ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.642.2016.3
6 Tdo 642/2016-I.-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2016 o dovolání, které podal obviněný M. Č . , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 6 To 306/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 208/2014.
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014-460, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Zlíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014 - 460 byl M. Č. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
ve Z. dne 8. 11. 2013 od 4.30 hod. do 5.10 hod. na ulici P. pomocí zápalek založil požár sklepní kóje č. ... užívané poškozeným P. T., jejíž obvod byl tvořen dřevěnými sloupky a k nim připevněným kartonem. Došlo k požáru dřevěných sloupků a kartonu, následně i vnitřní části této sklepní kóje i dalších deseti sklepních kójí následujících uživatelů, v nichž došlo vlivem požáru a zplodin hoření k poškození uskladněných věcí:
- P. T., v níž bylo poničeno kolo MTB 20 Panda Engine, dvoje kolečkové brusle zn. X-BOY, dvanáct jednolitrových balení trvanlivého mléka, míč zn. Adidas Adipure Trining, troje lední brusle, osvětlení na kolo, cyklistická přilba, kočárek, florbalová čepel 46 pravá, spárovací hmota, lepidlo na kachličky, barva zn. Primalex, tři lopaty na sáňkování, troje boby na sníh, talíř na sáňkování, dětské kolo MTB zn. Olpram 20“, tři cyklistické přilby, zavařovací pozinkovaný hrnec, malý skateboard, tři florbalové hole, pumpa na kolo, kazetový magnetofon zn. ASAHI, třicet tři magnetofonových kazet, šest jednolitrových balení slunečnicového oleje zn. Lukana, šest třičtvrtělitrových balení sirupu zn. JUPÍ, osmdesát devět sklenic domácích kompotů a marmelád, páková baterie, třicet zavařovacích sklenic, čtyřicet víček na zavařovací sklenice zn. OMNIA, LED baterka, dřevěná skříňka, regály z OSB desek, tři samozavlažovací truhlíky, šest květináčů, robot zn. ETA 0010, převodovka k robotu zn. ETA, mísa na šlehání zn. ETA, mlýnek na mák a pět plastových přepravek. Tak vznikla poškozenému P. T., škoda 11 824 Kč,
- J. Z., v níž byla poškozena sada nářadí, dvoje balení dlažby (jedno balení po 1 m 2 ), dřevěný rozkládací stůl, dvě dřevěné police, rozkládací postel, pánské brusle, dámské brusle zn. NIKE, pánská motorkářská helma, pánské brýle, pánské a dámské gumáky, počítač a DVD-RW mechanika, televizor, plastový vánoční stromek, chrániče na brusle, dětské zimní plastové boby, plavací deska pro výuku plavání, batoh zn. ALPINE, nabíjecí baterie, vysavač, pánské lyže, dvoje dětské lyžařské hůlky, posilovací stroj, žehlička, rychlovarná konvice a plastová židle. Tak vznikla K. D., škoda 9 130 Kč,
- L. G., v níž byla poškozena dřevěná šatní skříň, dvě dolní zásuvky, horní plastový kryt na myčku, osm částí plovoucí podlahy o rozměru 130 x 20 cm, dvoje balení obkladů zn. CERNASIT o rozměru 25 x 32 cm, jedno balení dlažby o rozměru 33 x 33 cm, topinkovač, kovový nosič CD disků, osm hliněných květináčů, osm hliněných misek pod květináče, čtyři truhlíky, čtyři misky pod truhlíky, dva plastové kbelíky, dva velké plastové květináče, osm desek z dřevotřísky o rozměru 140 x 40 cm, sedm dvířek od kuchyňské linky, tři dřevěné dveře od skříně, interiérové plné dveře o šířce 80 cm, interiérové prosklené dveře o šířce 80 cm, troje gymnastické kruhy, zahradní nábytek (plastové židle a stůl), devět fotbalových míčů, volejbalový míč, brusle zn. BOTAS, čtyři batohy, dva školní batohy, dvě plážové tašky, sportovní taška, dvě lžíce na sníh, dva zimní boby, dřevěné sáně, substrát pro pokojové rostliny, barva zn. PRIMALEX STANDARD, umělohmotný kanystr o objemu 15 l, nafukovací matrace zn. INTEX TWIN, zrcadlo, dětská hra – umělecká sada, dětská hra Digi Draw, čtyři dřevěné ohýbané židle, osm látkových rolet, koberec umělé trávy o výměře 6,72 m 2 . Tak vznikla L. G., škoda 10 856 Kč.
- K. K., v níž byla poškozena dětská koloběžka zn. F-line, dětský plastový bob na sáňkování s volantem, dětský plastový bob na sáňkování, pánské běžecké lyže zn. ARTIS s vázáním, holemi a obalem, 4 m 2 keramických obkladů, dva regály, dřevěné sáňky a dřevěné interiérové dveře. Tak vznikla K. K., škoda 10 856 Kč,
- P. K., v níž byly poškozeny dvoje interiérové dveře, lednice zn. CALEX o výšce 80 cm a satelitní parabola s přijímaček. Tak vznikla P. K., škoda 1 800 Kč,
- P. Ko., v níž byly poškozeny okenní žaluzie, 30 kg krmiva pro kočky, záclony a povlečení, dvě sportovní tašky, dětská helma na kolo, radiomagnetofon, pánská sportovní obuv, 25 kg barvy zn. PRIMALEX, domácí zavařeniny, set-top box, dvě letní pneumatiky 15“, dětské zimní boby a dětské lyžařské boty. Tak vznikla P. Ko., škoda 3 200 Kč,
- L. K., v níž byly poškozeny troje nosiče kol na automobil, televizor THOMSON, inkoustová tiskárna zn. CANON, kolečkové brusle RB o velikosti 46, lyžařské boty zn. NORDICA o velikosti 44, potřeby na malování pokojů, ruční nářadí do dílny s náhradními elektro díly, kancelářská židle, tři plastové kanystry o objemu 5 l, tři plastové kanystry o objemu 10 l, demižón o objemu 10 l, sto zavařovacích sklenic o objemu 0,3 l, osmdesát zavařovacích sklenic o objemu 0,7 l a klec pro drobné zvířectvo s příslušenstvím. Tak vznikla L. K., škoda 3 260 Kč,
- P. Kř., v níž byl poškozen digitální rekordér zn. LUXMAN KD 117, rádio se zesilovačem zn. TESLA 820A, CD přehrávač, zn. YAMAHA, proutěné křeslo a stůl o rozměru 40 x 40 cm, dvě sloupové reprosoustavy o výkonu 2 x 100 W domácí výroby. Tak vznikla P. Kř., škoda 3 900 Kč,
- R. M., v níž bylo poškozeno čtyřicet osm jednotlivých balení mléka, sedm balení cukru krystal o hmotnosti po 1 kg, osm balení cukru moučka o hmotnosti 1 kg, šedesát osm toaletních papírů, čtyři arašídovo-nugátové krémy zn. Nutoka o objemu po 750 g, dvě láhve medu, skládací taška, tři hokejky, sáně s ohrádkou, závěs do regálu a dřevěné regálové police. Tak vznikla P. M., škoda ve výši 10 490 Kč,
- P. P., v níž byla poškozena dětská autosedačka zn. Romer Duo Plus, dětská autosedačka zn. Chicco, cyklosedačka zn. Hamax Siesta, cestovní postýlka zn. Zopa, sáně na sníh zn. Sporten s opěrkou a tažným pásem, dětská vanička, cyklocomputer zn. Sigma BC1609, jízdní kolo AUTHOR EGOIST, jízdní kolo zn. AUTHOR VISION s výbavou zn. DEORE, jízdní kolo zn. GALLAXY KOSMÍK, plechový držák na dětskou vaničku do vany a dřevěný policový systém. Tak vznikla P. P., škoda 28 550 Kč,
dále došlo k poškození jednotlivých sklepních kójí, elektroinstalace, vodovodních rozvodů, rozvodu topení, zařízení pro datový a telekomunikační provoz Intertext, poškození zdiva a malby, zateplení stropů, oken a dveří. Tak způsobil poškozenému družstvu Budovatel, stavební bytové družstvo, škodu 646 190 Kč.
Do doby uhašení požáru došlo k zadýmení chodeb i některých bytů zplodinami hoření, jež obsahovaly i toxické plyny, a to až do nejvyššího patra.
2. Obviněný byl odsouzen podle §272 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo dále podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu specifikovaným poškozeným, přičemž někteří z nich byli podle §229 odst. 1 tr. ř., případně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se svými nároky, či s částmi těchto nároků na náhradu škody, na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494, jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil toliko ve výroku o náhradě škody ve vztahu k ČSOB Pojišťovně, a. s., kterou podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaromíra Heto dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), j) a k) tr. ř. V jeho úvodu rekapituluje dosavadní průběh řízení, přičemž zdůrazňuje, že obžalobu státní zástupce podal pro trestný čin poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku, a obsáhle zmiňuje obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jakož i obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
5. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. cituje obviněný rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 598/2010, týkající se problematiky vyvolání obecného nebezpečí. Dále obsáhle cituje z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje, přičemž mj. zdůrazňuje tu jeho část, podle které byl v době příjezdu hasičů požár zaznamenán v technickém suterénu a rychlost šíření požáru byla nízká v důsledku uzavření otvorů vnitřních obvodových stěn a nízké cirkulace vzduchu. Dovozuje, že vzhledem k času a místu vzniku požáru a použití zápalky bez jakéhokoli akcelerátoru hoření nedošlo k bezprostřednímu ohrožení obyvatel domu na životě a zdraví. Současně tvrdí, že jeho úmyslem nebylo přímo založení požáru, neboť po založení zápalky na konstrukci kóje č. ... odešel. Jeho jednání bylo zkratkovité. Neměl žádný motiv ke spáchání trestného činu podle §272 tr. zákoníku. Soudy se podle něj nevypořádaly se závěry jím citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, nevycházely ani důsledně ze závěrů odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru a z výpovědí svědků obyvatel domu zasaženého požárem a svědka Ing. M. J., zpracovatele odborného vyjádření. Současně tyto výpovědi ze svého hlediska hodnotí, zpochybňuje jejich objektivitu a uvádí, že obecné tvrzení o nebezpečných zplodinách vzniklých hořením plastů nepostačí bez specifikace plastů nacházejících se v prvním podzemním podlaží a jejich nebezpečnosti. V této souvislosti uvádí, že podle soupisu věcí poškozených to byly věci jako sportovní potřeby a věci pro domácnost. Žádná z osob nemusela v důsledku události navštívit lékaře. Svou argumentaci k tomuto dovolacímu důvodu uzavírá tak, že skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným.
6. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obviněný soudům vytýká, že chybně vyhodnotily znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Jany Zmekové. Podle znalkyně je u dovolatele indikováno ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě vzhledem k nedostatku volních vlastnictví pro dodržování léčebného režimu. Znalkyně připustila, že u obviněného se může jednat i o organické vyšetření mozku, ze strany obou soudů však nebylo iniciováno „příslušné vyšetření“, které mohlo mít zásadní význam pro uložení ochranného léčení a trestu, kdyby se prokázalo, že tato porucha není důsledkem nadměrného požívání alkoholu.
7. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel namítá, že v rozhodnutí absentuje výrok o tom, že se „odvolání obviněného jinak podle §256 trestního řádu zamítá“.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky Zlín ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014-460 zrušil a sám ve věci rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten shledal dovolání obviněného částečně důvodné v části, v níž uplatil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce sice zmínil, že se dovolatel v rámci svých námitek zčásti uchyluje ke skutkové polemice a vlastním skutkovým hodnocením, nicméně důvodně uplatňuje námitku, že skutkový stav zjištěný soudy nevykazuje znaky zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku. Podle právní věty ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný způsobil obecné nebezpečí jak ve formě vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, tak ve formě vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu.
10. Nedostatek rozsudku státní zástupce shledává v tom, že z popisu skutku ve výroku o vině nevyplývají skutečnosti odpovídající zákonným znakům užitým soudy při jeho právní kvalifikaci.
11. V případě znaku vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu je tomu tak proto, že v popisu skutku jsou uvedeny výlučně údaje o škodách skutečně způsobených. Žádné údaje o možnostech rozšíření požáru na další části domu a o jejich hodnotě zde uvedeny nejsou. Takovéto údaje nevyplývají ani z odůvodnění soudních rozhodnutí, kde se soudy soustřeďují převážně na otázku ohrožení v domě přítomných osob toxickými zplodinami. Ke znaku vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu by podle něj bylo možno vztáhnout nanejvýše zcela obecnou formulaci „požár se pochopitelně šíří živelně a nahodile, na jeho průběh neměl vliv po jeho založení ani obžalovaný, ani obyvatelé domu“ , avšak závěr o tom, že vznik takovéhoto následku hrozil bezprostředně, nelze učinit bez konkrétních zjištění o možnostech šíření požáru a jeho rychlosti v závislosti na konkrétních technických poměrech v domě a dalších okolnostech. Takováto zjištění v soudních rozhodnutích obsažena nejsou.
12. Pokud se týká znaku vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, byl tento znak v tzv. skutkové větě vyjádřen zjištěním, podle kterého „do doby uhašení požáru došlo k zadýmení chodeb i některých bytů zplodinami hoření, jež obsahovaly i toxické plyny, a to až do nejvyššího patra“ . Popis skutku ve výroku o vině neobsahuje žádné konkrétní údaje o počtu osob, které se v kritické době v domě zdržovaly. V tomto směru by podle státního zástupce bylo patrně možno hovořit pouze o formální neúplnosti popisu skutku, když již z velikosti domu a ze skutečnosti, že šlo o dům obydlený, jakož i z počtu osob, které ve věci podávaly vysvětlení, vyplývá, že v domě se zdržovalo nejméně sedm osob, resp. že jejich počet byl zřejmě podstatně vyšší. Ve skutkové větě však nejsou obsaženy ani údaje o možných následcích na životě a zdraví přítomných osob a nejsou zde obsaženy ani údaje o druhu toxických zplodin a jejich koncentraci v jednotlivých částech domu. Konkrétnější údaje v tomto směru neobsahuje ani odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Nalézací soud zde citoval svědeckou výpověď vyšetřovatele požáru, zaměstnance Hasičského záchranného sboru kpt. Ing. M. J. a dále konstatoval, že nejen sklepní prostory, ale i chodby a dokonce i byty byly zadýmeny, přičemž tento dým zcela jistě obsahoval i plyny toxické, neboť hořely i plasty. Konstatoval, že obviněný požár způsobil v časných ranních hodinách, kdy řada obyvatel domu byla ještě doma, a že obviněný nepochybně tyto lidi vydal v nebezpečí smrti či těžké újmy, přičemž ke vzniku tohoto následku nedošlo pouze v důsledku rychlého uhašení požáru. Poukázal na výpovědi obyvatel domu, které ze spánku vzbudil zápach po požáru (str. 8 rozhodnutí nalézacího soudu). Soud odvolací se s těmito zjištěními ztotožnil a navíc označil za notoricky známou skutečnost, že zplodiny hoření plastů jsou životu a zdraví nebezpečné.
13. Potenciálním následkem požáru nepochybně může být otrava, resp. udušení osob nacházejících se v jeho blízkosti kouřovými zplodinami. Na předmětnou trestní věc nelze vzhledem k určitým skutkovým odlišnostem mechanicky aplikovat ani závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 6 Tdo 598/2010. (V této věci šlo rovněž o úmyslné založení skutečným rozsahem omezeného požáru v bytovém domě, ovšem v nejvyšším patře domu, takže podmínky šíření zplodin mohly být odlišné než při založení požáru ve sklepě.)
14. Státní zástupce považuje skutková zjištění učiněná soudy za značně obecná. Podle jeho hodnocení z nich nevyplývá, že následek v podobě smrti nebo těžké újmy na zdraví osob hrozil bezprostředně, tj. že již existoval stav výrazně se blížící této poruše (v daném směru pak poukázal i na výpovědi některých svědků). Skutková zjištění uvedená v tzv. skutkové větě, ani ve spojení se zjištěními uvedenými v odůvodnění soudních rozhodnutí, proto podle něj neodpovídají všem znakům zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku uvedeným ve větě právní.
15. Námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. j), k) tr. ř. podle státního zástupce důvodné nejsou, resp. v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu ani obsahově neodpovídají. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán v případě, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podatel nevytýká nesplnění některé z podmínek stanovených v §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro uložení ochranného léčení protialkoholního; naopak výslovně cituje závěr znalkyně, podle které je u něho indikováno ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Vytýká tak pouze neúplnost provedeného dokazování spočívající v neprovedení „příslušného vyšetření“ (patrně má jít o doplnění znaleckého posudku nebo nový znalecký posudek ve vztahu k možnému organickému poškození mozku dovolatele) a činí hypotetické závěry o tom, k jakému výsledku by toto vyšetření mohlo vést. Takto formulované námitky deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. neodpovídají, zvláště když dovolatel v této souvislosti zpochybňuje i výrok o trestu.
16. K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uvést, že o odvolání rozhoduje odvolací soud vždy jako o celku. Jestliže shledá dovolání důvodným ohledně některého z více napadených výroků a tento výrok zruší, resp. změní, pak již nerozhoduje o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. ve vztahu k těm výrokům, které shledal bezvadnými; svoje stanovisko k těmto výrokům vyjádří odvolací soud pouze v odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soudy sice někdy v takovýchto případech v zájmu větší srozumitelnosti a jednoznačnosti svého rozhodnutí zahrnují do výrokové části svého rozhodnutí formulaci „jinak zůstává napadený rozsudek beze změny“ nebo jinou formulaci s podobným obsahem, povinnost učinit takovouto formulaci součástí výrokové části rozhodnutí však odvolacímu soudu z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá. V napadeném rozhodnutí tedy z formálního hlediska žádný výrok nechybí a rozhodnutí není zatíženo vadou v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedenou.
17. Vzhledem k částečné důvodnosti námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. 6 To 306/2015, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. 31 T 208/2014, a aby Okresnímu soudu ve Zlíně podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Vyslovil rovněž souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda ho podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Východiskem pro existenci označeného dovolacího důvodu proto jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud zásadně vychází ze skutkových zjištění vyjádřených v dovoláním napadených rozhodnutí, neboť skutkovým stavem se může zaobírat toliko v případech tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky pro uložení ochranných opatření, jimiž tr. zákoník (§98) rozumí ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci a ochrannou výchovu jsou vymezeny v příslušných ustanoveních hlavy V., dílu třetího cit. zákona, v případě ochranného léčení konkrétně v ustanovení §99 tr. zákoníku.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř ., je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
23. S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti označeného dovolání. Protože některé dovolací námitky obviněného nelze pokládat za takové, o nichž by mohlo být rozhodnuto způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. odmítnutím dovolání, přezkoumal dovolací soud podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadených rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání a zjistil následující skutečnosti:
24. Dovolání obviněného je nezbytné pokládat za důvodné, pokud na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že skutek popsaný v rozhodnutí soudů nižších stupňů nevykazuje znaky zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku.
25. V dané souvislosti je vhodné připomenout, že trestného činu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Při výkladu znaků objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu se podle dlouhodobé rozhodovací praxe vychází z toho, že úmyslným vydáním lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví se rozumí takové ohrožení nejméně sedmi osob. Za škodu velkého rozsahu je třeba považovat škodu ve výši nejméně 5 000 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Obecné nebezpečí vzniká tehdy, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity hrozí bezprostředně. Pro stav obecného ohrožení, i když k poruše nemusí vůbec dojít, je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob.
26. Na tato obecně uznávaná východiska navázalo dovolatelem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 598/2010, z jehož závěrů vyplývá, že záměrným způsobením požáru v obytném vícepodlažním domě použitím hořlaviny I. třídy lze vyvolat obecné nebezpečí ve smyslu §272 tr. zákoníku. Otázka, zda takové bezprostřední nebezpečí skutečně vzniklo, závisí na posouzení všech okolností konkrétního případu. Především je přitom třeba posoudit způsob provedení činu, čas a místo spáchání činu a jeho povahu, zejména i účinnost prostředků, které pachatel použil ke spáchání činu. K závěru o trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku je třeba se vypořádat i s tím, kolik osob bydlelo v domě, ve kterém pachatel způsobil obecné nebezpečí, kolik z nich bylo přítomno v kritické době v bytech a zejména s tím, které z těchto osob byly v důsledku požáru či kouřových zplodin vydány v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. V závislosti na konkrétním případu je rovněž nutné posoudit, zda a případně v jakém rozsahu hrozilo rozšíření požáru na další části domu, tj. zda pachatel svým činem vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu.
27. Skutkové okolnosti posuzovaného jednání dovolatele, tj. zjištění soudu, že úmyslně založil požár ve sklepě vícepodlažního bytového domu, odůvodňovaly úvahu o možnosti posouzení skutku vymezeného v žalobním návrhu jako trestného činu obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku, neboť obviněný mohl vyvolat stav obecného nebezpečí, a to bez ohledu na to, že v daném případě hořlaviny nepoužil. Soudu prvního stupně proto nelze vytýkat, že se v průběhu dokazování odchýlil od svého původního nazírání, a přistoupil k procesním postupům (č. l. 432), které se projevily v upozornění obviněného na možnost přísnější právní kvalifikace a v procesních otázkách s tím spojených (důvod nutné obhajoby, senátní rozhodování). Lze mu však důvodně vytýkat to, co zmiňuje ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce ( „v takovém případě však bylo povinností soudu učinit a pojmout do výroku o vině taková skutková zjištění, která odpovídají všem znakům závažnějšího trestného činu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 trestního zákoníku“ ), že svou činnost nově nastoleným podmínkám nepřizpůsobil. Jinak vyjádřeno, od okamžiku upozornění obviněného na možnost přísnějšího právního posouzení jeho činu měl soud prvního stupně zaměřit dokazování poněkud jiným směrem, než bylo dosud vedeno, neboť odlišnost zákonných znaků trestných činů podle §228 tr. zákoníku a podle §272 tr. zákoníku vyžaduje zjištění odlišných skutkových okolností, jež umožňují následnou hmotně právní subsumpci zjištěného skutkového stavu.
28. Nalézací soud uznal obviněného vinným trestným činem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku na podkladě zjištění, že (tzv. právní věta) úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčinil požár. Z hlediska naplnění těchto znaků však neučinil nezbytnou úpravu popisu skutku, neboť ten ve výroku odsuzujícího rozsudku vymezil prakticky shodně s jeho popisem v žalobním návrhu, jenž však byl učiněn k vyjádření naplnění znaků trestného činu poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku. Zmíněný popis skutku nalézací soud rozšířil jen o poslední větu, podle níž „do doby uhašení požáru došlo k zadýmení chodeb i některých bytů zplodinami hoření, jež obsahovaly i toxické plyny, a to až do nejvyššího patra“.
29. Takto učiněná skutková zjištění jsou zcela nedostatečná pro vyjádření soudem zvolené právní kvalifikace skutku. Nejen ve výrokové části, nýbrž v rozsudku jako celku (tj. včetně jeho odůvodnění), totiž absentují ta skutková zjištění, která zmínil ve svém vyjádření státní zástupce, tj. ta, jež by odůvodnila soudem provedenou změnu právního posouzení skutku. Tato tvrzení jsou snadno doložitelná poukazem na odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud nikterak skutková zjištění vyjádřená ve výrokové části rozsudku nerozvinul a nedoplnil. Při odůvodnění právní kvalifikace skutku pak uvedl (str. 8), že obviněný „úmyslně založil požár ve sklepení bytového domu. Nejen toto sklepení, ale i chodby a dokonce byty byly zadýmeny, přičemž tento dým zcela jistě obsahoval i plyny toxické, neboť hořely i plasty. Požár způsobil v časných ranních hodinách, kdy řada z obyvatel byla ještě doma. Nepochybně tak tyto lidi vydal v nebezpečí smrti či těžké újmy na zdraví. Že k ničemu takovému nedošlo, bylo i díky tom, že k uhašení požáru došlo velmi rychle. Soud poukazuje na výše citovaná slova výše uvedených osob, které ze spánku vzbudil zápach po požáru. Zapříčinění požáru je jednou z možných alternativ obecného nebezpečí, kterou trestní zákoník výslovně zmiňuje. Obecné nebezpečí vzniká, když ohrožení lidských životů a zdraví či jejich majetku hrozí bezprostředně, tedy výrazně se blíží poruše. K tomu v daném případě došlo. Požár se pochopitelně šíří živelně a nahodile, na jeho průběh neměl vliv po jeho založení ani obžalovaný, ani obyvatelé domu. Tento trestný čin tak byl dokonán.“
30. Změna ve smyslu rozšíření skutkových zjištění nenastala ani v důsledku rozhodnutí soudu odvolacího, který neshledal důvodným odvolání obviněného vůči výroku o vině, když poukázal na to (str. 5 usnesení), že nalézacím soudem zmíněná skutečnost (dým zcela jistě obsahoval toxické plyny) „je všeobecně a notoricky známa, že takovéto zplodiny hoření jsou životu a zdraví nebezpečné“. Podle odvolacího soudu jsou závěry nalézacího soudu správné, když ke vzniku bezprostředně a konkrétně hrozícího porušení chráněných zájmů v posuzovaném případě došlo. Ve vztahu k námitce stran stavební konstrukce domu poukázal odvolací soud na výpověď svědka kpt. Ing. M. J. a na výslechy jednotlivých svědků, jimiž bylo prokázáno, že kouřové zplodiny vystoupaly i do vyšších pater domu.
31. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je sice zřejmé, že se otázkou důvodnosti právní kvalifikace činu jako zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku zabývaly, jejich úvahy jsou však založeny na nedostatečně konkrétních poznatcích. Důvodně poukázal již státní zástupce ve svém vyjádření na to, že z výpovědí, na které nalézací soud odkazuje, konkrétní stupeň ohrožení zdraví jednotlivých obyvatel domu nelze zjistit, neboť ne všichni hovořili o zadýmení bytu, resp. štiplavém kouři (jako P. L. a P. Kř.), přičemž otázku koncentrace plynů ve vyšších patrech domu nedokázal posoudit ani svědek kpt. Ing. M. J.
32. Nalézací soud sice uzavřel, že k dokonání trestného činu, jímž obviněného uznal vinným, byl dokonán, avšak skutečnosti, které by tento právní závěr odůvodnily, ve svém rozsudku po stránce skutkové nevyjádřil. Zcela nekonkrétní zůstal v otázce, kolik obyvatel domu (případně kteří z nich) byli bezprostředně ohroženi vznikem následku v podobě těžké újmy na zdraví (§122 odst. 2 tr. zákoníku) či smrti (a v jaké podobě a z jakých konkrétních příčin, tj. zda možné respirační obtíže mohly odůvodnit reálně vznik takových následků) – to ve vztahu k zákonnému znaku vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Stejně tak zůstalo v rozhodnutích soudů nižších stupňů nevyloženo naplnění znaku vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu (§138 odst. 1 tr. zákoníku), neboť skutková zjištění konkretizují pouze škodu skutečně nastalou, ale již nijak nevyjadřují další možnou (bezprostředně hrozící) škodu, která by vedla k závěru, že ohrožen byl cizí majetek vznikem škody dosahující částky nejméně 5 milionů Kč.
33. Uvedená zjištění vedou Nevyšší soud k závěru, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil důvodně, neboť zatím zjištěný a v rozsudku soudu prvního stupně popsaný skutek nelze podřadit pod zákonné znaky zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudek soudu prvního stupně, s nímž se v této části ztotožnilo dovoláním napadené usnesení soudu odvolacího, je zatížen vadou spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení skutku, jímž byl dovolatel uznán vinným. Tento poznatek odůvodnil kasaci rozhodnutí soudů nižších stupňů.
34. Pokud jde o další, obviněným uplatněné dovolací důvody, ztotožnil se Nejvyšší soud s jejich posouzením státním zástupcem. Dovolací argumentace obviněného, jež měla odůvodnit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je z důvodů státním zástupcem vyložených nepodřaditelná pod deklarovaný dovolací důvod, argumentace užitá ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněná, neboť výrok, jehož vyslovení se dovolatel domáhá a jehož absence v usnesení odvolacího soudu má tento dovolací důvod naplnit, není výrokem obligatorním, který by bylo nezbytné v souvislosti s rozhodováním o opravném prostředku odvolatele, jemuž je částečně vyhověno, ve výrokové části rozsudku vyslovit. Jak správně uvedl státní zástupce, jeho uvedením soudy sledují toliko jasnější vyjádření výsledku odvolacího řízení již v této části rozhodnutí. Jeho neuvedení – neboť jeho nutnost nelze z právní úpravy dovodit – nezakládá vadu rozhodnutí, potažmo vadu, na niž by mělo dopadat ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
35. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného shledal důvodným pouze částečně, a to v části vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na podkladě dovolání obviněného proto (z důvodů upínajícím se k označené části dovolání) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 3. 11. 2015, č. j. 6 To 306/2015-494 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 31 T 208/2014-460, tak i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť vrácení věci až soudu prvního stupně je odůvodněno potřebou zpřesnění skutkových zjištění tak, aby o vině dovolatele mohlo být rozhodnuto způsobem upraveným v §2 odst. 5 tr. ř. O dovolání obviněného bylo – přes jím vyjádřený nesouhlas (č. l. 537) – rozhodnuto za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vadu, jímž napadená rozhodnutí trpí, nelze odstranit ve veřejném zasedání.
36. Prvořadým úkolem nalézacího soudu je důsledně se (a to na podkladě doplnění dokazování o provedení k tomu nezbytných důkazů) vypořádat s nedostatky ve skutkových zjištěních, na něž je poukázáno v tomto usnesení a pro něž nebylo možno vyslovit souhlas s právním posouzením dosud zjištěného skutku. V závislosti na výsledcích provedeného dokazování soud vyjádří svá zjištění v tzv. skutkové větě výroku a těmto zjištěním přiřadí odpovídající právní kvalifikaci skutku. Poté rozhodne i dalšími výroky, které budou mít svůj podklad v rozhodnutí o vině.
37. Již z výše uvedeného je zřejmé, že z ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. ( Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu ) neplyne, že by výrok odsuzujícího rozsudku (jeho skutková věta) musel být totožný se skutkem vymezeným v žalobním návrhu. Je naopak povinností soudu, aby tento skutek – při zachování jeho totožnosti – nově vymezil, pokud je příslušná změna odůvodněna důkazním řízením, které soud v hlavním líčení provedl (tj. výsledky soudem provedeného dokazování). Tím spíše to platí v případě, že se soud odchýlí od právní kvalifikace skutku v podané obžalobě a uzná obviněného vinným jiným (přísnějším) trestným činem, ve vztahu k jeho znakům (znakům skutkové podstaty) nebylo v dostatečném rozsahu vedeno dokazování ve stadiu přípravného řízení.
38. Připomíná se, že ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, a že ve smyslu §265s odst. 2 tr. ř. se v dalším řízení uplatňuje princip zákazu reformationis in peius, neboť dovolání (stejně tak i odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) podal pouze obviněný.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu