ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.9.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 9/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce A. Ž. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 125 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 81/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015, č. j. 55 Co 309/2015-96, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 7. 2015, č. j. 31 C 81/2013-85, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 občanského soudního řádu a ani podmínky pro ustanovení zástupce podle §30 občanského soudního řádu. Vycházel především z toho, že žalobce se ve výkonu trestu odnětí svobody ocitl za spáchání zvlášť závažného zločinu, v důsledku čehož se vlastní vinou zbavil možnosti dosahovat pravidelného měsíčního příjmu. Neuvedl žádné zdravotní omezení, které by bránilo jeho pracovnímu zařazení ve věznici. Skutečnost, že se žalobce nachází vlastní vinou ve výkonu trestu odnětí svobody (že není ve výkonu trestu výdělečně činný), neodůvodňuje závěr, aby žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně při posouzení otázky, zda se u žalobce nejedná o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva, odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/2008, a ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/2006. Závěry Ústavního soudu lze vztáhnout i na žádost žalobce o ustanovení zástupce ve věci, kdy s přihlédnutím ke značnému množství podaných návrhů (soud ohledně žalobce eviduje od roku 2008 více jak 100 podaných žalob a stížnosti), jež nebyly úspěšné, lze u žalobce shledávat svévolné uplatňování práva. To, že žalobci byl v jiných řízeních advokát ustanoven, neznamená, že mu bude v dalších případech automaticky vyhověno, neboť každý případ se posuzuje zvlášť s ohledem na jeho specifické okolnosti.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 24. 8. 2015, č. j. 55 Co 309/2015-96, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody nemá příjem z pracovního poměru a je nemajetný. K tomu odvolací soud dále konstatoval, že žalobce blíže neuvedl, proč nedisponuje žádnými prostředky, z nichž by bylo možno uhradit soudní poplatek z dovolání, proč a z jakých závažných důvodů nedosahuje ve věznici žádného příjmu z pracovní činnosti. Skutečnost, že není nyní zaměstnán a nemá pravidelný příjem, nemůže založit a odůvodnit závěr o tom, aby bylo vyhověno jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud se bez výhrad ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně posouzení, zda v daném případě nejde o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva. V posuzovaném případě lze dovodit obstrukční i litigiózní postup žalobce při uplatňování práva v soudním řízení s ohledem na to, že k 17. 8. 2015 je v databázi odvolacího soudu evidováno 823 soudních řízení, v nichž figuruje žalobce jako účastník. Lze dovodit, že i zde jde o sudičské, nikoliv řádné uplatňování žalobního požadavku. Ve smyslu §138 odst. 1 občanského soudního řádu není splněna žádná z podmínek zákona, při nichž lze výjimečně přiznat osvobození od soudního poplatku účastníkům v nepříznivé situaci.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 22. 9. 2015 (č. l. 100), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 18. 11. 2015, č. j. 31 C 81/2013-102, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu.
Žalobce si advokáta nezvolil. Nejvyššímu soudu doručil přípis ze dne 16. 11. 2015 (č. l. 105), ve kterém žalobce uvedl, že mu byl určen Českou advokátní komorou advokát, který mu odmítl poskytnout právní služby ve věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (ze dne 18. 3. 2015, č. j. 55 Co 8/2015-72). Žalobce k přípisu připojil i sdělení advokáta ze dne 30. 10. 2015 (č. l. 106), který odmítl poskytnout právní služby, neboť dospěl k závěru, že se jedná o bezdůvodné uplatňování práva.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uvedl, že:
1/ Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
2/ Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
3/ Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení §138 odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud se v daném případě ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že žalobce neuvedl žádný závažný důvod, proč ve věznici nemůže dosahovat příjmů z pracovní činnosti. Dovolací soud se dále nezabýval ostatními závěry soudu odvolacího, neboť nebyla splněna již první podmínka uvedená v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř.
Tvrdí-li žalobce, že není zaměstnán z důvodu „nemožnosti uzavření pracovně-právního vztahu, neexistence pracovní pozice k výdělku bez poškozování důchodového, zdravotního a sociálního pojištění – nemožnost výdělku peněz (almužna v řádech stokorun nejsou výdělky)“, srov. č. l. 79, nelze to považovat za objektivní překážku, bránící mu ve výkonu práce. Jedná se pouze o překážku subjektivní, danou osobním názorem žalobce, tedy o svobodné rozhodnutí žalobce nepracovat. V takovém případě však nelze nemajetnost v důsledku absence příjmů uvádět a zohledňovat jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3877/2014).
Žalobce tedy nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 7. června 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu