ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.3140.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3140/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně E. G. , T., proti žalovanému Ing. Z. K. , P., zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o vyloučení majetku z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 260/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2015, č. j. 56 Co 528/2014-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 18. 10. 2013 se žalobkyně domáhala, aby z exekuce vedené ve věci oprávněného Ing. Z. K. proti povinnému M. G., pro částku ve výši 550.000 Kč, jejímž provedením byl usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 5. 2013, č. j. 26 EXE 3069/2013-11, pověřen soudní exekutor Mgr. David Koncz, Exekutorský úřad Cheb, na základě exekučního příkazu č. 1 ze dne 23. 5. 2013, č. j. 074 EX 04567/13-026, a exekučního příkazu č. 3 ze dne 30. 7. 2013, č. j. 074 EX 04567/13-032, byly vyloučeny mzda a jiné příjmy, které příslušejí žalobkyni proti plátci její mzdy, a všechny peněžité pohledávky žalobkyně, a to i splatné v budoucnu, vůči dlužníku ČSOB Penzijní fond Stabilita, a.s., z právního titulu smlouvy o penzijním připojištění č. 3259773014. Dále se domáhala, aby jí žalovaný bez zbytečného odkladu vrátil veškeré finanční prostředky, které byly dosud výkonem rozhodnutí postiženy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že exekuce postihující její mzdu a její pohledávku z účtu je nepřípustná, neboť vymáhaný závazek je výlučným závazkem povinného a nepatří do jejich společného jmění manželů z toho důvodu, že mezi ní a povinným byla dne 6. 8. 2008 uzavřena notářským zápisem sp. zn. NZ 302/2008, N 311/2008, svatební smlouva, která vyhradila zcela vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, a že se jedná o závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, který převzal povinný bez jejího souhlasu.
Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 9. 2014, č. j. 12 C 260/2013-70, rozhodl, že se z předmětné exekuce vylučují mzda a jiné příjmy, které přísluší žalobkyni proti plátci její mzdy, a všechny její peněžité pohledávky, a to i splatné v budoucnu, vůči dlužníkovi ČSOB Penzijní fond Stabilita, a.s. (výrok I.), zastavil řízení (s ohledem na zpětvzetí žaloby) v části, kde se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný bez zbytečného odkladu vrátil veškeré finanční prostředky, které byly dosud výkonem rozhodnutí postiženy (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Rozsudek odůvodnil zejména tím, že závazek ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 8. 2012 ve výši 550.000 Kč, kterou uzavřel se žalovaným tehdejší manžel žalobkyně, přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům žalobkyně a jejího tehdejšího manžela M. G., jenž závazek převzal bez jejího souhlasu a prostředky získané touto půjčkou použil výhradně pro sebe, nespadá do společného jmění manželů (§143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), a proto k jeho vydobytí nelze postihnout mzdu žalobkyně ani její peněžitou pohledávku (§262a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 56 Co 528/2014-102, potvrdil rozsudek soudu prvního v jeho výrocích I. a III. (výrok I.), odmítl jeho odvolání směřující proti výroku II. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud dovodil, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání vylučovací žaloby, jelikož jí v exekučním řízení nepřísluší postavení účastnice řízení. Manžel povinného je účastníkem řízení ve smyslu §255 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy jeho majetkové hodnoty (mzda, peněžitá pohledávka) podle §262a odst. 3 o. s. ř. V dané věci však bylo prokázáno, že dluh bývalého manžela žalobkyně není závazkem, který patří do jejich společného jmění ve smyslu §143 odst. 1 písm. b) obč. zák.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2015, č. j. 56 Co 528/2014-102, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně k podání vylučovací žaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1977/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo 339/2012), od níž není důvod se odchýlit.
Podle výše uvedené judikatury je smyslem (účelem) excindační (vylučovací) žaloby podle §267 o. s. ř. poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. Rozhodnutí, kterým soud žalobě vyhověl, je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postihujícího tento majetek (srov. §268 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů – dále jen „ex. řád“). Dřívější judikatura rovněž dovodila, že excindační žaloba je k dispozici nejen osobám, které nejsou účastníky řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení), ale i manželovi povinného, který jí uplatňuje právo k majetku, který patří do společného jmění manželů nebo který se ve smyslu §262a odst. 1 o. s. ř. (§42 odst. 1 ex. řádu) považuje za součást společného jmění manželů, jestliže vylučuje, aby postižený majetek byl použit k úhradě pohledávky vymáhané věřitelem povinného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006). Uvedené závěry se uplatní i v případě, kdy manžel povinného se domáhá vyloučení mzdy či peněžité pohledávky, které byly (nesprávně) postiženy podle §262a odst. 3 o. s. ř.
Pro úplnost lze dodat, že zatímco podle dřívější judikatury byla excindační žaloba jako institut (prostředek) pro vyloučení věci či práva exekucí nesprávně postižené preferována před návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1054/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2320/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 329/2006), tento závěr byl později prolomen a byla připuštěna i možnost podání návrhu na zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014), neboť účelem je v obou případech zastavit výkon rozhodnutí (exekuci) ohledně neprávem postižené věci či práva, a to buď podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., nebo podle 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
V souladu s ustálenou praxí je i závěr odvolacího soudu o tom, že vymáhaný závazek povinného nepatří do společného jmění manželů žalobkyně a povinného (srov. rozsudek Nejvyšší soud ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4072/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2498/2013).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu