ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.729.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 729/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. června 2016 o dovolání, které podal obviněný R. L. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, č. j. 68 To 164/2015-116, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 309/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, č. j. 68 To 164/2015-116, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2015, č. j. 5 T 309/2014-100, kterým byl R. L. (dále jen obviněný, resp. odvolatele) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a dále mu byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.
2. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, č. j. 68 To 164/2015-116, podal „povinný“ prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v „§241a odst. 1 OSŘ“, když dovolání je podle něj přípustné podle „§237 OSŘ“. Soudu prvního i druhého stupně pak vytýká, že nesprávně posoudily otázku týkající se systému bodového hodnocení řidičů. V další části své dovolací argumentace uvádí, že nelze souhlasit se závěry soudů, že by výkladem ustanovení §123f odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, bylo možno podat námitky pouze proti poslednímu ze záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů. Sám dovozuje, že z ustanovení §123f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. vyplývá možnost řidiče, který nesouhlasí s provedením záznamu bodů v registru řidičů, vznést námitku, proti jakémukoli záznamu v průběhu celé řidičské historie řidiče. Na podporu své úvahy odkazuje na článek publikovaný v Právních rozhledech, 2013, č. 20 (Janeček, V., námitky proti záznamu bodů v bodovém ohodnocení řidičů jako opravný prostředek sui generis). Dále pak uvádí, že byl v dobré víře, že „odkladný účinek s ohledem na shora uvedené názory plynoucí z odborné literatury budou veřejnými orgány respektovány a z toho dovozuje, že jeho jednání mělo být posuzováno jako jednání v právním omylu omluvitelném, neboť nevěděl, že jeho jednání je protiprávní. Nemohl jednat zaviněně a tudíž se nemohl dopustit trestného činu maření úředního rozhodnutí a vykázání“, což podle obviněného je prokázáno výpovědí svědků, kteří vypověděli, že byl překvapený, když mu policisté sdělili, že má blokaci řidičského oprávnění. Závěrem podaného dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud v „souladu s ust. §243e odst. 1 a 2 OSŘ, napadené Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení“.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného odkázal na vady podání obviněného, který v podaném dovolání odkazuje na dovolací důvody apod. upravené v OSŘ, přičemž uvedené vady nebyly odstraněny. V souvislosti s řádným podáním dovolání odkazuje na ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání odkazuje na dovolací důvody podle občanského soudního řádu považuje dovolání za zmatečné s tím, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. S ohledem na pochybení při podání dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Po zaslání doplnění dovolání, kdy Nejvyšší soud vyzval obviněného (obhájkyni) k odstranění vad, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že navrhuje dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
4. Z ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitosti (§59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok a v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán a čeho se odvolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího důvodu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá.
5. Nejvyšší soud musí současně připomenout, a to i za situace vymezené v §265h tr. ř., že dovolání podává obviněný prostřednictvím obhájce /§265d odst. 2 věta první tr. ř./, tj. osoby práva znalé.
6. Předmětné dovolání je podáno proti rozhodnutí soudu druhého stupně a proti rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné (§265a odst. 1, 2 tr. ř.). Pokud je v dovolání dovolatel označen jako „povinný“ lze ještě tento nedostatek vzhledem k charakteru podaného dovolání a konkretizaci rozhodnutí, které je dovoláním napadeno, akceptovat v tom smyslu, že povinným byl myšlen obviněný. V další části dovolání (bod I) však již obviněný prostřednictvím obhájkyně odkazuje na přípustnost dovolání a dovolací důvod uvedený nikoli v trestním řádu, ale na ustanovení upravená občanským soudním řádem. Z odůvodnění dovolání (bod II) pak vyplývá, jaké okolnosti obviněného vedly k podání dovolání. Neztotožňuje se se závěry soudu prvního a druhého stupně k otázce, zda mohl vědět o tom, že řídí motorové vozidlo v době, kdy pozbyl řidičské oprávnění. Obviněný v té souvislosti argumentuje tím, že s ohledem na odbornou literaturu nemohl jednat zaviněně a nemohl se dopustit trestného činu, kterým byl uznán vinný. Závěrem dovolání pak navrhl rozhodnutí zrušit, a to opět s odkazem na ustanovení občanského soudního řádu. Je tedy zřejmé, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, které lze dovoláním napadnout, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce, obsahuje rovněž odkaz na dovolací důvod – nikoli však upravený trestním řádem, obsahuje rovněž i konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu nikoli však upravené trestním řádem.
7. Za situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a připustil, že obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno z důvodu, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [to vše po odstranění vad, na které Nejvyšší soud upozornil obviněného – obhájkyni, aby jeho postup nemohl být označen za formalistický za situace odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.], bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.[prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
9. Podstatou obsáhlé argumentace obviněného, kterou uplatnil nejen v dovolání, ale již v řízení o řádném opravném prostředku a řízení před soudem prvního stupně, je tvrzení, že sice byl informován někdy koncem července 2014 o tom, že proti přestupku (ze dne 15. 6. 2011), který rozporoval, již nejsou možné další opravné prostředky a musí řidičský průkaz odevzdat, neboť dosáhl 12 bodů, avšak vzhledem k tomu, že měl v evidenční kartě řidiče další přestupek pro obdobnou činnost – řízení motorového vozidla, aniž by byl připoután bezpečnostním pásem, podal v době, kdy sice věděl o tom, že musí odevzdat řidičský průkaz, další odvolání proti přestupku, který spáchal 17. 8. 2010 – opět řízení motorového vozidla aniž by byl připoután bezpečnostním pásem, a byl přesvědčen, že s ohledem na tento opravný prostředek může do jeho vyřešení dál řídit motorová vozidla. Tento svůj postup opírá o znění §127f odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
10. Obviněný sám v dovolání poukazuje na to, že byl v době řízení motorového vozidla dne 30. 8. 2014 přesvědčen, že může motorové vozidlo řídit, neboť podal opravný prostředek proti jednomu z rozhodnutí o přestupku (ze dne 17. 8. 2010), a tudíž předpokládal, že tento opravný prostředek má odkladný účinek a může řídit i přes skutečnost, že byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu a byl informován o tom, že jeho opravný prostředek – námitky proti záznamu bodů v registru řidičů (vztahující se k přestupku ze dne 15. 6. 2011) – byly rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 4. 2014, č. j. S-SMOL/118757/2011/OARMV/28, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. KÚOK/64241/2014/OSL-P/537, zamítnuty. Rovněž mu bylo zřejmé, že přestupek ze dne 17. 8. 2010 byl jedním z několika přestupků, pro které mu bylo doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu. Uvedené skutečnosti se dají stručně vyjádřit v konstatování, že obviněnému bylo oznámeno, že v bodovém systému dosáhl 12 bodů a pouze proti jednomu z těchto přestupků (bod 2) podal opravný prostředek. Proti žádnému z dalších přestupků, které se podílely na celkovém počtu 12 bodů, opravný prostředek nepodal. Tuto skutečnost Nejvyšší soud zmiňuje záměrně s ohledem na tvrzení obviněného a jeho obhájkyně ohledně na nesprávného výkladu ustanovení §127f odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy je tvrzeno a dle názoru Nejvyššího soudu obhajobou zcela účelově, že „námitky proti provedenému záznamu bodů v registru řidiče, lze podat v průběhu celé řidičské historie řidiče a takové podání námitek má za následek přerušení běhu lhůty, resp. jejich přerušení, pokud jde o zákaz řízení“. Pokud by měla být správná verze obviněného, že neuplatnění námitky ve vztahu k přestupku pod bodem 3), který uplatnil až 5. 8. 2014, kdy mu bylo již známo, že neuspěl s jeho námitkou (bod 2) proti záznamu o dosažení 12 bodů v registru řidičů ve vztahu k přestupku pod bodem 2), lze uplatnit kdykoliv, pak takový výklad svědčí pro jednoznačný závěr o účelovém jednání. Pokud by měla být soudem akceptována argumentace obviněného k možnosti podávání postupně námitek vůči kterémukoli přestupku v záznamu bodů řidiče při dosažení 12 bodů, pak je zcela zřejmé, že tímto postupem by vybodovaný řidič mohl prakticky „donekonečna“ oddalovat moment pozbytí řidičského oprávnění. Právě skutečnost, že obviněný v době, kdy již věděl (a sám ani v podaném dovolání nezpochybňuje), že jeho námitky proti záznamu v registru řidičů byly zamítnuty a tudíž již nesmí řídit motorové vozidlo, podává nové námitky proti přestupku pod bodem 3) zmíněného záznamu, ve snaze touto formou a do budoucna případným poukazem na nedokonalost výkladu ustanovení §127f odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., zpochybnit nezákonnost svého jednání ospravedlnit, svědčí dle názoru Nevyššího soudu pro závěr, že obviněný byl přinejmenším srozuměn s tím, že jím prezentovaný výklad je účelový a nemůže obstát a že řídí vozidlo v době, kdy mu tato činnost byla zakázána. Pro uvedený závěr svědčí navíc i sama podstata přestupku pod bodem 3) zmíněného záznamu. K uvedenému přestupku je vhodné s ohledem na osobu obviněného (viz srovnej přiměřeně rozh. č. 10/1974 Sb. rozh. tr.) a sklony k páchání přestupku na úseku dopravy uvést následující skutečnosti. Z výpisu z evidenční karty řidiče (č. l. 12, 13 spisu) vyplývá, že přestupku, který je v uvedené kartě vyznačen pod bodem 3) se obviněný dopustil dne 17. 8. 2010, kdy řídil motorové vozidlo, aniž by byl připoután bezpečnostním pásem. Tento přestupek obviněný uznal a zaplatil blokovou pokutu ve výši 200 Kč (rozhodnutí tím nabylo právní moci). V souvislosti s tímto záznamem je potřebné připomenout, že v době, kdy se přestupku obviněný dopustil (17. 8. 2010) nedisponoval žádným potvrzením o tom, že se nemusí během jízdy pásat bezpečnostními pásy za jízdy, neboť potvrzení lékařky je datováno až následujícím dnem 18. 8. 2010 (č. l. 63 spisu).
11. Ustanovení §19 definuje Omyl právní :
(1) Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.
(2) Omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.
12. Ze skutečností shora uvedených je nepochybné, že obviněný dne 30. 8. 2014 řídil motorové vozidlo (pro toto jednání byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2015, č. j. 5 T 309/2014-100, ve spojení s dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, č. j. 68 T 164/2015-116) v době, kdy byly rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 4. 2014, č. j. S-SMOL/118757/2011/OARMV/28, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2014 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. KÚOK/64241/2014/OSL-P/537, zamítnuty jeho námitky proti záznamu bodů v registru řidičů. Z uvedené skutečnosti pak soudy nižších stupňů dovodily, že obviněný vědom si této skutečnosti, tedy že nejen v bodovém systému dosáhl 12 bodů, ale i té skutečnosti, že jeho námitky byly zamítnuty, a tudíž nesmí řídit motorové vozidlo, toto vozidlo dne 30. 8. 2014 řídil, a ve snaze vyhnout se trestnímu postihu za trestný čin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zcela účelově podává námitky proti jednomu z časově předcházející přestupků. Výše uvedené skutečnosti při posouzení osoby obviněného z pohledu záznamů v evidenční kartě řidiče a skutečnosti, že dne 15. 7. 2011 mu bylo doručeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně označené jako „oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění“ (námitky byly následně správním orgánem druhého stupně zamítnuty – viz shora) svědčí pro závěr, že obviněný nejednal v právním omylu, jak se snaží přesvědčit dovolací soud, ale jednal účelově, vědom si nejen neopodstatněnosti svých námitek podaných dne 4. 8. 2014, [resp. 5. 8. 2014, proti přestupku pod bodem 3) záznamu v registru řidičů], ale také skutečnosti, že tyto námitky nemají odkladný účinek.
13. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu