ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.42.2016.1
KSBR 52 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 42/2016-B-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. F. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS XY, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, PSČ 695 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2015, č. j. KSBR 52 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 21. července 2015, č. j. KSBR 52 INS XY, prohlásil Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) konkurs na majetek dlužníka M. F. (bod I. výroku), s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod II. výroku) a určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. listopadu 2015, č. j. KSBR 52 INS XY, 2 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.
Oba soudy uzavřely, že v situaci, kdy u dlužníka není přípustná reorganizace a kdy dlužník nepodal návrh na povolení oddlužení, nelze jeho úpadek řešit jinak než konkursem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (v podstatě polemizuje se závěrem, že není v úpadku) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu