ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1918.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 1918/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ Obce Bouzov , se sídlem Bouzov 2, IČO: 298719, b/ Obce Hvozd, se sídlem Hvozd 90, IČO: 288306, c/ Obce Ludmírov , se sídlem Ludmírov 56, IČO: 288446, d/ Obce Luká , se sídlem Luká 80, IČO: 299171, zastoupených JUDr. Josefem Jansou, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 397/11, e/ Obce Bílá Lhota , se sídlem Bílá Lhota 1, IČO: 298662, f/ Obce Mladeč , se sídlem Mladeč 78, IČO: 299219, g/ Obce Měrotín , se sídlem Měrotín 19, IČO: 635341, h/ Obce Hačky , se sídlem Hačky 25, IČO: 600016, ch/ Města Litovel , se sídlem Litovel, nám. Přemysla Otakara 778/1b, IČO: 299138, proti žalovaným 1/ Lesům České republiky, s. p. , se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 42196451, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem Praha 1 – Nové Město, Těšnov 1059/1, 2/ České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem Praha 3 – Žižkov, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, 3/ České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Ostrava, Ostrava – Radvanice, Lihovarská 1335/9, IČO: 69797111, 4/ Národnímu památkovému ústavu , se sídlem Praha 1 – Malá Strana, Valdštejnské náměstí 3, IČO: 75032333, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 101/2003, o dovolání žalobců a/, b/, c/, d/ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2015, č. j. 69 Co 363/2015-983, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci a/, b/, c/ a d/ jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 1/ na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.850,- Kč k rukám Mgr. Jakuba Kotrby, advokáta se sídlem Praha 1 – Nové Město, Těšnov 1059/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. V poměru mezi žalobci a/, b/, c/ a d/ a žalovanými 2/, 3/ a 4/ a mezi žalobci e/, f/, g/, h/, ch/ a žalovanými nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 22 C 101/2003-742, výrokem I. zastavil řízení o určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky tam označených nemovitostí, výrokem II. určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky tam specifikovaných nemovitostí v rozsahu zde stanovených spoluvlastnických podílů, tj. i parcely č. 103/4, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, pracoviště Olomouc, na LV č. 46 pro katastrální území K., obec B. (dále jen „parcela č. 103/4“), výrokem III. žalobu zamítl v části, v níž se žalobci domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky tam specifikovaných nemovitostí, a to i parcely č. 103/4, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky IV. a V.).
K odvolání žalovaných 1/, 2/ a 4/ Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 69 Co 247/2011-836, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadené části výroku II., změnil ho v nákladovém výroku IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 8. srpna 2012, č. j. 28 Cdo 1539/2012-910, zamítl dovolání žalovaného 1/ proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu a rozhodl o nákladech dovolacího řízení účastníků.
Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 23. dubna 2014, č. j. 22 C 101/2003-931, opravil – postupem podle §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy účinném znění – vyhovující výrok II. svého rozsudku ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 22 C 101/2003-742, tak, že z něj „vypustil“ parcelu č. 103/4.
Usnesením ze dne 14. září 2015, č. j. 22 C 101/2003-969, soud prvního stupně zamítl návrh žalobců a/, b/, c/ a d/ na vydání opravného usnesení v tom smyslu, že součástí vyhovujícího výroku II. bude i parcela č. 103/4 s tím, že ze zamítavého výroku III. bude uvedená pozemková parcela vypuštěna.
K odvolání žalobců a/, b/, c/ a d/ odvolací soud usnesením ze dne 29. října 2015, č. j. 69 Co 363/2015-983, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Oba soudy zastávaly stanovisko, že nelze vyhovět návrhu žalobců a/, b/, c/ a d/ na opravu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 22 C 101/2002-742. Dovodily, že měli-li žalobci a/, b/, c/ a d/ za to, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění z výpisu z listu vlastnictví č. 46 vyhotoveného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrálním pracovištěm Olomouc, pro katastrální území K., obec B., okres Olomouc, v tom smyslu, že se na něm nenachází parcela č. 103/4, pak se měli nápravy domáhat cestou odvolání proti opravnému usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. dubna 2014, č. j. 22 C 101/2003-931, resp. proti jeho takto opravovanému rozsudku; nápravu však nelze zjednat cestou opravy rozhodnutí ve smyslu §164 o.s.ř.
Dovolání žalobců a/, b/, c/ a d/ (dovolatelů) proti citovanému usnesení odvolacího soudu, k němuž se žalovaný 1) prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o.s.ř.“).
Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o.s.ř.) dovolatelé uplatnili rovněž nezpůsobilé dovolací důvody, a to zejména v podobě námitek skutkových.
Opravit rozsudek podle §164 o.s.ř. je možné jen v případech, že jde o chyby v psaní a počtech a dále o takové chyby, které jsou jako zřejmé nesprávnosti podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. k nimž došlo jen zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení anebo vyhotovení rozsudku, a které jsou každému zřejmé; zřejmost takové nesprávnosti vychází zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. září 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). V usnesení ze dne 20. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99, pak dovolací soud dospěl k závěru, že ze znění první věty ustanovení §164 o.s.ř. plyne, že zřejmá nesprávnost je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. vzniklým v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a které je pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sp. zn. 30 Cdo 758/2016). Rovněž Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 21. února 2007, č. j. 4 Ans 3/2006-123, dospěl k závěru, že důvodem opravy výroku rozhodnutí podle §54 odst. 4 s.ř.s. může být pouze písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je každému zřejmá. Tento závěr lze vzhledem ke shodnému znění §54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a §164 o.s.ř. aplikovat i pro opravný postup podle §164 o.s.ř. (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015). Soudní praxe se ustálila rovněž v názoru, že lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu z 2. června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněné pod č. 46/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo /nověji/ z 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 3719/2012, a dále též odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 24. října 2016, sp. zn. IV. ÚS 3205/16).
Z citované judikatury vyplývá, že je nepřípustné, aby soud postupem podle §164 o.s.ř. měnil obsah výroku rozhodnutí (ledaže jde o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti), a že jediným procesním způsobem obrany účastníka je možnost podat odvolání proti opravnému usnesení, potažmo proti opravovanému rozsudku, kteroužto možnost však dovolatelé nevyužili. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že nápravu nelze zjednat opravou rozhodnutí ve smyslu §164 o.s.ř. a že jediným možným procesním způsobem obrany dovolatelů bylo odvolání proti opravnému usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. dubna 2014, č. j. 22 C 101/2003-931, resp. proti výše zmíněnému opravovanému rozsudku, lze uzavřít, že jeho rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Proto dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2) o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. prosince 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu