ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2728.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2728/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce K. T., zastoupeného Mgr. Janem Pravdou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2327/28, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o zaplacení 161 657 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 83/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, č. j. 13 Co 322/2015-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 131 657 Kč jako náhrady škody a částky 30 000 Kč jako nemajetkové újmy, která měla vzniknout žalobci v souvislosti se stavbou a nuceným odstraněním tzv. mini-mola. Žalobcem tvrzená škoda sestává z částky 26 200 Kč jako pokuty, která mu byla udělena stavebním úřadem, částky 36 190 Kč jako nákladů exekuce na odstranění stavby, částky 1 000 Kč jako soudního poplatku za odvolání, částky 5 000 Kč jako soudního poplatku za dovolání, částky 5 000 Kč za sepis odvolání advokátem, částky 8 000 Kč za sepis dovolání advokátem, částky 267 Kč za poštovné a související výdaje a částky 50 000 Kč odpovídající odhadovaným nákladům na zřízení nového mini-mola.
Soud prvního stupně svým rozsudkem rozhodl tak, že nepřipustil změnu žaloby (výrok I.) a zamítl žalobu o zaplacení 161 657 Kč (výrok II.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Odvolací soud napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobce proti výroku o nepřipuštění změny žaloby (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu §8 odst. 1 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť rozhodnutí, jež žalobce považuje za nesprávná a na jejichž podkladě došlo k odstranění stavby mini-mola a k uložení pokuty, nebyla zrušena ani změněna. Neexistuje tedy odpovědnostní titul, tj. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, který by zakládal odpovědnost státu za tvrzenou škodu a imateriální újmu.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním v celém rozsahu.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb..), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, pokud směřuje proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
„V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/2011; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz a rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Posouzení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné, třebaže se odvíjejí od téže události (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2643/2007). Tento závěr byl z ústavněprávního hlediska aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 2867/09, v němž - vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu a doktríny - Ústavní soud uvedl, že „[r]ozhodná samostatnost nároků není tudíž identifikována s podřaditelností určitému vylíčení skutkových okolností, byť jsou s ním jinak rovněž spjaty, nýbrž s právní způsobilostí jejich samostatného uplatnění v soudním řízení (srov. kupříkladu jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví podle §444 a násl. obč. zák., pakliže vycházejí z téhož skutku).“
Ve světle této judikatury je tedy třeba posuzovat uvedené nároky z hlediska přípustnosti dovolání zvlášť, neboť se jedná o samostatné nároky. Žádný z žalobcem uplatněných nároků se samostatným skutkovým základem nepřevyšuje částku 50 000 Kč, jde tedy o bagatelní nároky, u kterých dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není přípustné, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř.
V rozsahu, v jakém bylo napadeným rozsudkem odvolání odmítnuto, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. rovněž přípustné, neboť takové rozhodnutí může účastník za zákonem stanovených podmínek napadnout žalobou pro zmatečnost.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. 11. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu