ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.63.2014.1
KSOS 38 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 63/2014-A-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice H. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu věřitele P. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 (38) INS XY, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014, č. j. KSOS 38 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužnice Ing. Haliny Sikorové potvrdil v bodě I. výroku usnesení ze dne 21. října 2013, č. j. KSOS 38 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužnice.
Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud předesílá, že s přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro účely posouzení přípustnosti dovolání rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odtud též plyne, že dovolání v dané věci bylo možné podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Prostřednictvím námitek, jež jsou dle svého obsahu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, stejně jako výhradou, že soudy nižších stupňů neprovedly dovolatelkou navržené důkazy, tak dovolatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) a k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.
Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, nadto plyne zcela zřejmě z ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (srov. dále v této souvislosti nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 936/2009, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2010, pod číslem 183, popř. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 254/2010, a ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 4622/2010).
Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že důkazy označené v podaném dovolání jako opomenuté, dovolatelka navrhovala provést k prokázání skutečností, jež nebyly (nemohly být) – z hlediska právního posouzení věci soudy obou stupňů – pro rozhodnutí dané věci významné (viz dovolatelkou nezpochybněné závěry odvolacího soudu, jež učinil při výkladu ustanovení §570 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Z hlediska úvah o přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. je pak právně bezvýznamná rovněž argumentace dovolatelky týkající se existence pohledávky další věřitelky (Beaty Gorol), když odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že označená věřitelka má proti dlužnici splatnou pohledávku, nezaložil (pro nadbytečnost se posouzením její existence nezabýval).
Konečně žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř., neotevírá ani námitka dovolatelky, podle níž pohledávka insolvenčního navrhovatele byla zčásti uhrazena. Jejím prostřednictvím totiž dovolatelka se závěrem odvolacího soudu, že dlužnice je ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ve skutečnosti nijak nepolemizuje.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu