ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.19.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 19/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2016 o dovolání obviněného O. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015 sp. zn. 11 To 111/2015, v trestní věci vedené Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 2 T 182/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. V. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami uznal obviněného O. V. rozsudkem ze dne 29. 1. 2015 sp. zn. 2 T 182/2014 vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že v době od 12:40 do 13:00 hodin dne 24. 9. 2014 v P. sledoval od budovy Z. š. P. Š., nezletilou, a to směrem k lávce vedoucí přes koleje u nádraží Č. d. do ulice A. a N., kde se v bezprostřední blízkosti od poškozené zastavil, obnažil se na přirození, třel si rukou svůj pohlavní úd a v úmyslu dosáhnout pohlavního uspokojení vyzval nezletilou, aby se ho na přirození dotýkala se slovy, jestli se s ním nechce pomazlit, což nezletilá neučinila, poté se jí snažil zachytit tak, že ji chytil za školní aktovku, kterou měla na zádech, přičemž nezletilá upadla, rychle se zvedla a z místa utekla, přičemž obviněný si musel být vědom, že podle vzhledu se jedná o osobu mladší 15 let, přičemž v důsledku tohoto jednání se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, která u ní způsobila těžkou psychickou zátěž.
Za to byl obviněnému podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šedesáti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V souladu s §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo rovněž obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce, zamítl podle §256 tr. ř. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2015 sp. zn. 11 To 111/2015.
Obviněný prostřednictvím své obhájkyně napadl citované usnesení odvolacího soudu dovoláním s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, a byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný vytýká oběma soudům, že neměly posoudit skutek jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu, neboť mu nebyl prokázán úmysl dokonat takový čin a nelze jej dovodit ani z provedených důkazů. Ačkoliv poškozená byla vyhodnocena jako věrohodná, soudy spíše vycházely při posouzení její věrohodnosti ze svědeckých výpovědí jejích rodičů vyděšených již probíhajícím varováním ze školy a ovlivněných představami, co vše se mohlo stát, a kteří vypovídali o skutečnostech, které se dozvěděli od své dcery a nikoli tak, jak se vše skutečně stalo. Matka poškozené dokonce přivedla k hlavnímu líčení média ve zřejmé snaze ovlivnit soud při rozhodování a prosadit svou vlastní verzi projednávaného skutku. Jediným přímým důkazem je výpověď poškozené z přípravného řízení, jež koresponduje s výpovědí obviněného, že šel za ní po celou dobu zhruba ve stejné vzdálenosti, aby nakoupil potřeby pro syna, a zastavil se u stromu za účelem močení, kde se sama poškozená zastavila a pozorovala obviněného, neboť pro ni pohled na močícího muže mohl být nezvyklý i s ohledem na vysvětlení rodiny o tom, co je znásilnění, a mohla tak být vyděšená a něco si představovat. Obviněný se podle poškozené nenacházel na cestě před ní, nepřehradil jí cestu a nevyzval ji k zastavení. Ke kontaktu poškozenou nevyzýval, nechytal ji ani za aktovku. Poškozená sama na otázku, zda na ni obviněný sáhnul, odpověděla, že ne. Z žádného důkazu nevyplývá, že by měl obviněný vyzvat poškozenou, aby se ho dotýkala na přirození. Poškozená rovněž negativně reagovala na dotaz policistky, zda si sundal kalhoty či jinou část oblečení. Obviněný se neobnažoval, neboť učinil pouze nezbytné úkony pro vykonání hygienické potřeby. Pokud by pokračovala dále v cestě, ke konfrontaci by nemuselo dojít, což zároveň zpochybňuje i úmysl obviněného dopustit se trestné činnosti. Dovolatel dále podrobně hodnotí okolnosti mající vliv na věrohodnost poškozené a rozpory v její výpovědi (zejména ohledně barvy vlasů obviněného a jeho výšky) a upozorňuje na to, že soudní znalec hodnotil obecnou věrohodnost poškozené jako částečně sníženou vzhledem k jejím podprůměrným intelektovým výkonům a k nízké úrovni verbálního vyjadřování. Z uvedeného plyne, že obviněný v blízkosti poškozené vůbec nebyl, anebo je její výpověď zavádějící, popřípadě obojí.
Dovolatel nepopírá, že trpí sexuální deviací spočívající v odlišné preferenci, což však samo o sobě nemůže být považováno za důkaz. Právní hodnocení jeho jednání je nepřípustné a zavádějící, protože nezohledňuje léčení obviněného a nerespektuje princip presumpce neviny. Nezákonnost napadeného rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání je v rozporu se zásadou in dubio pro reo .
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem, jímž zprostí obviněného obžaloby v plném rozsahu. Pokud by jej shledal vinným přečinem výtržnictví, neboť bude považovat přiznané chování za hrubou neslušnost, navrhl, aby mu byl uložen přiměřený trest popřípadě bylo postupováno podle §265 l odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem dovolání rozhodl k němu věcně nevyjadřovat a zároveň souhlasil s rozhodnutím Nejvyššího soudu za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015 sp. zn. 11 To 111/2015 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný obviněným je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Obviněný pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti podřadil námitky, jejichž povaha je výlučně skutková, neboť soudům vytýká způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch, znovu opakuje námitky již v předchozím řízení uplatněné, když popírá spáchání pokusu trestného činu pohlavního zneužití, zpochybňuje výpověď poškozené a její věrohodnost apod. Lze tak uzavřít, že v přezkoumávané věci obviněný nenamítl nesprávné právní posouzení skutku, ale toliko zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na to zjištěný skutkový stav věci, což je s odkazem na uplatněný dovolací důvod nepřípustné.
Druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze uplatnit, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Obviněný jej uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak bylo ale shora rozvedeno, argumentace obviněného podřazená pod tento dovolací důvod se svým pojetím dovolání zcela ocitla mimo rámec tohoto deklarovaného dovolacího důvodu, protože námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí jej obsahově nenaplňovaly. V důsledku toho tentýž závěr bylo třeba učinit i ohledně druhého z uplatněných dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného O. V. podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 2. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu