ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.182.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 182/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, v právní věci žalobkyně Zuzany Fillové , jako insolvenční správkyně dlužníka A. H., zastoupené Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, proti žalovaným 1) Mgr. D. O. , zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky 39/2, 2) Ing. J. H. , a 3) K. H. , a zastoupeným Mgr. Martinem Schwarzem, advokátem se sídlem v Bruntále, Mánesova 975/6, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 114/2013, o dovolání všech žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. března 2015, č. j. 56 Co 7/2015-260, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) až 3) se odmítají .
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.916,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ludmily Pražákové, advokátky se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12.
III. Žalovaní 2) a 3) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.425,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ludmily Pražákové, advokátky se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. září 2014, č. j. 16 C 114/2013-172, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastnicí pozemku p. č. 3426/13 v katastrálním území B. - m., jehož součástí je stavba, budova s číslem popisným č. p. – rodinný dům v katastrálním území B. – m., je žalovaná 1), Mgr. D. O., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. března 2015, č. j. 56 Co 7/2015-260, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil, a dále rozhodl, že se žalovaným (vůči žalobkyni) nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
K přezkoumávanému nákladovému výroku odvolací soud vyložil, že se ztotožňuje s posouzením soudu prvního stupně, který důvody hodné zvláštního zřetele (vedoucí k aplikaci §150 o. s. ř.) spatřoval v okolnostech daného případu, kdy žalovaná 1) v rozporu se zákonem převedla vlastnické právo k nemovitostem v době, kdy proti ní probíhalo odpůrčí řízení. V případě žalovaných 2) a 3) soud prvního stupně přihlédl k tomu, že byli účastníky závazkového vztahu za situace, kdy zákonem byl převod nemovitostí vyloučen. Další důvod hodný zvláštního zřetele soud prvního stupně spatřoval v tom, že žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka A. H. musela učinit veškeré kroky k tomu, aby pohledávka vůči R. M. mohla být vymožena. Insolvenční správkyně musela podat odpůrčí žalobu proti žalované 1) a následně pak žalobu na určení vlastnického práva. Stran odůvodnění výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud uvedl, že nepřiznání této náhrady spočívá ve stejných okolnostech, z nichž vycházel soud prvního stupně a jež byly vyloženy v rámci meritorního posouzení věci odvolacím soudem.
Proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalovaní prostřednictvím svých advokátů včasná dovolání.
Dovolatelka 1) ve svém dovolání uvádí, že jej podává z důvodu porušení zákona. Své dovolání „zaměřuje do výroku o potvrzení rozhodnutí“ soudu prvního stupně o nákladech řízení a do výroku o nákladech řízení odvolacího soudu. Dovolatelka 1) ve svém dovolání vyčísluje náklady řízení, polemizuje s právními závěry odvolacího soudu a shrnuje okolnosti spojené s předmětným řízením.
Dovolatelé 2) a 3) ve svém společném dovolání uvádějí, že „dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. a je podáno z důvodů uvedených v §241a odst. 2 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ Dovolatelé 2) a 3) vymezují náklady řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, polemizují s právními závěry odvolacího soudu a shrnují skutkový stav předmětného řízení. Ve svém dovolání se věnují i důvodům zvláštního zřetele, které zmínil soud prvního stupně a potažmo i odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že ani jedno z podaných dovolání neobsahuje právně relevantní vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Z obsahu podaných dovolání je zřejmé, že dovolatelé v něm nevymezili předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. neuvedli v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Podaná dovolání jsou ve své podstatě pouhou právní polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu. Ač v úvodu svého dovolání dovolatelé 2) a 3) uvádějí, že „dovolání je přípustné dle ustanovení §237“ , tak řádně nevymezují, které z hledisek přípustnosti uvedených v §237 má v jejich případě přípustnost zakládat. Vymezení přípustnosti se nevěnovala ani dovolatelka 1). Z obsahu podaných dovolání nelze dovodit, které z hledisek přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., mělo být naplněno. Stručný odkaz na judikaturu Ústavního soudu České republiky v závěru dovolání dovolatelů 2) a 3) rovněž nelze chápat jako vymezení hledisek přípustnosti dle ustanovení §237 o. s. ř.
Řádné vymezení přípustnosti dovolání (a s tím související požadavek na vymezení ustálené rozhodovací praxe, od níž se měl odvolací soud odchýlit, resp. požadavek na vymezení toho, jak má být právní otázka posouzena jinak) je přitom obligatorní náležitostí dovolání. V této souvislosti lze rovněž připomenout např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že: „úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, ‚naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.‘“
Lze tedy uzavřít, že s ohledem na to, že podaná dovolání postrádají obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v průběhu dovolací lhůty dovolateli odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpějí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolání věcně projednat.
Ač výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolací soud ve stručnosti poznamenává, že výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243c, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované 1) a žalovaných 2) a 3) byla odmítnuta, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Účelně vynaložené náklady žalobkyně v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k podaným dovoláním ve smyslu §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); dále již „advokátní tarif“.
Dovolání směrovala proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení. Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tvoří částka rovnající se výši nákladů řízení, jejichž náhradu soudy žalovaným měly (podle dovolací argumentace) upřít. Tato výše následně představuje tarifní hodnotu pro rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť žalobkyně se k podaným dovoláním kvalifikovaně písemně vyjádřila. Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává smluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tak tvoří:
- ve vztahu k žalované 1) částka 217.360,- Kč (žalovaná 1/ ve svém dovolání uvádí, že jen před soudem prvního stupně bylo advokátem učiněno 8 úkonů právní služby po 19.760,- Kč, včetně režijních paušálů po 300,- Kč, a dále byly učiněny 3 úkony právní služby v rámci odvolacího řízení, přičemž tyto náklady mají podle žalované 1/ v souhrnu tvořit částku 217.360,- Kč);
- ve vztahu k žalovaným 2) a 3) částka 420.808,- Kč (žalovaní 2/ a 3/ uvádějí, že jen před soudem prvního stupně bylo advokátem učiněno 8 úkonů právní služby po 19.460,- Kč včetně 8 režijních po 300,- Kč, přičemž tato částka je násobena dvěma a snížena o 20 %, celkem se tak jedná o částku 306.042,- Kč; náklady odvolacího řízení vyčíslují žalovaní 2/ a 3/ částkou 114.766,- Kč; náklady před soudem prvního stupně a odvolacím soudem se tak podle žalovaných 2/ a 3/ rovnají částce 420.808,- Kč).
Při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) dovolací soud vycházel z tarifní hodnoty 217.360,- Kč, takže účelně vynaložené výdaje žalobkyně v dovolacím řízení spočívají v písemném vyjádření k dovolání žalované 1), v důsledku čehož má žalobkyně vůči žalované 1) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.916,90 Kč, sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby v poloviční sazbě po 4.590,- Kč (§7 bod 6, §11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), z jednoho režijního paušálu po 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše s připočtením částky 1.026,90 Kč odpovídající 21 % sazbě DPH.
Z týchž důvodů, avšak z tarifní hodnoty 420.808,- Kč, pak dovolací soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) a 3), přiznal žalobkyni náklady dovolacího řízení v celkové výši 6.425,10 Kč, sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby v poloviční sazbě ve výši 5.010,- Kč (§7 bod 6, §11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), z jednoho režijního paušálu po 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše s připočtením částky 1.115,10 Kč odpovídající 21 % sazbě DPH.
Žalovaní 1) až 3) jsou přitom povinni nahradit žalobkyni přiznané náklady dovolacího řízení k rukám její advokátky (srov. §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu