ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.300.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 300/2016-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2016 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2015 sp. zn. 5 To 246/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 104/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. K. byl nejprve uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 8. 2014 sp. zn. 1 T 104/2014, jenž byl na základě jím podaného odporu zrušen. Okresní soud v Novém Jičíně pak po provedení hlavního líčení vydal rozsudek ze dne 6. 11. 2014 sp. zn. 1 T 104/2014, jímž obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání za skutek, v němž byl spatřován přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV - Podmokly, IČ: 24729035, byla podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný rozsudek napadl odvoláním státní zástupce v neprospěch obviněného a z jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že usnesením ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. 5 To 474/2014 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Okresní soud v Novém Jičíně v novém hlavním líčení rozsudkem ze dne 16. 4. 2015 sp. zn. 1 T 104/2014 uznal obviněného J. K. vinným přečinem podvodu podle 209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době ode dne 1. 4. 2011 do 22. 8. 2012 ve S., okres N. J., na ulici M. S., v odběrném místě energie nacházejícím se v komerčním objektu, při odečtu spotřeby elektrické energie za období 1. 4. 2011 do 22. 8. 2012 a při následné úhradě plateb za odebranou elektrickou energii v úmyslu obohatit společnost FLORENTINA, s. r. o., IČ: 25323342, jejíž byl jednatelem, zatajil dodavateli elektrické energie neoprávněnou manipulaci a zásah do měřící soustavy tam nainstalovaného elektroměru, spočívající v násilném přetočení obou kotoučů číselníků tarifů I. a II. ze strany nezjištěné osoby, které vedlo k ovlivnění měření spotřeby odebírané elektrické energie, kdy odečet vykazoval nižší než skutečně spotřebovanou elektrickou energii, čímž tak uvedl v omyl distribuční společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, a způsobil této společnosti škodu ve výši nejméně 18.679,867 Kč .
Za to mu byl podle §209 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a čtyř měsíců. V souladu s §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo omezení spočívající v povinnosti vyvinout úsilí k náhradě způsobené škody podle finančních sil již v průběhu zkušební doby. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV - Podmokly, IČ: 24729035, škodu ve výši 18.680 Kč. Se zbytkem nároku byla tato poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, jež Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 9. 2015 sp. zn. 5 To 246/2015 podle §256 tr. ř. zamítl.
Toto usnesení napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Dovolatel napadá postup odvolacího soudu, který první rozsudek nalézacího soudu, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby a v němž se nalézací soud plnohodnotně vypořádal s důkazní situaci, přiléhavě jej odůvodnil a posoudil a hodnotil důkazy v intencích §2 odst. 5, 6 tr. ř., zrušil a formálně zavázal nalézací soud k doplnění dokazování. Soud prvního stupně posléze vázán právním názorem odvolacího soudu, aniž se zásadně změnila důkazní situace oproti jeho původnímu rozsudku, dospěl k protichůdnému rozhodnutí oproti předchozímu stavu dokazování. Ignoroval své předešlé závěry včetně provedených důkazů a nesprávně zjistil skutkový stav věci. Nevzal v potaz okolnosti svědčící ve prospěch obviněného, nevyhodnotil okolnosti příčinných souvislostí mezi jednáním obviněného a následkem, nesprávně právně posoudil skutek a odvolací soud se posléze odvolacími námitkami obviněného nezabýval. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, že nemohl tušit, že pracovníci ČEZu kontrolující elektroměr nepojmou podezření o manipulaci s ním, že bude vyměněn a podroben znaleckému zkoumání, neboť je nelogické, aby obviněný provedl montáž jističe a zároveň neoprávněně zasahoval do elektroměru a poté si zavolal pracovníky z ČEZu a mohl se naivně domnívat, že si jeho domnělé manipulace nevšimnou. Právě naopak musel předpokládat, že první, co tito pracovníci učiní, bude vizuální kontrola elektroměru a neporušenosti plomb, jímž snadno odhalí neoprávněný zásah obviněného. Nalézací soud dále ničím nepodložil změnu ve svém původním závěru, že obviněný s ohledem na svou finanční situaci neměl potřebu vyvíjet trestnou činnost se ziskem 18.000,- Kč na tvrzení, že pro obviněného jako důchodce není tato částka zanedbatelná. Obviněný je naopak zajištěným sedmdesátníkem, třebaže se léčí s rakovinou, a nemá potřebu si přivodit morální a společenskou ostudu, aby na něj bylo pohlíženo jako na zloděje. Dovolatel se domnívá, že soud nesprávně posoudil jeho motiv k manipulaci s elektroměrem (neboť v podstatě žádný neměl), když nebyla spolehlivě vyloučena možnost zásahu do elektroměru jinou osobou se zlým úmyslem poškodit obviněného. Kupříkladu již v minulosti odsouzený svědek M., jako jednatel společnosti Teano Holding s. r. o., jíž byla předmětná nemovitost pronajata, dlužil společnosti FLORENTINA spol. s r. o. nájemné ve výši 50.000 Kč, kdy si byl vědom, že jej po něm bude obviněný požadovat. Mohl tudíž chtít zpochybnit odběr elektrické energie a dosáhnout přefakturace odběru pro jeho obchodní společnost anebo tak mohl učinit ze zlomyslnosti vůči obviněnému, kdy je obecně známo, že těžiště odpovědnosti za stav elektroměru primárně nese odběratel. Soud nelogicky dospěl k závěru, že pronajímatel je vlastník nemovitosti a má proto větší důvod manipulovat s elektroměrem, což zakládá vadu rozsudku pro jeho nejasnost. Zároveň nesouhlasí se závěrem soudu, že obviněný dovodil ze skutečnosti, že společnost Teano Holding s. r. o. je zadlužená, že neuhradí odběr elektřiny a soudní vymáhání této pohledávky bude nerentabilní, tudíž se obviněný chtěl „zahojit” na dodavateli elektrické energie. Nalézací soud tím dotvořil skutkový děj a motivaci obviněného, neboť fabuloval s náhradním výkladem svého předchozího závěru, že obviněný neměl důvod provést zásah za účelem, aby jeho nájemce měl nižší spotřebu, když musel důvodně předpokládat, že mu odebranou elektřinu nájemce uhradí. Nerentabilnost vymáhání dlužného nájemného zmínil obhájce obviněného až v závěrečné řeči v hlavním líčení, tedy v jiném období, než došlo k instalaci elektrického jističe, tedy soud prvního stupně zaměnil časovou osu mezi manipulací s elektroměrem a rozhodnutím obviněného po poradě s právním zástupcem o nerentabilitě žaloby. Zároveň dospěl k chybnému závěru, že obviněný měl mnohem silnější motiv provést zásah do elektroměru než svědek M., zejména s ohledem na to, že obviněný v objektu počítal s dalším provozem, což je v rozporu s výpovědí obviněného, který uvedl, že léta objekt neprovozoval, neboť nemohl sehnat nájemce či kupce a společnost FLORENTINA spol. s r. o. z pronájmu neměla užitek, tudíž obviněný nechal snížit kapacitu jističe. Nadto rozvodová elektrická skříň byla neuzamčená a volně přístupná ve veřejném prostoru. Obviněný považuje za zvláštní, že obvodní montér ČEZu zjistil zásah do plomb elektroměru, avšak věc je řešena až po tři čtvrtě roce, kdy není zřejmé, co se s elektroměrem dělo, což obecné soudy chybně považovaly za irelevantní. Obviněný má rovněž za to, že byla porušena zásada subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť poškozená se mohla náhrady škody domáhat v civilním řízení, když zároveň nelze pominout výši škody, kterou poškozená společnost vypočítala podle tabulek.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2015 sp. zn. 5 To 246/2015 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 4. 2015 sp. zn. 1 T 104/2014 zrušil a taktéž zrušil rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil postupem podle §265k odst. 1 a §265 l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně s příslušnými závaznými pokyny k novému rozhodnutí. Zároveň souhlasil s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem dovolání obviněného rozhodla k němu věcně nevyjadřovat. Podle §265r odst. 1 tr. ř. však vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2015 sp. zn. 5 To 246/2015 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň poukazuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Z postulátů blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
K námitce obviněného ve vztahu k postupu nalézacího soudu po vrácení věci, který se po zrušení svého zprošťujícího rozsudku řídil pokyny odvolacího soudu, je třeba nejprve uvést, že se v žádném případě nejedná o námitku, kterou by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přesto dovolací soud na ni alespoň ve stručnosti reaguje a konstatuje, že okresní soud, pokud tak učinil, postupoval v intencích ustanovení §264 odst. 1 tr. ř., podle něhož je soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil odvolací soud ve svém rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Odvolací soud se ve zrušovacím usnesení nevyjadřoval k právní kvalifikaci skutku, ani nedával nalézacímu soudu pokyny k hodnocení důkazů, ale toliko nalézací soud zavázal provést výslech svědka P. M., jednatele společnosti Teano Holding s. r. o. a vyžádat si podrobné vyúčtování od společnosti ČEZ Distribuce, s. r. o. za roky 2009 až 2013 pro odběrné místo M. s., S. Zároveň mu uložil povinnost tyto důkazy vyhodnotit ve spojení s dosud již provedenými důkazy a vypořádat se s argumentací uvedenou v odůvodnění odvolání státního zástupce, což následně nalézací soud učinil, když uvedené úkony a doplnění nařízené odvolacím soudem provedl, tudíž postupoval plně v souladu s trestním řádem.
Z další obsáhlé dovolací argumentace obviněného pak plyne, že své námitky zaměřil výlučně ke zpochybnění skutkových zjištění učiněných oběma soudy nižších stupňů, jíž brojí proti hodnocení důkazů a vůči soudem prvního stupně zjištěnému a konstatovanému skutkovému stavu. Tedy fakticky nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu , a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu nepřijatelné a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Další, související námitkou dovolatele bylo též jeho tvrzení, že se mezi ním a poškozenou ČEZ Distribuce, a. s. jednalo o soukromoprávní vztah, neboť poškozená se mohla domáhat náhrady škody v civilním řízení. Učinil tak s poukazem na porušení zásady subsidiarity trestní represe, která jako jedna ze základních zásad trestního práva vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, a to především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní.
V daném ohledu je nutno především poukázat na to, že celý skutek obviněného vykazuje známky trestné činnosti proti majetku, tedy skutkové podstaty trestného činu podvodu, kdy dochází k úmyslnému zásahu do objektu trestného činu, jímž je ochrana majetkových práv. Podstatou popsaného případu bylo úmyslné protiprávní jednání obviněného, které vybočilo z rámce civilních vztahů a stalo se natolik společensky škodlivým, že bylo třeba na něj reagovat prostředky trestního práva. V takové situaci je naopak potřebné na spáchaný čin reagovat bezodkladně a nikoli vyčkávat, až poškozený marně vyčerpá ke své ochraně prostředky práva civilního. V takovém případě by se totiž jednalo o nepochopení principu ultima ratio , tedy užití trestního postihu jako krajního prostředku, podle něhož trestné činy mohou být pouze nejzávažnější případy protispolečenských jednání. Toto pojetí řeší v obecné poloze vztah hierarchie odpovědnosti od odpovědnosti disciplinární přes odpovědnost civilní a správní až k odpovědnosti trestní. Lze přitom konstatovat, že sama existence jiné právní normy umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněným ještě nezakládá nutnost postupu jen podle této normy s odkazem na citovanou zásadu bez možnosti aplikace trestně právních institutů. V nyní posuzovaném případě tudíž byla trestněprávní represe užita jako proporcionální zásah do základních práv obviněného. Dovolací soud tak dospěl k závěru, že výše citovaný důvod dovolání nebyl obviněným ani v této části uplatněn opodstatněně.
Pokud jde o další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , ten je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Dovolatel jej zjevně uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pod posledně zmíněný důvod dovolání ale, jak vyplynulo shora, obviněný podřadil převážně námitky, které nebyly s to tento dovolací důvod naplnit (ani jiný důvod dovolání - §265b tr. ř.), když se nejednalo o argumentaci týkající se nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, ale výlučně o námitky procesního a skutkového charakteru. Pokud pak jde o námitku týkající se porušení zásady subsidiarity trestní represe, tak ta byla, jak vyplynulo již shora, uplatněna zjevně neopodstatněně. V důsledku tohoto zjištění proto nezbylo než konstatovat, že i druhý z uplatněných dovolacích důvodů byl uplatněn nedůvodně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. K. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu