ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5480.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 5480/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatele P. K. , zastoupeného JUDr. Petrem Jonášem, advokátem, se sídlem v Jesenici, Svornosti 172, PSČ 252 42, za účasti 1) Bytového družstva Koněvova 142 , se sídlem v Praze 3, Koněvova 1603/142, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27886107, zastoupeného JUDr. Jiřím Obršlíkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Havlíčkova 1735, PSČ 266 01, a 2) Ing. D. J. , zastoupeného JUDr. Petrem Jonášem, advokátem, se sídlem v Jesenici, Svornosti 172, PSČ 252 42, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 67/2010, o dovolání Bytového družstva Koněvova 142 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2015, č. j. 14 Cmo 377/2011-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. dubna 2011, č. j. 72 Cm 67/2010-25, určil, že navrhovatel je členem Bytového družstva Koněvova 142 (dále jen „družstvo“) s členským podílem (členskými právy a povinnostmi), se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu blíže specifikovaného ve výroku (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením připustil změnu návrhu, dle níž se navrhovatel nadále domáhá určení, že byl členem družstva k 25. červnu 2013 (první výrok), změnil část výroku I. usnesení soudu prvního stupně tak, že určil, že navrhovatel byl k uvedenému datu členem družstva (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a řízení dovolacího (třetí výrok).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2012, č. j. 14 Cmo 377/2011-50, Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. dubna 2014, č. j. 29 Cdo 801/2013-91, k dovolání navrhovatele zrušil v části, jíž byl zamítnut návrh na určení, že navrhovatel je členem družstva, a v části o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Družstvo podalo proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh, k předpokladům přípustnosti dovolání se však v dovolání nikterak nevyjádřil.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.
Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu, podle něhož členství v družstvu může zaniknout jen způsobem stanoveným zákonem, je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. §229 až §232 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006, uveřejněné pod číslem 70/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 1737/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 5043/2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu