ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1042.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1042/2016 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 8. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2015, č. j. 5 To 304/2015-178, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 161/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 5. 2015, č. j. 3 T 161/2014-157, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „dne 17. 10. 2014 kolem 23.08 hod. nejméně v S., okr. Ž. n. S., po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní automobil tovární značky FORD SIERRA, přičemž byl před domem kontrolován hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Žďár nad Sázavou a dechovými zkouškami přístrojem Dräger mu byly ve 23:08:44 hod. naměřeny hodnota 1,44 ‰ alkoholu v dechu, a ve 23:14:19 hod. hodnota 1,58 ‰ alkoholu v dechu“. Za to byl obviněnému podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, uložen peněžitý trest ve výši 50 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 500 Kč, tedy celkem ve výši dvacet pět tisíc korun českých. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu soud podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 9. 2015, č. j. 5 To 304/2015-178, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 2. 9. 2015 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný Ing. J. K. následně dovoláním , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že ve věci zjištěný skutkový stav, popsaný v odsuzujícím rozsudku, byl nesprávně kvalifikován jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, ačkoli o trestný čin nešlo. Inkriminované jednání mohlo být posouzeno maximálně jako přestupek, tak jak prvotně učinil soud prvního stupně v usnesení ze dne 4. 2. 2015, č. j. 3 T 161/2014-119. Dovolatel je přesvědčen, že skutek byl nesprávně hodnocen především ohledně naplnění objektivní stránky shora uvedeného přečinu, když z popisu skutku není zřejmé, z jakých nesporných skutečností soudy vycházely při svém závěru o tom, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku, do nějž se předtím uvedl požitím návykové látky. V následující části dovolání z vlastního pohledu zrekapituloval obsah jednotlivých ve věci provedených důkazů, z nichž podle jeho názoru nebylo možno spolehlivě dovodit, že hladina alkoholu v jeho krvi přesáhla v inkriminované době hladinu 1 ‰, tj. hodnotu, při které podle dosavadních poznatků lékařské vědy a ustálené soudní judikatury není žádný řidič již schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Tento údaj soudy neměly k dispozici. Údajná aktuální nezpůsobilost dovolatele k bezpečnému ovládání osobního automobilu nebyla spolehlivě a bez pochybností výsledky trestního řízení potvrzena. Pokud byl přesto uznán vinným ze spáchání trestného činu, stalo se tak na základě hodnocení důkazů v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Z nich vyvozená skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s jejich skutečným obsahem.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2015, č. j. 5 To 304/2015-178, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 1. 7. 2016. Do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný Ing. J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V daném případě sice dovolatel formálně vytkl nesprávnost právní kvalifikace stíhaného skutku, popsaného ve výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem obecně hmotněprávní argumentaci stran nenaplnění objektivní stránky zmíněného trestného činu v jeho jednání založil de facto jenom na výtkách zaměřených vůči způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak v zásadě opřel o zpochybnění soudy učiněných skutkových závěrů ohledně míry jeho ovlivnění alkoholem při řízení motorového vozidla dne 17. 10. 2014 v době, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR. Teprve v návaznosti na tom namítal existenci vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení jeho jednání (skutku). Podaným mimořádným opravným prostředkem se tedy primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě. Takové námitky ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při akceptování názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto předpokladu pak lze připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
Napadené usnesení odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně ani jim předcházející řízení však žádnou z výše uvedených vad netrpí.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., nelze dovodit, že by soud ke skutkovým zjištěním, popsaným ve výroku o vině, dospěl po účelově selektivním, neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů, nebo dokonce na základě ničím nepodložených domněnek a hypotéz. Způsobu, jakým se po doplnění dokazování v souladu s pokyny obsaženými v kasačním usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 5 To 96/2015, v rámci svého druhého meritorního rozhodnutí ve věci vypořádal s obhajobou obviněného, podle níž neřídil motorové vozidlo ovlivněn alkoholem v míře vylučující jeho způsobilost k takové činnosti, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout. Na soubor úvah, obsažený v pečlivém a podrobném odůvodnění rozsudku zejména na str. 5 dole až 8 shora, lze v plném rozsahu odkázat. Nutno dodat, že prvoinstatnční soud při posouzení dané otázky nevycházel pouze z výsledků dechové zkoušky jako jediného usvědčujícího důkazu, ale svá skutková zjištění v tomto směru opřel i o důkazy další, tvořící s namítanými výsledky měření na sebe navazující a zároveň ucelený řetězec; jde zejména o výpovědi slyšených policistů, svědků prap. L. S. a stržm. R. S. ke způsobu jízdy obviněného před zahájením silniční kontroly a jeho chování a projevům při ní, dále o výpověď svědkyně M. P. k množství alkoholu, který požil před jízdou v restauračním zařízení, závěry znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a listinné důkazy specifikované v odůvodnění rozsudku. S totožnou procesní argumentací, jakou obviněný uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého opětovného přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) musel vypořádat i odvolací soud. Pokud již vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a na ně navazujícím právním závěrům neměl žádných výhrad, své stanovisko v tomto směru rovněž na str. 3 odůvodnění napadeného usnesení vysvětlil v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.) a současně ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by byl v řízení skutkový stav věci zjišťován povrchně, rozhodnutí soudů obou stupňů byla projevem nepřípustné libovůle a tím došlo k porušení ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
Pouze jako obiter dictum Nejvyšší soud poznamenává, že nedostatečně precizní (resp. nevýstižná) skutková věta, formulovaná ve výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, nevyjadřuje veškerá relevantní skutková zjištění v jejich navazujícím kontextu, aby zároveň jednoznačně a bez pochybností odrážela jinak správně použitou právní kvalifikaci. Takový procesní nedostatek - bez dalšího - však sám o sobě prostřednictvím žádného dovolacího důvodu relevantně namítat nelze. V posuzovaném případě pak považuje Nejvyšší soud za podstatné, že zjištěná vada neměla na právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku potřebný hmotněprávní dopad, aby se ve smyslu zmiňované judikatury Ústavního soudu mohla stát důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného Ing. J. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 8. 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu