ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.148.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 148/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. února 2016 o dovolání, které podal obviněný Z. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 8 To 418/2015-94, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 99/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2015, č. j. 90 T 99/2015-66 , byl obviněný Z. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
dne 7. 4. 2015 v době kolem 13.35 hodin v B., v OD Albert na ulici M., v oddělení potravin odcizil 1 ks Klášterního sýru v hodnotě 46,- Kč a v oddělení drogerie odcizil 1 ks tělového mléka zn. Garnier v hodnotě 153,- Kč tím způsobem, že si je vložil pod bundu, prošel přes pokladní zónu bez zaplacení a za pokladní zónou byl zadržen, zboží bylo v neporušením stavu vráceno do prodeje, tím způsobil společnosti AHOLD Czech Republic, a. s., IČ 44012373, se sídlem Slavíčkova 826/1A, 638 00 Brno, škodu ve výši 199,- Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. Zn. 10 T 33/2012, ze dne 23. 4. 2012, s nabytím právní moci dne 23. 4. 2012, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písmeno d) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který vykonal dne 16. 1. 22014.
2. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 10. 2015, č. j. 8 To 418/2015-94, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Skoumala dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný (část II. dovolání) setrvává na své obhajobě, že se zjištěného skutku nedopustil. Sudům vytýká, že svůj závěr o jeho vině opřely pouze o výpovědi členů bezpečnostní služby, kteří vůči němu užili neadekvátní násilí a způsobili mu škodu rozbitím slunečních brýlí. Jejich vyhodnocení situace považuje dovolatel za vadné. Výpovědi svědků J. B. a P. T., kteří se spolu bavili před konáním soudu, jsou podle obviněného „pouze přehnanou horlivostí ve snaze napravit chybnou absenci kamerového záznamu oblasti pokladen a oblastí za pokladnami.“ Jejich výpovědi navíc nejsou shodné, neboť „na zásadní otázku, kdo za odsouzeným na prodejnu šel a kdo jej fakticky zachytil, svědek P. T. odpověděl, že to si již nepamatuje“. Ze skutečnosti, že si nepamatoval, kdo z členů bezpečnostní služby vedl obviněného do zázemí prodejny, ač případ, kdy by nějaká osoba po zadržení na prodejně utíkala, se svědkovi stal jen dvakrát, dovozuje dovolatel jeho nevěrohodnost. Závěr soudu, že neverbálně komunikoval se Z. H., je s ohledem na citovaný úřední záznam Městského ředitelství policie Brno ryze subjektivní. Stejné platí i o závěru, že se Z. H. přicházejí k regálu s kosmetikou těsně za sebou a nikoli náhodně. Za nedůvodné s ohledem na délku a kvalitu kamerového záznamu považuje soudy učiněné zpochybnění jeho výpovědi, že krém a sýr si dal pod bundu z toho důvodu, že v ruce držel krabici vína. Zamítnutí jeho důkazních návrhů pokládá za postup v rozporu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř.
6. V důsledku nepřesného popisu jeho jednání svědkem J. B. soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci, neboť z jeho strany se o žádné deliktní, byť zčásti nedbalé, jednání vůbec nejednalo. Žádné zboží neodcizil a ani odcizit nechtěl. Skutkový stav, který soud zjistil, není trestným činem. Závěr o tom, že došlo k přisvojení si cizí věci tím, že se jí obviněný zmocnil, by bylo možné učinit až tehdy, pokud by bylo prokázáno, že s úmyslem dopustit se krádeže prošel prostorem pokladny bez zaplacení nebo se o to zcela zjevně pokusil, což obžaloba neprokázala.
7. Odvolací soud (část III. dovolání) skutek nesprávně posoudil zejména proto, že neprovedl jím navrhované důkazy a nadměrně argumentoval jeho trestní minulostí. Uznán vinen byl pouze na základě nepřímých důkazů a zejména předchozích protiprávních skutků.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 8 To 418/2015-94, zrušil a tomuto soudu věc vrátil, aby ji v potřebném rozsahu a znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předeslal, že obviněný v dovolání uvádí tytéž námitky, jaké uplatňoval v dosavadním průběhu trestního řízení (mj. i ve svém odvolání), přičemž s těmito se již oba soudy plně vypořádaly a současně připomenul, že jím uplatněné námitky pod namítaný (ale ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze. Z obsahu dovolání obviněného podle jeho názoru vyplývá, že obviněný sice formálně namítá absenci subjektivní stránky (tedy úmyslu odcizit cizí věci), což obecně vzato je námitka pod tento dovolací důvod podřaditelná, nicméně činí tak pouze prostřednictvím toho, že zpochybňuje proces dokazování a hodnocení důkazů, soudům vytýká, že uvěřily svědectví dvou pracovníků ochranky prodejny a nikoli jemu, a domáhá se opravy skutkových zjištění ve svůj prospěch. V návaznosti na vymezení konkrétních jeho tvrzení podotýká, že tato jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, jak je podrobně a srozumitelně shrnul soud I. stupně ve svém rozsudku. Z těch je evidentní, že obviněný navštívil prodejnu v úmyslu zmocnit se cizích věcí, což také učinil, když si zboží zastrkal pod oděv a přešel přes pokladní zónu, odkud hodlal prodejnu i s odcizeným zbožím opustit. Tím také trestný čin dokonal. Zpět před pokladnu se vrátil ze strachu až poté, co ochranka prodejny zajistila jeho kamaráda H. Tvrzení obviněného, že zboží za oděv zastrkal proto, že nesl krabicové víno a tedy sýr a krém by se mu tam již nevešly, vnímá v kontextu s ostatními důkazy jako lživé.
10. K výtce obviněného, že soud neprovedl všechny jím navržené důkazy, doplnil, že soudy nejsou povinny provést jakýkoli důkaz navržený tou či onou stranou. Není-li navržený důkaz proveden, měl by být tento postup (zamítnutí návrhu na provedení důkazu) řádně odůvodněn. Této povinnosti však soudy podle náhledu státního zástupce v projednávané trestní věci plně dostály, neboť byl-li obviněným některý důkaz navržen a pro nadbytečnost proveden nebyl, soud toto své rozhodnutí rovněž patřičně a logicky zdůvodnil. Pokud jde konkrétně o soudem zamítnuté návrhy na doplnění dokazování, poukázal na to, že třetí člen ochranky u zásahu proti obviněnému vůbec nebyl. Pokladní pak obsluhovala ostatní zákazníky a samozřejmě v okamžiku zásahu pracovníků ochranky proti obviněnému již tento stál před pokladní zónou, neboť z prostorů za pokladní zónou, kam předtím prošel a odkud chtěl se zbožím prodejnu opustit, se vrátil zpět před pokladny, a to po zásahu pracovníků ostrahy prodejny proti H.
11. Státní zástupce shrnul, že v této trestní věci byly zajištěny a provedeny všechny důležité a pro rozhodnutí podstatné důkazy, byly získány a posléze provedeny v souladu s procesními předpisy, přičemž soud je rovněž řádně a logicky vyhodnotil a tedy proces dokazování nebyl svévolný. Soudy tak dostály všem parametrům řádného, spravedlivého procesu, a je proto třeba vycházet ze stabilizovaných skutkových zjištění tak, jak byla v trestním řízení učiněna.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Stejný postup navrhl i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Ačkoli obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod, který je určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku, veškeré své námitky zaměřil vůči otázkám skutkovým či procesním. Výtkami vůči hodnotícím postupům soudů, rozsahu jimi provedeného dokazování a kvalitě usvědčujících důkazů směřuje obviněný ke zpochybnění skutkového zjištění, které se stalo předmětem právního posouzení. Obviněný setrvává na námitkách uplatněných již v řízení před soudy nižších stupňů, prosazuje svoji – podle těchto soudů provedenými důkazy vyvrácenou – verzi a toliko na jejím základě tvrdí vadnost závěru, že svým skutkem naplnil znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Tím se ovšem svou dovolací argumentací ocitá zcela mimo rozsahu uplatněného dovolacího důvodu.
21. Nepřípadné je i tvrzení dovolatele, že byl odsouzen pouze na podkladě nepřímých důkazů. V daném směru se zcela mýlí při hodnocení svědeckých výpovědí pracovníků bezpečnostní služby. Podle trestně procesní teorie přímý důkaz „je takový důkaz, jenž umožňuje učinit přímý poznatek o dokazované skutečnosti, o tom, zda se stala, popř. existuje, nebo se nestala či neexistuje. Přímý důkaz tedy přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost…“ (srov. Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 394). Věc nelze uzavřít ani tak, že odsouzení obviněného je důsledkem jeho předchozí trestné činnosti. Soudy nižších stupňů zcela transparentně vyložily, na základě jakých důkazů uznaly obviněného vinným, jejich hodnocení nelze pokládat za projev soudní libovůle.
22. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku, která by byla způsobilá odůvodnit přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř., potažmo jeho kasaci. Jak již uvedeno výše, svou dovolací argumentací se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela rozešel.
23. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. února 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu