ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.5600.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 5600/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně "PRIMA" spol. s r.o. , se sídlem v Brně, Hybešova 25, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 15531872, proti žalované RAŠIŇO Autokomplex spol. s r.o. , se sídlem v Kuřimi, Brněnská 1085, PSČ 664 34, identifikační číslo osoby 15531317, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, o zaplacení 2 046 597 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 64/97, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2015, č. j. 7 Cmo 593/2000-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2 046 597 Kč s příslušenstvím představující doplatek ceny díla, jež se jako zhotovitelka zavázala pro žalovanou jako objednatelku provést na základě smlouvy o dílo č. 24/94, uzavřené mezi účastnicemi dne 10. 10. 1994. Žalobkyně dílo řádně zhotovila a dne 9. 3. 1995 předala žalované.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil vyhovující rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11. 1. 2000, č. j. 17 Cm 64/97-46 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka uvedla, že ve smlouvě o dílo č. 24/94 si účastnice sjednaly způsob stanovení ceny díla na základě provedených a odsouhlasených prací (čl. VI. bod 6.3 předmětné smlouvy). Soupis provedených prací však nebyl proveden a odsouhlasen a nebyl součástí faktury, jíž žalobkyně vyúčtovala žalované doplatek ceny díla. Nebyly tedy splněny podmínky pro vystavení faktury sjednané v předmětné smlouvě o dílo a žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení doplatku ceny díla.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12 2013.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolatelka však své povinnosti na vymezení jí uplatněné přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř., jak jí ukládá ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nedostála, pokud pouze obecně uvedla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by odkázala na judikaturu dovolacího soudu, od které se měl podle jejího názoru odvolací soud odchýlit.
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula (srov. §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Zakládá-li navíc dovolatelka dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem na tom, že k faktuře č. 15950059 na částku 2 074 008 Kč nebyl proveden a přiložen odsouhlasený soupis provedených prací, pak pominula, že podle zjištění soudu prvního stupně bylo v čl. VI smlouvy o dílo č. 24/94 ze dne 10. 10. 1994 sjednáno, že soupisy provedených prací budou podkladem pro vystavení měsíčních faktur, nikoli pro vystavení konečné faktury, jejíž zaplacení je předmětem sporu. I pokud by tedy dovolání bylo přípustné, nebylo by důvodné.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho výrok o nákladech řízení.
Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, dovolání i v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. K výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu