ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.3199.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3199/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně EUROPOL PRAGUE s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Nad Zlíchovem 393/25, IČO: 25676288, zastoupené Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Zámecké 457/5, proti žalované České spořitelně, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, IČO: 45244782, zastoupené prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Rybná 678/9, o vyklizení nebytových prostor včetně předání technického zhodnocení a technické dokumentace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 90/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2014, č. j. 22 Co 406/2013-337, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám prof. Dr.h.c. JUDr. Jana Kříže, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Rybná 678/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“) jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) podané dne 11. července 2014 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2014, č. j. 22 Co 406/2013-337 (k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, a z 22. září 2015, č. j. 26 Cdo 2623/2015, proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, a z 26. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3687/15), jak to učinila dovolatelka. V dovolání totiž uvedla, že v něm označené otázky, na jejichž vyřešení mělo spočívat napadené rozhodnutí, jsou „otázky v praxi dovolacího soudu dosud neřešené, anebo tyto otázky byly ze strany odvolacího soudu řešeny odchylně či v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu“ , kterou navíc nevymezila, a to ať již uvedením konkrétní spisové značky či značek rozhodnutí dovolacího soudu či jen slovním popisem (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14). Jinak řečeno, dovolání nevyhovuje jedné z obligatorních náležitostí kladených na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. ledna 2013, neboť ve vztahu k otázkám předkládaným dovolacímu přezkumu v něm dovolatelka paušálně uplatnila nejméně dvě navzájem se vylučující kritéria přípustnosti dovolání, přičemž kritérium posléze uvedené navíc nijak obsahově nespecifikovala. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenými otázkami mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud nepřihlížel k podání ze dne 4. srpna 2014, jež v průběhu dovolacího řízení učinila jménem dovolatelky advokátka Mgr. Miluše Pospíšilová, jelikož jmenovaná advokátka nebyla k jejímu zastupování v dovolacím řízení zmocněna (což plyne jednak z výslovného prohlášení dovolatelky z 24. února 2016 /viz podání na č. l. 423 spisu/ a jednak z toho, že k dovolání podanému dne 11. července 2014 dovolatelka připojila plnou moc /novější, než kterou udělila během odvolacího řízení jmenované advokátce/, jíž pověřila zastupováním v dovolacím řízení svého aktuálního zástupce – advokáta Mgr. Dušana Zacha /k tomu viz §28 odst. 2 a 3 o. s. ř./).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. května 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu