ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.2923.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 2923/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobkyně M. V. , zastoupené JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci 2, Na Poříčí 116/5, proti žalované M. Š. , o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 C 197/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. března 2016, č. j. 35 Co 416/2015-191, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s . ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 22. 3. 2016, č. j. 35 Co 416/2015-191, rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 7. 2015, č. j. 23 C 197/2011-149, v části výroku I. potvrdil „ohledně zamítnutí požadavku na zaplacení částky 58.548,- Kč s příslušenstvím, přičemž slova „ve formě zákonného úroku z prodlení ročně“ nahradil slovy „tj. s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 1. 2010 do zaplacení“, a v části výroku I. „zamítajícím žalobu o 1.452,- Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 1. 2010 do zaplacení a ve výroku II. o nákladech řízení jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b), případně podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013) se podává z bodu 7., článku II, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolatelka (ač se jí v napadeném rozhodnutí dostalo správného poučení o dovolání) zjevně opírá přípustnost dovolání i tvrzený dovolací důvod o zastaralé (v její věci nepoužitelné) znění občanského soudního řádu (znění účinné do 31. prosince 2012). To je patrno již z toho, že ustanovení §237 o. s. ř. v rozhodném znění se nečlení na odstavce [není zde žádné ustanovení §237 odst. 1 písm. b) ani ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], jakož i z toho, že pro věc rozhodné znění občanského soudního řádu zná pouze jeden způsobilý dovolací důvod (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Skutkový dovolací důvod (známý z ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012), který žalobkyně v dovolání (dle jeho obsahu) též uplatnila, občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 neobsahuje.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (v rozhodném znění), se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává právě proto, že dovolání argumentuje s nesprávným zněním občanského soudního řádu a tedy i s chybným úsudkem, že dovolání je přípustné bez dalšího dle §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012 (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu