ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2813.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 2813/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně CDV-2, LTD. , se sídlem 3 Brook Business Centre, Cowley Mill Road, Uxbridge, Middlesex, UB8 2FX, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, proti žalované TEXLEN, a. s. v likvidaci , se sídlem v Trutnově, Horská 52, identifikační číslo osoby 15037045, o zaplacení částky 3 500 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 158/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2005, č. j. 19 Co 494/2005-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 17. 6. 2005, č. j. 6 C 158/2004-164, kterým Okresní soud v Trutnově uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3 500 000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení (první výrok), dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, podle nichž právní předchůdkyně žalobkyně, Investiční a poštovní banka, a. s. (dále jen „IPB“), uzavřela dne 7. 7. 1995 s J. K. smlouvu o úvěru. V čl. 3 smlouvy o úvěru se strany dohodly, že IPB se zavazuje poskytnout úvěr za podmínky jeho zajištění zástavní smlouvou na konkrétní rodinný dům, zástavní smlouvou na movité věci, ručením společnosti TEXLEN, a. s. a blankosměnkou. V čl. 16 si strany ujednaly, že smlouva o úvěru nabývá účinnosti (tj. peněžní prostředky lze poskytnout) po předložení dohodnutých dokladů, které prokazují zajištění závazku a splnění dohodnutých podmínek, to je podepsání blankosměnky a podepsání prohlášení ručitele. Toto ujednání označil odvolací soud za dostatečně určité a zdůraznil, že ani žalovaná nečinila platnost ručitelského závazku spornou. Existence, případně platnost, dalších ručitelských závazků nemá vliv na platnost ručitelského prohlášení žalované. Ze žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že pro případ zajištění pohledávky více zajišťovacími prostředky musí věřitel dodržet určité pořadí, v jakém se bude domáhat uspokojení svého nároku. I za existence více zajišťovacích institutů je věřiteli dáno na výběr, který prostředek zvolí k uspokojení své pohledávky, a žalovaná ostatně ani netvrdila, že by existovalo ujednání, podle něhož by žalobkyně její dluh mohla vymáhat teprve poté, co se jí nepodaří uspokojit své nároky z jiných způsobů zajištění.
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti oběma výrokům) podala žalovaná dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé podle jejího názoru po právní stránce zásadní význam. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu „jednání“.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení občanský soudní řád ve znění účinném k 31. 12. 2005.
Dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení platnosti ručitelského prohlášení, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (s ustanoveními §303 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) ani s judikaturou dovolacího soudu, která je již ustálena v názoru, že ujednání, kterým byla účinnost smlouvy o úvěru vázána na poskytnutí sjednaného zajištění, slouží k ochraně banky, aby peněžní prostředky mohla vyplatit poté, kdy bude poskytnuto dohodnuté zajištění pohledávky. Poskytla-li banka peněžní prostředky v době, kdy smlouva byla platná a kdy je podle smlouvy poskytnout měla, nešlo o plnění bez právního důvodu, i když k poskytnutí zajištění nebo k předložení dohodnutých dokladů o něm nedošlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 29 Odo 1371/2005, ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3355/2010, či rozsudky ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2989/2007, ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4578/2008, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1969/2010, které jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, nelze na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu usuzovat z hlediska námitek vytýkajících odvolacímu soudu neprovedení navržených důkazů, jež měly sloužit k prokázání okolností podpisu ručitelského prohlášení žalovanou. Tyto námitky jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Prostřednictvím těchto námitek nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena, jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně již citované usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a dále ze dne 11. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, uveřejněné stejně jako dále citované rozhodnutí Ústavního soudu na webových stránkách Ústavního soudu). Přitom podmínkou přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. u tvrzené vady řízení je, že právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10).
Dovolatelka dále rozporuje závěr odvolacího soudu, že měla možnost se přesvědčit o pravém stavu věci před podpisem prohlášení ručitele, a tvrdí, „že byla ujišťována tak, že finanční prostředky budou vyplaceny až poté, co úvěr bude zajištěn podle článku 3“. Tyto námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) však za situace, kdy je zvažována přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., úspěšně uplatnit nelze.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 5. 2016
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu