ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.133.2016.1
KSOS 40 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 133/2016-B-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v insolvenční věci dlužníků a) M. V. , narozeného XY a b) D. V. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Žanetou Burkotovou, advokátkou, se sídlem v Karviné, Masarykovo náměstí 38/21, PSČ 733 01, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2015, č. j. KSOS 40 INS XY, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2016, č. j. KSOS 40 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2015, č. j. KSOS 40 INS XY, se zastavuje.
II. Dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2016, č. j. KSOS 40 INS XY, 2 VSOL XY, se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. listopadu 2015, č. j. KSOS 40 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) neschválil oddlužení dlužníků M. V. a D. V. (body I. a II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníků (body III. a IV. výroku), určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod V. výroku) a že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku) a vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkům, aby napříště neposkytovaly plnění dlužníkům, ale insolvenčnímu správci (bod VII. výroku).
K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soud u v bodech I. až IV. výroku (první výrok) a odmítl odvolání dlužníků proti bodům V. až VII. výroku (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení insolvenčního soudu podali dlužníci dovolání.
Řízení o dovolání dlužníků proti usnesení insolvenčního soudu Nejvyšší soud podle ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání dlužníků proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.
V posuzované věci dovolatelé k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedli, že „obdobná věc nebyla dosud v judikatuře vyřešena“, aniž by se současně z podaného dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) podávalo, kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva mají dovolatelé za dosud dovolacím soudem neřešenou (dovolání je pouhou polemikou se závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož je podaným návrhem dlužníků na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů), jakož i státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu