ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5300.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 5300/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatelky J. K. , zastoupené Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1894/4, PSČ 602 00, za účasti a) L. H. , zastoupeného JUDr. Petrem Dítětem, LL.M., advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, PSČ 779 00, a b) PÁLAVA, stavebního bytového družstva , se sídlem v Hustopečích, Dukelské náměstí 36/10, PSČ 693 01, identifikační číslo osoby 00048704, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 285/2010, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2015, č. j. 8 Cmo 367/2014-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. června 2014, č. j. 1 Cm 285/2010-141, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 30. července 2014, č. j. 1 Cm 285/2010-165, určil, že navrhovatelka je členkou PÁLAVA, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“) s výlučným právem nájmu ve výroku specifikovaného družstevního bytu (dále jen „byt“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II., III. a IV.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání účastníka a) usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na určení, že navrhovatelka je členkou družstva s výlučným právem nájmu bytu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý, třetí a čtvrtý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatelka k předpokladům přípustnosti uvádí pouze to, že „podává dovolání, neboť má být jinak vyřešena následující právní otázka: znamená nepředání smluvené finanční hotovosti neplatnost smlouvy za daných okolností?“.
Argument, podle kterého „má být otázka hmotného práva dovolacím soudem vyřešena jinak“ (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem) významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013) anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a v něm citovanou judikaturu, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. února 2016, sp. zn. II. ÚS 2906/14 (označená rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Ústavního a Nejvyššího soudu).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu