ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.490.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 490/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. Ch. , zastoupeného Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem v Hostinném, B. Němcové 400, proti žalovanému Z. B. , zastoupenému Mgr. Elenou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, o 351.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 209 C 29/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2015, č.j. 20 Co 296/2015-103, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 15. 6. 2015, č.j. 209 C 29/2014-95, řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu jeho nákladů. Žalovaný při prvním úkonu ve věci samé namítl, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci (§106 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla k řešení sporů vzniklých z dohody o výplatě kupní ceny platně uzavřena rozhodčí smlouva, ve které byl konkrétně a jmenovitě určen rozhodce, který je zapsán v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti České republiky. Rozhodčí smlouva byla sepsána na samostatné listině a měla veškeré zákonem požadované náležitosti (§3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“).
Usnesením ze dne 3. 8. 2015, č.j. 20 Co 296/2015-103, Krajský soud v Hradci Králové usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Námitku žalobce, že rozhodčí smlouva je neplatná, neshledal důvodnou a v plném rozsahu se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Podle jeho názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázkách posuzování platnosti rozhodčí smlouvy se zřetelem k výběru rozhodce a k možnosti jednoinstančního projednání sporu bez ústního jednání; je přesvědčen, že soudy obou stupňů se nesprávně vypořádaly s námitkou neplatnosti rozhodčí smlouvy ( „namísto toho, aby věc podle §106 odst. 1 věty druhé o.s.ř. projednaly, řízení podle stejného ustanovení, ale věty první, zastavily“ ). Pro konkrétní specifikaci námitek žalobce odkázal na své vyjádření obsažené v odporu proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §239 o.s.ř. je přípustnost dovolání (§237 až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Právní otázky, jejichž řešení odvolacím soudem žalobce zpochybnil, byly již Nejvyšším soudem vyřešeny (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. října 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné pod číslem 79/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2447/2011, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1354/2014, ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, a usnesení ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1637/2014), napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu a dovolací soud nemá důvod se od ní v projednávaném případě odchylovat.
Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že obsah dovolání je naprosto totožný s obsahem odvolání, jinak řečeno, dovolatel vůbec nereagoval na závěry odvolacího soudu týkající se novelizace zákona č. 216/1994 Sb. zákonem č. 19/2012 Sb., který nabyl 1. 4. 2012 účinnosti; novela totiž výrazně posiluje ochranu spotřebitelů v rámci rozhodčího řízení, resp. ještě před jeho zahájením v průběhu sjednávání rozhodčí smlouvy, a zohledňuje judikaturu soudů vyšších stupňů, kterou byla nedostatečná ochrana spotřebitelů v dané oblasti kritizována.
Odkaz dovolatele na vyjádření obsažené v odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 3. 2015, č.j. 209 C 29/2014-62, je bezcenný (§241a odst. 4 o.s.ř.), neboť způsobuje nejasné a nepřehledné vymezení dovolacího důvodu, ze kterého není zřejmé, jaké právní otázky smí dovolací soud posuzovat; k takovému podání dovolací soud nepřihlížel.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 8. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu