ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.686.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 686/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 334/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. 58 Co 298/2015-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 124 999,50 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce v žalobě blíže označených správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“), přičemž žádná z částek požadovaného zadostiučinění za jednotlivá správní řízení nepřevýšila částku 50 000 Kč.
Napadeným rozsudkem k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku o věci samé na přiznání zadostiučinění za nesprávný úřední postup ČTÚ spočívající v konstatování porušení práva v tam označených řízeních a proti zamítavému výroku o zaplacení částky 54 999,78 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy za tam označená řízení. Výrokem II. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně konstatování porušení práva v tam označených řízeních a v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 69 999,72 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy za tam označená řízení a ve výroku o nákladech řízení, kdy tyto soud prvního stupně žádnému účastníkovi nepřiznal. Výrokem III. odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť proti tomuto rozhodnutí je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požadovala zadostiučinění v penězích.
Dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v jakém byl potvrzen zamítavý výrok o věci samé ohledně částky 69 999,72 Kč s příslušenstvím, není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o samostatných nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.
Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, např. z usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, oprávnění podat dovolaní (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, která je odstranitelná tím, že dovolací soud takové rozhodnutí zruší.
Dovolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v jakém byl potvrzen vyhovující výrok o věci samé ohledně konstatování porušení práva v tam označených řízeních, není subjektivně přípustné, proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [§218 písm. b) a §243c odst. 3 o. s. ř.].
Námitky žalobkyně vytýkající odvolacímu soudu vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, pokud je dovolání přípustné.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 7. 6. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu