ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2867.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2867/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. D. , zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) Mgr. E. V., 2) F. Š., zastoupenému Mgr. Michaelou Tichou Madarovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, PSČ 400 01, 3) I. V., 4) I. M., a 5) A. V., o zaplacení částky 248.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 79/2005, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2013, č. j. 9 Cmo 188/2013-184, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. července 2012, č. j. 33 Cm 79/2005-136, uložil druhému, třetí a pátému žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 248.000 Kč s 6% úrokem od 31. května 2002 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 827 Kč (výrok I.); dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem (ve vztahu k druhému žalovanému) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu, změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 64.878,30 Kč (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud - odkazuje na výsledky provedeného dokazování [zejména na svědeckou výpověď notářky (dále jen „JUDr. Z. Š.“) a závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, zkoumání ručního písma, vypracovaného Vysokou školou Karlovy Vary, o. p. s., Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín] – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že druhý žalovaný jako akceptant směnku, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhal (dále jen „sporná směnka“), podepsal.
Přitom zdůraznil, že podpis druhého žalovaného na sporné směnce opatřila notářka JUDr. Z. Š. ověřovací doložkou, která je podle ustanovení §6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), veřejnou listinou. V souladu s ustanovením §134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), bylo proto na druhém žalovaném, aby prokázal opak toho, co bylo potvrzeno v ověřovací doložce, tj. že podpis na směnce není jeho pravým podpisem. Této povinnosti druhý žalovaný nedostál, když (naopak) podle skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožnil, byla pravost podpisu druhého žalovaného na sporné směnce potvrzena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud předesílá, že pro účely posouzení přípustnosti dovolání je (podle bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2013. Odtud též plyne, že dovolání v dané věci bylo možné podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Prostřednictvím námitek, jež jsou dle svého obsahu pouhou polemikou se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů (podle kterého podpis druhého žalovaného na sporné směnce je jeho pravým podpisem), stejně jako výhradou, že soudy nižších stupňů neprovedly dovolatelem navržené důkazy (včetně revizního znaleckého posudku), tak dovolatel nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) a k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.
Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, nadto plyne zcela zřejmě z ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (srov. dále v této souvislosti nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 936/2009, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2010, pod číslem 183, popř. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 254/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 4622/2010). Jde-li o předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku, srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010 (uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2013, pod číslem 23), nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2012, sp. zn. 22 Cdo 170/2011.
K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) dále srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) nevystihuje ani námitka, podle níž byla dovolateli v průběhu řízení nesprávným postupem soudu prvního stupně i soudu odvolacího odňata možnost jednat před soudem; jejím prostřednictvím totiž dovolatel uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo ze dne 2. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 962/2014).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož ověřovací doložka notáře (obsahuje-li všechny předepsané náležitosti) se považuje za listinu o ověření, která je podle ustanovení §6 notářského řádu veřejnou listinou, je souladný s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2013, pod číslem 122, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 1623/2009); dovolatel přitom to, že ověřovací doložka notářky JUDr. Z. Š., vyznačená na sporné směnce u jeho podpisu, předepsané náležitosti obsahuje, nijak nezpochybňuje.
Ostatními námitkami (podle nichž soudy obou stupňů druhému žalovanému neposkytly poučení podle §118a o. s. ř. a neustanovily mu ani zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.) pak dovolatel odvolacímu soudu toliko vytýká vady řízení, aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva; ani tyto námitky proto dovolání přípustným nečiní.
Konečně ve vztahu k té části prvního výroku napadeného rozsudku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení účastníků a potvrdil jej ve výroku III. o nákladech řízení státu, a dále ve vztahu k druhému výroku napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, dovolatel neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci a tudíž ohledně nich neotevírá ani žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, jež by měla vliv na správnost této části napadeného rozhodnutí (právní posouzení věci, na kterém napadené rozhodnutí spočívá, dovolání nezpochybňuje). Ani v tomto rozsahu proto dovolání přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu