ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.707.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 707/2016-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. L. J ., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 7 To 460/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 71/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 91 T 71/2014, byl obviněný Ing. L. J. uznán vinným trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), a trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §128a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků za současného vyslovení dohledu. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Obviněnému byl dále uložen podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 70 000 Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Povodí Moravy, s. p., se sídlem v Brně, škodu ve výši 1 273 300 Kč.
3. Týmž rozsudkem bylo dále rozhodnuto, že obviněný Ing. L. J. a obviněný Ing. C. K. se podle §226 písm. b) tr. řádu zprošťují obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 1 ZT 64/2013, pro skutek podrobně popsaný ve zprošťujícím výroku v citovaném rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný a dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. řádu bylo poškozené Povodí Moravy, s. p., odkázáno s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně v neprospěch obviněných Ing. L. J. a Ing. C. K. ohledně zprošťujícího výroku a jednak obviněný Ing. L. J. proti odsuzujícímu výroku. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 7 To 460/2015, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný Ing. L. J. podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
6. Obviněný v úvodu svého dovolání velmi rozsáhle shrnul obsah provedeného dokazování a skutkové okolnosti, které z něj podle jeho názoru vyplynuly. Na základě toho pak obviněný vytkl, že nebyl proveden žádný důkaz, jimiž by byly potvrzeny závěry soudu prvního stupně, tedy že nabídková cena, kterou předložila obchodní společnost Right Power, a. s., se sídlem v Brně, byla ve vztahu k předmětu veřejné zakázky mnohonásobně nadnesená a neodpovídala jeho obvyklé ceně a že předmět veřejné zakázky byl pro Povodí Moravy, s. p., zbytečný a nepotřebný. Dále obviněný ve svém dovolání zrekapituloval skutkové závěry soudů nižších stupňů a zpochybnil jejich správnost, protože podle obviněného se s analýzou obchodní společnosti Eurovision, a. s., se sídlem v Brně, nesetkal, nemohl o ní vědět a neodpovídal za její věcnou náplň. Jak v této souvislosti obviněný zdůraznil, jako investiční ředitel vykonával své pracovní povinnosti i ve vztahu k veřejné zakázce na analýzu zpracovanou obchodní společností Eurovision, a. s., ale neznal její věcný obsah a nebylo to ani jeho povinností, neboť investiční úsek se zabýval pouze procesní stránkou veřejných zakázek a neinicioval zahájení zadávacího řízení, ani nerozhodoval o tom, jaké subjekty budou osloveny a zda a jakým způsobem bude použita analýza zpracovaná obchodní společností Eurovision, a. s. Totéž obviněný namítl i ve vztahu k obchodní společnosti Right Power, a. s. Se skutkovými závěry soudů obviněný nesouhlasí, ani pokud jde o pochybnosti o okamžiku zpracování zadávací dokumentace, neboť ve své výpovědi uvedl a vysvětlil, proč jsou v zadávací dokumentaci uvedena některá data z roku 2007, přičemž soud prvního stupně opřel závěry o tom, že obviněný inicioval zadání veřejné zakázky, mimo jiné i o zjištění, podle něhož na žádné z průvodek se nenachází čitelný podpis ani parafa generálního ředitele. V této souvislosti obviněný ve svém dovolání poukázal na výpověď svědka Ing. A. T., zástupce generálního ředitele Povodí Moravy, s. p. Dále obviněný ve svém dovolání nesouhlasil se závěry, které učinil soud prvního stupně na základě výpovědí svědků Ing. M. D., generálního ředitele Povodí Moravy, s. p., I. L. a Ing. R. V., člena představenstva obchodní společnosti Right Power, a. s. Obviněný považuje za nepodložený a nelogický závěr soudů, že využil období, v němž byl oprávněn jako zástupce generálního ředitele jednat a podepisovat za Povodí Moravy, s. p., protože k takovému jednání byl oprávněn a využíval jej i při administraci jiných veřejných zakázek. Pokud jde o výklad pojmu „průzkum trhu“ obsažený v metodickém pokynu Povodí Moravy, s. p., podle názoru obviněného to neznamená, že by byl úsek investičního ředitele povinen vyhledávat subjekty na trhu, které by byly schopny realizovat veřejnou zakázku, a zkoumat, za jakou cenu je obvykle veřejná zakázka na trhu realizována. Hodnotící komise se sice spokojila se dvěma nabídkami, ale podle obviněného žádný předpis nestanovil povinnost investičního úseku ukončit zadávací řízení, pokud byly podány méně než tři nabídky. Obviněný zpochybnil i závěry týkající se hodnoty díla a jeho využitelnosti, protože nebyl proveden žádný důkaz v podobě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.
7. Obviněný dále ve svém dovolání vytkl soudům nižších stupňů nesprávné hmotně právní posouzení, když dospěly k závěru, že jednání obviněného je trestné a že jím obviněný naplnil zákonné znaky skutkových podstat shora zmíněných trestných činů. Obviněný zde dovodil tzv. extrémní rozpor mezi skutkovým stavem a provedenými důkazy, který lze podle jeho názoru namítat s ohledem na právo na spravedlivý proces i v rámci uplatněného dovolacího důvodu, přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně v odsuzujících výrocích včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby podle §265m odst. 1 tr. řádu obviněného zprostil obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 1 ZT 64/2013.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Ing. L. J. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný zjevně nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními, která učinil jak soud prvního stupně, tak odvolací soud, a ve svém dovolání pouze zopakoval obhajobu, kterou uplatňoval od počátku trestního stíhání včetně odvolacího řízení. Jak přitom obviněný opětovně zdůraznil, řídil se pokyny generálního ředitele Povodí Moravy, s. p., Ing. M. D., aniž by věděl, že poptávaná studie byla již krátce předtím opatřena od jiného soutěžitele za výrazně nižší cenu. Podle státního zástupce se k obhajobě obviněného již podrobně vyjádřily oba soudy, a to soud prvního stupně na s. 23 až 27 svého rozsudku a odvolací soud na s. 9 a 10 svého usnesení, s jejichž úvahami se státní zástupce ztotožnil a odkázal na ně. Pokud jde o nesprávné hmotně právní posouzení, obviněný nenamítl nic konkrétního, pouze v závěru svého dovolání vytkl extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními. Přestože obviněný vyslovil řadu výhrad k hodnocení důkazů soudy, státní zástupce nezjistil zmíněný extrémní rozpor, ostatně ani obviněný jej neoznačil v textu svého dovolání tam, kde se zabýval jednotlivými důkazy. Podle názoru státního zástupce Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby si domýšlel dovolací argumentaci obviněného, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 6 Tdo 263/2014, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 8 Tdo 955/2014, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011. Státní zástupce pak nesmí rozšiřovat či měnit rozsah dovolání obviněného, jak vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 6 Tdo 251/2003.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako podané z jiných důvodů, které nejsou dovolacími důvody podle §265b tr. řádu. Obviněný na toto vyjádření státního zástupce, které mu bylo zasláno, nijak nereagoval.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
12. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. L. J. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. K výkladu uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu
14. Obviněný Ing. L. J. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákona měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizuje, které zákonné znaky trestných činů pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) tr. zák. a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, k nimž ve věci dospěly soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením. Obsahem dovolání obviněného jsou námitky, v nichž vytýká, jak soud prvního stupně hodnotil důkazy, jak se vypořádal s rozpory mezi důkazy, jak postupoval při dokazování a v jakém rozsahu provedl dokazování. O výlučně procesní – nikoliv hmotně právní – povaze jeho námitek ostatně svědčí i tvrzení obviněného, že soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily některé svědecké výpovědi (zejména svědků Ing. A. T., Ing. M. D., I. L. a Ing. R. V.). Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, což potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno. Naopak obviněný ve svém dovolání opětovně uvádí argumenty, které již uplatnil v předchozích stadiích trestního řízení. Byly součástí jeho obhajoby v hlavním líčení i základem jeho odvolací argumentace v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je posoudil a náležitě se s nimi vypořádal. Zároveň obviněný požaduje, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu sám přehodnotil provedené důkazy a z nich vyvozená skutková zjištění, přičemž obviněný uvádí, k jakým skutkovým závěrům má Nejvyšší soud po takovém hodnocení důkazů dospět, tj. aby zprostil obviněného obžaloby. To je ovšem v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závažných vad výlučně právních, nikoliv skutkových.
15. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. L. J., přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Nejvyšší soud tedy není oprávněn přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů. Jak již bylo zdůrazněno výše, argumentace obviněného v jeho dovolání se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale obviněný jen zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Přitom obviněný v dovolání předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje, a to na podkladě svých hodnotících úvah týkajících se zejména některých svědeckých výpovědí a dalších důkazů.
16. Totéž platí ve vztahu k dovolací námitce, jejímž prostřednictvím obviněný poukázal na existenci tzv. extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a výsledky provedeného dokazování. Nejvyšší soud zde připomíná shora uvedenou argumentaci k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože ani zmíněné tvrzení obviněného neodpovídá hmotně právní povaze citovaného dovolacího důvodu. Navíc obviněný nijak blíže nevymezil takový rozpor, tj. mezi kterým konkrétním skutkovým zjištěním a jakým důkazem je údajný rozpor, a už vůbec neodůvodnil, v čem by měla být jeho extrémnost.
17. Údajný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen pouze na tom, že obviněný sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že z popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně i z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů. Proto ani v tomto směru nemohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Ostatně dodržení tohoto práva obviněného mu nijak nezaručuje takový výsledek trestního stíhání, jaký by si sám přál.
18. Kromě výše uvedeného a nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud k obecně formulovaným námitkám obviněného Ing. L. J., jimiž popírá spáchání posuzovaných trestných činů, uvádí následující skutečnosti.
c) K trestnému činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě
19. K trestnému činu pletich při veřejné soutěži a dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) tr. zák. Nejvyšší soud připomíná, že se ho dopustil ten, kdo v souvislosti s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjednal některému soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů, a spáchal takový čin jako vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, člen privatizační komise, licitátor nebo jako člen organizované skupiny a způsobil jím značnou škodu nebo pro jiného získal značný prospěch.
20. Jak přitom mimo jiné vyplývá z rozhodných skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z jeho následného odůvodnění, obviněný Ing. L. J. jako zaměstnanec Povodí Moravy, s. p., ve funkci investičního ředitele a jako zástupce generálního ředitele v období od 9. 7. 2008 do 20. 5. 2009 v souvislosti se zmanipulováním celého procesu veřejné zakázky malého rozsahu s názvem „Analýza a návrh metodologie pro financování projektů“ ve zjevném úmyslu způsobit na majetku státu škodu a současně ve zjevném úmyslu opatřit obchodní společnosti Right Power, a. s., prospěch zjednal této obchodní společnosti jako soutěžiteli přednost a výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů. Zjednání přednosti v této trestní věci spočívalo ve zvýhodnění zmíněné obchodní společnosti jako soutěžitele na úkor druhého účastníka zadávacího řízení, pokud jde o časový předstih, neboť z e-mailu ze dne 8. 2. 2008 je zřejmé, že obviněný a vítězný soutěžitel mezi sebou již několik měsíců před termínem vypsání zadávacího řízení komunikovali o možném třetím účastníku zadávacího řízení. Výhodnější podmínky vítězného soutěžitele pak záležely v tom, že oproti rozeslaným výzvám k podání nabídky se faktického výběru účastnili dne 5. 6. 2008 pouze dva soutěžitelé, přičemž jednomu z oslovovaných soutěžitelů nebyla nabídka vůbec doručena, takže vítěznému soutěžiteli bylo umožněno předložit duplicitní nabídky s rozdílnými nabídkovými cenami. Důvodem použití kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu pak byly dvě skutečnosti. Jednak obviněný se jej dopustil jako vyhlašovatel veřejné soutěže, neboť zneužil svého postavení investičního ředitele, který měl v Povodí Moravy, s. p., zastřešovat a řídit průběh všech zadávacích řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a který se jako člen hodnotící komise účastnil hodnocení nabídek. Druhou skutečností je způsobení značné škody ve výši 1 273 300 Kč poškozenému Povodí Moravy, s. p., a současně získání značného prospěchu ve výši 1 018 640 Kč vítězným soutěžitelem, jímž se stala obchodní společnost Right Power, a. s. Její prospěch představuje rozdíl mezi částkou, kterou za předmět veřejné zakázky zaplatilo Povodí Moravy, s. p., a částkou, kterou fakticky vynaložila obchodní společnost Right Power, a. s., na provedení předmětu veřejné zakázky u subdodavatele.
d) K trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku
21. K trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. pak Nejvyšší soud připomíná, že se ho dopustil ten, kdo způsobil jinému značnou škodu tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek.
22. Jak přitom mimo jiné vyplývá z rozhodných skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z jeho následného odůvodnění, obviněný Ing. L. J. spáchal posuzovaný trestný čin tím, že jako zaměstnanec Povodí Moravy, s. p., ve funkci investičního ředitele a jako zástupce generálního ředitele v období od 9. 7. 2008 do 20. 5. 2009 úmyslně porušil z titulu své funkce a pracovní náplně zaměstnance stanovenou povinnost účelně a hospodárně nakládat s majetkem státu, s nímž má Povodí Moravy, s. p., právo hospodařit, když inicioval zadání veřejné zakázky s názvem „Analýza a návrh metodologie pro financování projektů“ včetně oslovení obchodních společností Right Power, a. s., CLEAR Czech, s. r. o., se sídlem v Praze, a Sofyscon, s. r. o., se sídlem v Praze, k podání nabídky, přičemž návrh výzvy k podání nabídky dne 13. 5. 2008 doporučil k podpisu generálnímu řediteli Povodí Moravy, s. p., přestože věděl, že se žádný z oslovených uchazečů nezabývá činností, která je předmětem veřejné zakázky, a není schopen realizovat předmět veřejné zakázky jinak než subdodavatelsky, že tedy nemůže jít o řádně zadanou veřejnou zakázku, tj. férovou soutěž mezi soutěžiteli, že tímto nemůže dojít ke zjištění obvyklé ceny předmětu veřejné zakázky na trhu a že nabídková cena předložená obchodní společností Right Power, a. s., je ve vztahu k předmětu veřejné zakázky mnohonásobně nadnesená a neodpovídá obvyklé ceně předmětu takovéto veřejné zakázky. Obviněný tedy neučinil žádné kroky směřující k tomu, aby Povodí Moravy, s. p., dosáhlo při zadání veřejné zakázky výhodnější ceny dostupné na trhu a jako jeden z členů hodnotící komise vybral dne 5. 6. 2008 nabídku obchodní společnosti Right Power, a. s., jako nejvýhodnější a doporučil z pozice investičního ředitele uzavření smlouvy o dílo na danou veřejnou zakázku s touto obchodní společností. Obviněný pak dne 22. 7. 2008 v Brně uzavřel za Povodí Moravy, s. p., s obchodní společností Right Power, a. s., jako zhotovitelem smlouvu o dílo s názvem „Analýza a návrh metodologie pro financování projektů“ s termínem předání díla do 31. 8. 2008 a sjednanou cenou ve výši 1 273 300 Kč, přičemž věděl, že uvedené dílo je pro Povodí Moravy, s. p., zcela zbytečné a nepotřebné, neboť obdobnou detailní analýzu dotačních možností Povodí Moravy, s. p., již pro Povodí Moravy, s. p., zpracovala za částku ve výši 470 000 Kč bez daně z přidané hodnoty obchodní společnost Eurovision, a. s., a předala ji dne 10. 4. 2008. Na základě faktury vystavené obchodní společností Right Power, a. s., dne 20. 8. 2008 pak Povodí Moravy, s. p., uhradilo této obchodní společnosti za provedení díla dohodnutou cenu, čímž vznikla Povodí Moravy, s. p., škoda ve výši 1 273 300 Kč. Obviněný tak svým jednáním porušil jednak ustanovení §6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, především zásadu transparentnosti a rovného zacházení, a metodický pokyn svého zaměstnavatele č. 1/2008 upravující postup při zadávání veřejných zakázek, jednak ustanovení §301 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, tedy povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, a ustanovení §302 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, tedy povinnost zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů, a jednak z titulu své funkce a pracovní náplně investičního ředitele také povinnost účelně a hospodárně nakládat s majetkem státu, která je přímo zakotvena v ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
23. Z hlediska subjektivní stránky pak zejména s ohledem na charakter trestné činnosti, způsob a sofistikovanost jejího provedení a míru zneužití postavení obviněného vyplývá, že obviněný stran obou trestných činů jednal v přímém úmyslu ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., neboť musel vědět, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem a takto jej chtěl porušit.
24. Správnost a úplnost skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně přezkoumal i odvolací soud, který se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně a v jeho skutkových zjištěních a právním posouzení neshledal žádné nedostatky, a to ani z hlediska námitek, které vůči nim vznesl obviněný v odvolání (viz s. 9 a 10 napadeného usnesení Krajského soudu v Brně).
25. Podle názoru Nejvyššího soudu tak výše zmíněné skutkové okolnosti svědčí o naplnění všech zákonných znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Lze proto konstatovat, že právní posouzení je správné a odpovídá zákonu, takže rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena žádnými vadami. Ty navíc, jak již bylo shora zmíněno, obviněný neshledává v nesprávném právním posouzení skutku, ale ve svém odlišném názoru na rozhodná skutková zjištění a na hodnocení provedených důkazů. Nesprávné hmotně právní posouzení, které obviněný v dovolání vytýká pouze obecně s poukazem na nenaplnění znaků skutkových podstat spáchaných trestných činů, má tedy jednoznačně skutkový základ.
V. Závěrečné shrnutí
26. Na podkladě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. L. J. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, protože neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala tomuto dovolacímu důvodu. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
27. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 6. 2016
JUDr. František P ú r y , Ph.D.
předseda senátu