ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.375.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 375/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 o dovolání, které podal obviněný J. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2015, č. j. 12 To 254/2015-457, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 2/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 T 2/2015-426 , byl obviněný J. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (ad I. 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, (ad I 2a, b) přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a (ad II) přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Obviněný byl odsouzen za tyto trestné činy a sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku, tři přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 3 T 215/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 10 T 60/2015, podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu pod bodem 2) z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 10 To 60/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 12 To 254/2015-457. Z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. částečně zrušil ve výroku o vině (I. 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a (I. 2a, b) přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným (I. 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a (I. 2a, b) dvojnásobným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy, přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal odvoláním napadený rozsudek nezměněn, a zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku, tři přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 3 T 215/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 10 T 60/2015, obviněného odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnost spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Odvolací soud současně zrušil výrok o trestu pod bodem 2) z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 10 To 60/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem, ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jaroslava Čapka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovoláním napadenému rozhodnutí vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Nesprávnost výroku o vině shledává dovolatel ve své podstatě v nesprávnosti skutkových zjištění soudů, neboť těmto vytýká, že jimi „ve všech směrech bylo uvěřeno poškozené, přestože výpovědi svědků naznačují, že realita byla zcela odlišná“. Podle obviněného z dokazování vyplynulo, že poškozená není osobou nesvéprávnou ani ekonomicky negramotnou. Soudy nevzaly v potaz, že poškozená smlouvy uzavírala dobrovolně a z vlastní vůle (pod nátlakem údajně uzavírala až úvěr v autobazaru), není proto důvod, aby jí uvěřily, že jednala pod nátlakem. Nebyl stále přítomen uzavírání smluv, poškozená měla možnost od jejich uzavření odstoupit, případně na dovolatele zavolat policii. Chování poškozené se jeví jako útěk od reality se snahou vyvinit se a svalit vinu na druhou osobu.
6. Nesprávnost výroku o trestu podle obviněného spočívá v tom, že odvolací soud „nepřidružil řízení vedené Okresním soudem v Náchodě pod sp. zn. 11 ZT 14/2014 pod souhrnný trest“, čímž byl odsouzen k podstatně vyššímu trestu odnětí svobody, než kdyby byla všechna výše uvedená řízení přidružena pod jeden souhrnný trest. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že se s takto uplatněnou odvolací námitkou ve svém rozhodnutí nevypořádal.
7. S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2015, č. j. 12 To 254/2015-457 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
8. Nejvyšší soud nedisponoval ke dni svého rozhodování vyjádřením nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, jehož opis mu byl doručen dne 3. 3. 2016. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v tom, aby o podaném dovolání rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Pokud se týče námitek, které dovolatel uplatnil vůči výroku o vině, nelze v nich nalézt žádnou hmotně právní argumentaci, která by byla způsobilá uplatněný dovolací důvod naplnit. Výhrady obviněného totiž vyznívají tak, že jimi ve skutečnosti napadá skutková zjištění soudů ( „realita byla zcela odlišná“ ), resp. způsob hodnocení důkazů soudy ( „ve všech směrech bylo uvěřeno poškozené“ ), nikoli správnost hmotně právní subsumpce zjištěného skutku pod příslušné ustanovení tr. zákoníku. Měla-li by důvodnost užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakládat námitka, že poškozená „úvěry uzavírala zcela dobrovolně“ , pak ve vztahu k právnímu posouzení skutků vyjádřených v tzv. skutkových větách výroku rozsudku odvolacího soudu, tj. ve vztahu k jejich kvalifikacím jako účastenstvím ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (ad I. 1), resp. k dvojnásobnému přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku (ad I. 2a, b), je třeba uvést, že nejsou podmíněny zjištěním, že by osoba navedená (hlavní pachatel) musel jednat pod nátlakem. Návod je totiž definován jako jednání, jímž návodce vzbudí v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin. Hlavní pachatel, na základě takové iniciace činu návodcem, realizuje vlastní vůli trestný čin spáchat. Usuzuje-li dovolatel (neboť to výslovně z jeho dovolací argumentace neplyne), že by hlavní pachatel musel jednat pod nátlakem návodce, pak se ve výkladu zákonných podmínek této formy účastenství v užším smyslu zjevně mýlí.
17. Pokud námitka, že poškozená nejednala pod nátlakem dovolatele směřuje vůči skutku popsanému ve výroku rozsudku soudu nalézacího pod bodem II., tj. vůči jednání kvalifikovanému jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku ( „…mé výpovědi napomáhá i výpověď svědkyně z autobazaru, která vypovídala v tom smyslu, že poškozená nejevila známky strachu…“ ), pak jde o námitku ryze skutkovou, která pomíjí skutkové zjištění v rozsudku vyjádřené ( „…pod pohrůžkou podání trestního oznámení… nutil poškozenou…“ ), k níž dovolací soud nemůže přihlížet, neboť správnost právního hodnocení posuzuje ve vztahu ke skutku zjištěnému soudy nižších stupňů.
18. Zjevně neopodstatněnou je námitka obviněného uplatněná vůči výroku o trestu, v níž namítá jeho nesprávnost v důsledku neuložení souhrnného trestu i za trestné činy, jimiž byl pravomocně uznán vinným v řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 14/2014. Nedůvodnost požadavku dovolatele je zřejmá, uváží-li se, pro jaké trestné činy (z hlediska data jejich spáchání) byl citovaným rozsudkem ze dne 27. 8. 2014 (opis založen na č. l. 359-367) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2015, č. j. 12 To 407/2014-481 (opis založen na č. l. 355-358) uznán vinen a k jakému trestu byl odsouzen. Citovanými rozhodnutími byl obviněný uznán vinen trestnými činy podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, jichž se dopustil od října 2012 do dubna 2013, tedy ještě před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 2 T 112/2013, jímž byl uznán vinen dalším přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Proto mu byl za uvedené trestné činy uložen souhrnný trest, přičemž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 2 T 112/2013. Nyní posuzované trestné činnosti se obviněný dopustil až po datu vyhlášení posledně zmíněného rozsudku (po 9. 9. 2013), tj. za podmínek recidivy, uložení souhrnného trestu, jehož se obviněný domáhá (tj. i za trestné činy, jimiž byl uznán vinen rozsudkem Okresního soudu v Náhodě pod sp. zn. 11 T 14/2014) nepřichází v úvahu. Trest, který byl obviněnému dovoláním napadeným rozsudkem uložen je trestem zákonným, takovým, který není zatížen vadou, která by zakládala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
19. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že obviněný své dovolání podal zjevně neopodstatněně. Toto zjištění Nejvyššího soudu odůvodnilo ve výroku uvedený způsob rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. totiž Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu