ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1928.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1928/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 105 832,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 49/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, č. j. 35 Co 432/2014 - 151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 105 832,18 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. 102 373/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 102 749/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 102 322/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 102 324/2010 (požadované zadostiučinění 2 499,99 Kč), sp. zn. 103 109/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 102 325/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 102 371/2010 (požadované zadostiučinění 2 499,99 Kč), sp. zn. 102 589/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 102 664/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 103 108/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 103 290/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 103 289/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 103 278/2010 (požadované zadostiučinění 833,33 Kč), sp. zn. 103 253/2010 (požadované zadostiučinění 4 166,65 Kč), sp. zn. 103 277/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 103 212/2010 (požadované zadostiučinění 833,33 Kč), sp. zn. 103 299/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 103 329/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 103 276/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 103 353/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 103 543/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč), sp. zn. 111 882/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 103 254/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 103 273/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 103 359/2010 (požadované zadostiučinění 833,33 Kč), sp. zn. 103 275/2010 (požadované zadostiučinění 833,33 Kč), sp. zn. 103 274/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 103 341/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 104 474/2010 (požadované zadostiučinění 2 499,99 Kč), sp. zn. 103 780/2010 (požadované zadostiučinění 4 166,65 Kč), sp. zn. 103 367/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 103 358/2010 (požadované zadostiučinění 2 499,99 Kč), sp. zn. 103 324/2010 (požadované zadostiučinění 833,33 Kč), sp. zn. 103 238/2010 (požadované zadostiučinění 4 999,98 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. srpna 2014, sp. zn. 60 C 49/2013-105, rozhodl, že v té části, kde se žalobce domáhal zaplacení částky 4 999,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 999,98 Kč od 8. 1. 2013 do zaplacení, řízení zastavil (výrok I.). Dále konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených pod sp. zn. 102 373/2010, sp. zn. 102 749/2010, sp. zn. 102 322/2010, sp. zn. 102 324/2010, sp. zn. 103 109/2010, sp. zn. 102 325/2010, sp. zn. 102 371/2010, sp. zn. 102 589/2010, sp. zn. 102 664/2010, sp. zn. 103 108/2010, sp. zn. 103 290/2010, sp. zn. 103 289/2010, sp. zn. 103 253/2010, sp. zn. 103 299/2010, sp. zn. 103 276/2010, sp. zn. 103 353/2010, sp. zn. 103 543/2010, sp. zn. 111 882/2010, sp. zn. 103 254/2010, sp. zn. 103 273/2010, sp. zn. 103 274/2010, sp. zn. 103 341/2010, sp. zn. 104 474/2010, sp. zn. 103 780/2010, sp. zn. 103 367/2010, sp. zn. 103 358/2010, sp. zn. 103 238/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok II.), zamítl žalobu na zaplacení částky 100 832,93 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil výroky II., III. a IV. žalobkyní napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně. Žádnému z účastníků řízení nepřiznal náklady odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).
Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího z výše uvedených správního řízení, není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50.000 Kč.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat. Nad to odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou v obdobných věcech.
K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. 3. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu