ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2514.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 2514/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně JUSTRINON MANAGEMENT s. r. o. , se sídlem v Praze 4, U vlečky 1749/4, identifikační číslo osoby 29216842, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému J. W. , zastoupenému Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rybništi, Nová Chřibská 2, o zaplacení 15 404,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 227/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2015, č. j. 17 Co 14/2015-24, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 1 271 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem pro uznání ze dne 7. 8. 2014, č. j. 18 C 227/2013-18, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 404,93 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 9 899,20 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
Usnesením ze dne 18. 2. 2015, č. j. 17 Co 14/2015-24, Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek pro uznání soudu prvního stupně v části o lhůtě k plnění (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolací soud podle názoru dovolatele při rozhodování o lhůtě k plnění nepostupoval procesně správně, pokud tuto lhůtu stanovil pouze na základě vyjádření dovolatele a následně konstatoval, že dovolatel své tvrzení o špatné životní a finanční situaci nedoložil. Dovolatel má za to, že jako laik bez právního zastoupení měl být poučen o tom, že má svá tvrzení doložit a jakým způsobem tak má učinit. Dovolatel by v takovém případě jistě vše potřebné doložil. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel v dovolání nebrojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož „za situace, kdy doba prodlení žalovaného se zaplacením trvá již několik let a dluh se zvyšuje o úroky z prodlení úměrně k době prodlení, nelze na žalobci, jenž má jakožto věřitel právo na uspokojení své pohledávky v přiměřené době, požadovat, aby strpěl, že mu jeho prostředky nebudou spláceny vůbec, případně budou spláceny pouze v minimální výši splátek navrhovaných žalovaným (300 Kč), což by se jevilo jako neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Na povolení delší než zákonné lhůty ke splnění povinnosti není právní nárok a současné finanční podmínky a možnosti žalovaného a jeho osobní poměry jsou pouze jedním z mnoha kritérií, jež musí soud - zachovávaje rovnoprávné postavení obou účastníků řízení - v daném případě zvažovat. Tyto okolnosti - spolu s právem věřitele na uspokojení jeho pohledávky v přiměřené době - neumožňují odvolacímu soudu poskytnout žalovanému dobrodiní splátek.“
Tento závěr (nezávisle na závěru o neosvědčení majetkových a osobních poměrů dovolatele) obstojí jako samostatný důvod, pro který odvolací soud neshledal podmínky pro stanovení jiné než zákonné lhůty k plnění.
I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 totiž platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, či ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3558/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu