ECLI:CZ:NS:2016:25.ND.167.2016.1
sp. zn. 25 Nd 167/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce BNP Paribas Personal Finance, societé anonyme , se sídlem 1 boulevard Haussmann, 75009 Paris, Francouzská republika, reg. číslo 542097902, BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod , IČO 03814742, se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5/3208, proti žalované D. H., o 97.204 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 218 C 131/2013, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladimíra Straková, JUDr. Marta Coufalová, JUDr. Eustasie Rutarová a JUDr. Robert Gryga nejsou vyloučeni z rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 218 C 131/2013.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 20. 10. 2015, založeným ve spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 218 C 131/2013 na č. l. 175, žalovaná navrhla vyloučení soudkyně tohoto soudu Mgr. Jany Tihelkové, z rozhodování projednávané věci pod sp. zn. 218 C 131/2013, jakož i vyloučení všech soudců a všech senátů Okresního soudu v Bruntále, všech soudců a všech senátů Krajského soudu v Ostravě a všech soudců a všech senátů Vrchního soudu v Olomouci. Tento návrh odůvodnila tím, že vede u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 90/2015 soudní spor (též) s Vrchním soudem v Olomouci (čtrnáctým žalovaným označila Českou republiku – Vrchní soud v Olomouci), z čehož dovozuje nezpůsobilost tohoto soudu (všech jeho soudců) rozhodovat ve věci sp. zn. 218 C 131/2013 o též vznesené námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě; důvody podjatosti jsou podle žalované založeny „na vztahu k účastníku řízení“ pro jejich „ekonomickou závislost“, jak se podle jejího názoru podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 20 Nd 295/2012.
Shora ve výroku označení soudci vrchního soudu, jmenovitě senátu 4 Cmo, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena, k námitce podjatosti uvedli, že nemají vztah ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům, stejně jako k projednávané věci, a mají za to, že nejsou dány důvody pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Námitka podjatosti není důvodná.
V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněném pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci; tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí. Právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Nd 295/2012, na který žalovaná odkázala, je proto třeba vnímat s přihlédnutím k tomu, jakou právní silou je rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve vztahu k tříčlenným senátům nadáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sen. zn. 29 NSCR 22/2016). Ostatně není důvod přehlížet ani okolnost, že soudci vrchního soudu nejsou povoláni k rozhodování ve věci samé (k tomu se ani instančně dostat nemohou), nýbrž jen k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců soudu, který přichází – coby soud „nadřízený“ – v úvahu k rozhodnutí o námitce podjatosti proti soudcům soudu, jenž je povolán k rozhodování ve věci jako soud odvolací.
Podle ustáleného výkladu §14 odst. 1 o. s. ř., jenž zakotvuje podmínky vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci, podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tam vymezený soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci, mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, a rozumí se jím i stav, kdy soudce získal o věci poznatky jiným než regulérně procesním způsobem, zatímco soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Z vyjádření dotčených soudců se podává, že nic takového v jejich osobách dáno není, a opak netvrdí ani účastník řízení, který námitku podjatosti vznesl.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku jmenovaní soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci.
K námitce podjatosti dalších soudců Vrchního soudu v Olomouci Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť námitku podjatosti nelze uplatňovat (ani posuzovat) paušálně ve vztahu ke všem soudcům určitého soudu, nýbrž individuálně vůči jednotlivým soudcům, jejichž rozhodování v dané věci přichází podle rozvrhu práce soudu v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 23 Nd 267/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Nd 71/2015).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu