72/2013-57, jímž byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvoinstančního soudu, že odběr elektřiny byl žalobci řádně vyúčtován a vyúčtování mu bylo doručováno, avšak v důsledku opakované dlouhodobé nepřítomnosti žalobce v domě a stavu jeho poštovní schránky se vlastním jednáním zbavil možnosti mít vědomost o stavu vyúčtování, svých platebních povinnostech a o možném přerušení dodávky elektřiny. Jednání žalované nebylo protiprávní, a není tedy splněna podmínka pro vznik odpovědnosti za škodu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř, neboť má za to, že otázka důsledků doručování upozornění podle §51 odst. 1 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (dále jen „energetický zákon“) nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o doručení vyúčtování a upozornění na možné přerušení dodávky elektrického proudu. Absenci důkazu doručení upozornění považuje za nezpochybnitelnou a úvahu odvolacího soudu, že se svým vlastním jednáním zbavil možnosti dostat příslušnou písemnost do své dispozice, považuje za hypotetickou spekulaci. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o nedůvodnosti nároku žalobce. Námitkami, jež se týkají správnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nelze (§241a odst. 1 o. s. ř.). Správnost právního názoru, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, dovolatel zpochybňuje na základě vlastní verze skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů, když především polemizuje se skutkovými závěry, které odvolací soud z provedených důkazů vyvodil (závěr odvolacího soudu, že žalobci byla řádně doručována vyúčtování odběru elektřiny i upozornění o možném přerušení dodávek elektrického proudu pro nedodržení platebních podmínek, avšak jeho vlastní způsob vybírání pošty a stav poštovní schránky zbavily žalobce možnosti mít vědomost o stavu vyúčtování a jeho platebních povinnostech). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 617/2012, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 12277, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 9036). Nejvyšší soud ze shora vyložených důvodů dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 2. února 2016 JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/02/2016
Spisová značka:25 Cdo 4877/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4877.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Doručování
Dotčené předpisy:§241a odst. 1 o. s. ř.
§241a odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-15