ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.1168.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 1168/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Hypoteční banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 13584324, proti žalovaným 1) Bc. V. S. , a 2) R. S. , oběma zastoupeným Mgr. Barborou Novákovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Pražské Předměstí, Bohuslava Martinů 1038/20, PSČ 500 02, o zaplacení 7 268 714,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 386/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2015, č. j. 94 Co 154/2015-139, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 14. 1. 2014, č. j. 42 C 386/2013-83, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 7 268 714,74 Kč, částku 1 634 380,27 Kč na příslušenství k datu 2. 12. 2013 včetně, úrok ve výši 5,49 % p. a. z částky 7 268 714,74 Kč od 3. 12. 2013 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 268 714,74 Kč od 3. 12. 2013 do zaplacení a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 363 440 Kč.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku žalovaní napadli dovoláním.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 263/2014, a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2446/2014, která jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz ). Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. jeho usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, veřejnosti k nahlédnutí na http://www.nalus.cz , či tamtéž dostupné usnesení sp. zn. I. ÚS 3791/2014, II. ÚS 3826/2014, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti posledně jmenovanému usnesení Nejvyššího soudu).
Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli, neboť se namísto údaje o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, spokojili s prostým odkazem na §237 o. s. ř.
Žádnému ze zákonem stanovených předpokladů přípustnosti dovolání neodpovídá ani argumentace, jíž dovolatelé vymezují dovolací důvod.
Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2016
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu