ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.116.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 116/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2016 o dovolání, které podal obviněný M. Š. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 61 To 333/2015-528, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 31/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 7. 2015, č. j. 41 T 31/2014 - 497 , byl obviněný M. Š. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
od března 2012 do ledna 2014 včetně, v P. ani jinde, řádně neplatil výživné na svou dceru, která se v dané době připravovala na své budoucí zaměstnání studiem na Gymnáziu Jana Nerudy se sídlem v Praze 1, Hellichova 3, ačkoliv věděl, že je jejím otcem a rodiče mají vůči svým nezaopatřeným dětem vyživovací povinnost vyplývající ze zákona – a to do 31. 12. 2013 ze zákona o rodině č. 94/1963 Sb., a od 1. 1. 2014 z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – a konkrétní výše vyživovací povinnosti mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. P 44/98, v právní moci dnem 6. 11. 2011, ve výši 3.000,- Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky P. Š., kdy, ačkoliv bylo v jeho možnostech a schopnostech výživné ve stanovené výši platit, svévolně se rozhodl uhradit výživné v nižší výši, kdy konkrétně uhradil v březnu 2012 částku 1.000,- Kč, v dubnu 2012 částku 1.000,- Kč a v době od ledna 2013 do ledna 2014 hradil pravidelně částku 1.500,- Kč měsíčně a na výživném tak za uvedenou dobu dlužil k rukám P. Š. částku 19.000,- Kč a k rukám již zletilé K. Š. částku 28.500,- Kč, tj. celkem částku 47.500,- Kč, z níž následně po zahájení trestního stíhání dodatečně uhradil částku 22.000,- Kč.
2. Obviněný byl odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §84 tr. zákoníku za užití §85 odst. 1 a §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení, aby ve zkušební době hradil běžné výživné a dle svých sil hradil i výživné dlužné.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2015, č. j. 61 To 333/2015-528 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Macka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř.
5. Podle obviněného ( část II. ) v jeho případě došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). v důsledku toho, že o podané obžalobě rozhodoval opakovaně stejný soudce a stejně tak opakovaně rozhodoval v odvolacím řízení totožný senát. Na dotaz adresovaný soudu prvního i druhého stupně, týkající se opatření přijatých k zabezpečení transparentnosti přidělování věcí soudcům, neobdržel od soudu prvního stupně žádnou odpověď, Městským soudem mu byl doručen výpis v excelové tabulce s odkazem na rozvrh práce, z nichž vyplynulo přidělení věci senátu 61 To, což pokládá za nezákonné.
6. V dalším ( část III. ) poukazuje dovolatel na to, že rozsudek byl vynesen v jeho nepřítomnosti, čímž byl zkrácen na právu závěrečného návrhu i právu posledního slova. Upřena mu byla možnost dlužné výživné doplatit před vynesením rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž odvolací řízení proběhlo nestandardně, neboť mu bylo upřeno právo vyjádřit se ke všem okolnostem kladeným mu za vinu i k odvolacím důvodům. Za excesivní pokládá vyjádření soudce v otázce výše stanoveného výživného i v otázce, že platba výživného je v souladu s dobrými mravy (tomu oponuje tím, že dcera o něj dlouhodobě nejeví žádný zájem a že z její strany docházkou do placeného kurzu angličtiny jde o typické studium pro studium). Odvolacímu soudu vytýká, že nezohlednil změnu situace (rozpad manželství a přibytí dvou vyživovacích povinností) a neumožnil mu předložení složenek o dodatečných platbách výživného v období po vynesení rozsudku soudem prvního stupně.
7. Obviněný ( část IV. ) namítá – s oporou o skutečnosti v dovolání uvedené (citace komunikace předsedkyně senátu a obviněného) – podjatost JUDr. Löffelmannové a v daném kontextu zmiňuje porušení svých procesních práv.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po řízení provedeném podle §265i tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. jak usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 61 To 333/2015, tak jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 41 T 31/2014, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř.
9. Nejvyšší soud nedisponoval ke dni svého rozhodování vyjádřením nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, které mu bylo doručeno až následně. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v tom, aby o podaném dovolání rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
13. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
18. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
A) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
21. Vytýká-li dovolatel, že soud prvního stupně vynesl rozsudek v jeho nepřítomnosti, odporuje toto tvrzení skutečnosti, neboť z protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 7. 2015 (č. l. 488-494) plyne, že vyhlášení rozsudku přítomen byl (č. l. 493: „do jednací síně se již společně se svým obhájcem vrací obžalovaný“ ). Tvrdí-li, že byl postupem soudu zkrácen na právu přednést závěrečný návrh a pronést poslední slovo, pak k realizaci tohoto práva obviněným skutečně nedošlo, neboť se z jednací síně pro zdravotní indispozici vzdálil, avšak jeho stanovisko k věci prezentoval v závěrečném návrhu přítomný obhájce dovolatele. Zcela nedůvodné je tvrzení dovolatele, že mu soud znemožnil využít účinné lítosti ve smyslu §197 tr. zákoníku, neboť peněžními prostředky, jimiž by v celém rozsahu uhradil dlužné výživné, nedisponoval, neboť toto v rozsahu nezbytném pro aplikaci citovaného ustanovení neuhradil ani do rozhodování odvolacího soudu. Nepřítomnost obviněného při části hlavního líčení nezakládá důvod pro zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť mu zásadním způsobem neznemožnila uplatnění jeho obhajovacích práv. Obviněný jednací síň opustil poté, co bylo provedeno dokazování v rozhodujícím rozsahu (poté obhájce předložil listinný důkaz a za obviněného přednesl důkazní návrh, o němž soud procesním způsobem rozhodl tak, že mu nevyhověl) a poté, co se sám k věci procesním způsobem vyjádřil (výslech na č. l. 489) a poté, co dostal příležitost vyjádřit své stanovisko k prováděným důkazům. Alternativa uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení , zjevně naplněna není.
22. Vytýká-li pak obviněný soudu odvolacímu nekorektní přístup k jeho osobě a omezení svých procesních práv (upření možnosti vyjádřit se ke všem okolnostem kladeným mu za vinu a k odvolacím důvodům), pak tato námitka pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v alternativě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, s ohledem na přítomnost dovolatele po celé veřejné zasedání (viz protokol č. l. 525-526) nepřichází v úvahu.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tak zjevně námitkami obviněného naplněn není.
B) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Přestože obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod určený k nápravě vad při právním posouzení skutku, ve své argumentaci neuplatil nic, čím by namítl, že skutek popsaný v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně není trestným činem (přečinem) zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Jeho výhrady se totiž koncentrují pouze do polemiky se skutkovými zjištěními soudu, jímž vytýká, že nezohlednily změny, které v jeho případě nastaly (rozvod manželství a údajně nově přibyvší dvě vyživovací povinnosti). V uvedeném směru však tvrzení obviněného je pouhým vyjádřením jeho nesouhlasu s tím, jak věc soudy posoudily. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je totiž patrné, že rozhodných tvrzených skutečností (existence vyživovací povinnosti dovolatele k osvojeným dětem) si soud byl vědom. Důvodně (str. 8) poukázal na to, že stanovení výživného na tyto děti soudním rozhodnutím nezakládá nově vznik vyživovací povinnosti obviněného soudním rozhodnutím, nýbrž představuje toliko konkretizaci výši plnění, k jehož poskytování je obviněný povinen na základě ustanovení §85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinné do 31. 12. 2013, resp. §915 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uvedené skutečnosti proto byly soudem uváženy při rozhodování o vině obviněného. Z pohledu výroku o vině není rovněž rozhodné, že odvolací soud ve svém rozhodnutí nezohlednil dovolatelem tvrzené další snížení dluhu na výživném v důsledku plateb zaslaných po vynesení rozsudku soudem prvního stupně, neboť tato skutečnost pro posouzení viny dovolatele (ani z hlediska tzv. zvláštní účinné lítosti) není rozhodná.
25. Uvedená konstatování ústí do závěru, že ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není v posuzované věci naplněn.
C) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
26. Obviněný ve svém dovolání nevymezil, v jaké alternativě by měl být tento jím zvolený dovolací důvod naplněn. Ve variantě první naplněn být nemůže proto, že odvolací soud přistoupil k věcnému přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. Jeho postupem mu tak nebyl odepřen přístup k soudu druhého stupně. Pokud jde o variantu druhou, v ní by označený dovolací důvod mohl být naplněn pouze tehdy, pokud by k zamítnutí odvolání obviněného jako nedůvodného soudem druhého stupně došlo v situaci, kdy by rozsudek soudu nalézacího byl zatížen vadou, která zakládá dovolatelem uplatněné dovolací důvody [alternativy pod písm. d) a g) §265b tr. ř.]. Tak tomu však vzhledem k výše uvedenému není. Proto ani tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. není opodstatněné.
27. Zbývá dodat, že ani ostatní námitky odvolatele, které by měly zakládat jiné (jím explicitně nevyjádřené) dovolací důvody, nejsou opodstatněné.
D) K dovolacímu důvodu podle §265a odst. 1 písm. a) tr. ř.
28. Byť obviněný tento dovolací důvod explicitně ve výčtu dovolacích důvodů, o něž svůj mimořádný opravný prostředek nevymezil, obsahově na něj lze usuzovat s ohledem na část II. jeho dovolání, v němž namítá porušení čl. 38 odst. 1 Listiny.
29. Porušení čl. 38 odst. 1 Listiny ( část II. ), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, nemůže zakládat skutečnost, že v posuzované věci o vině dovolatele rozhodoval opakovaně stejný soudce (Mgr. Karel Steiner), či stejný senát odvolacího soudu. Pokud jde o samosoudce soudu prvního stupně, dovolatel žádným přesvědčivým způsobem neargumentuje v tom směru, že věc neměl uvedený soudce rozhodovat, resp. že mu věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce Obvodního soudu pro Prahu 6. Pokud jde o to, že o vině dovolatele rozhodoval opakovaně – poprvé rozsudkem ze dne 3. 10. 2014, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 3. 2015, a posléze rozsudkem ze dne 3. 7. 2015 – pak tato skutečnost žádnou protizákonnost, nadto porušení ústavními předpisy garantovaného práva obviněného na zákonného soudce nezakládá. Procesní předpisy totiž předpokládají, že v případě zrušení rozsudku odvolacím soudem se po jejím vrácení soudu prvního stupně bude opět zaobírat týž samosoudce (příp. týž senát), jenž vydal původní rozhodnutí. Ke změně v osobách rozhodujících soudců, kterou může odvolací soud nařídit podle §262 tr. ř., totiž může dojít jen za splnění zákonem předvídaných skutečností (zejm. v situaci, kdy je zřejmé, že nelze očekávat, že v prvním stupni rozhodující soud vydá přesvědčivé a zákonu odpovídající rozhodnutí). Podmínky k aplikaci ustanovení §262 tr. ř. v posuzované věci nenastaly. Mgr. Karla Steinera je proto třeba pokládat za zákonného soudce.
30. Pokud jde o soudce odvolacího senátu, dovolatel nikterak nerozvedl, v čem spatřuje porušení rozvrhu práce, jehož část přiložil jako součást svého mimořádného opravného prostředku. Namítal-li, že příslušný senát (senát 61 To) v jeho věci rozhodoval opakovaně, s čímž nesouhlasí, pak nelze než odkázat na tu část rozvrhu práce (č. l. 543), v němž je stanoveno, že „odvolací senát, který rozhodl o předchozím (posledním) meritorním rozhodnutí ve věci, je příslušný ke všem dalším meritorním rozhodnutím v téže věci, a to i u věcí z původní věci vyloučených po prvním meritorním rozhodnutí“, pak nelze tvrdit, že došlo k porušení tohoto rozvrhu práva (a tím k porušení práva obviněného na zákonného soudce), pokud ve věci opětovně rozhodoval týž senát, jenž ve veřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2015 (č. l. 394-396) zrušil rozsudek nalézacího soudu ze dne 3. 10. 2014.
31. Při těchto zjištěních nelze uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265a odst. 1 písm. a) tr. ř.
E) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
32. Uvedl-li obviněný v části IV. svého dovolání skutečnosti, které by měly svědčit o podjatosti JUDr. Löffelmannové, pak tuto část jeho mimořádného opravného prostředku je třeba vnímat jako uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Ten je podle svého zákonného vymezení dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
33. Podmínkou, aby mohl být tento dovolací důvod účinně uplatněn, je to, že námitka podjatosti byla uplatněna již před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Podle odůvodnění mimořádného prostředku dovolatele, má závěr o podjatosti předsedkyně odvolacího senátu zakládat způsob její komunikace s obviněným v průběhu veřejného zasedání o odvolání. Uvedené skutečnosti, které dovolatel uplatňuje, mu proto musely být známy v době, kdy tvrzeným způsobem – zakládajícím dle něj důvod jejího vyloučení – vůči němu vystupovala. Z protokolu o veřejném zasedání však neplyne, že by námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu z tohoto důvodu uplatnil, ač tak nepochybně učinit mohl, zejména s přihlédnutím k tomu, že byl u veřejného zasedání obhajován obhájcem – v substituci přítomna Mgr. Lucie Červenková, s níž se mohl o tomto procesním postupu poradit. Neučil-li tak a neuplatnil-li tuto námitku, nemůže ji úspěšně uplatňovat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v dovolacím řízení.
34. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu