ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.5221.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 5221/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce K. V. , zastoupeného Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Záběhlicích, Švehlova 1900/3, PSČ 106 00, proti žalované Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, o 298 776 Kč a o určení neplatnosti výpovědi pojistné smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 110/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č. j. 36 Co 119/2013-233, 36 Co 120/2013, 16 Co 241/2014, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. 6. 2013, č. j. 21 C 110/2007-196, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 298 776 Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 24. 3. 2014, č. j. 21 C 110/2007-224, zamítl žalobu na určení, že výpověď pojistné smlouvy žalovanou podle §800 občanského zákoníku je protiprávní a neplatná a že důsledky z této výpovědi nese žalovaná. Doplňujícím usnesením ze dne 16. 8. 2013, č. j. 21 C 110/2007-202, pak rozhodl, že žalobce je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 56 442 Kč a žalovaná ve výši 13 875 Kč a že žalované se vrací část zálohy na znalečné ve výši 11 125 Kč.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícími rozhodnutími ve výrocích o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem potvrdil (první výrok), a ve výroku o nákladech řízení státu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit na jejich náhradu částku 70 317 Kč (druhý výrok). Dále rozhodl, že žalované se po právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 vrací záloha na znalecký posudek ve výši 25 000 Kč zaplacená na účet tamního soudu (třetí výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu v prvním, druhém a třetím výroku podal žalobce dovolání.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., jako je tomu i v této věci, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 263/2014, a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2446/2014, která jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz ). Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. jeho usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, veřejnosti k nahlédnutí na http://www.nalus.cz , či tamtéž dostupné usnesení ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. II. ÚS 3791/2014, jímž byly odmítnuty ústavní stížnosti proti posledně jmenovanému usnesení Nejvyššího soudu).
Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem se k otázce přípustnosti dovolání vůbec nevyjádřil.
Žádnému ze zákonem stanovených předpokladů přípustnosti dovolání neodpovídá ani argumentace, jíž dovolatel vymezuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. To platí též o výtce, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jež měla být posouzena soudem I. stupně i odvolacím soudem jinak“; dovolatel tu nečiní nic jiného, než že jinými slovy tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tak jak §241a odst. 1 o. s. ř. stanoví důvod dovolání.
Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 5. 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu