ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.896.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 896/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2016 o dovolání, které podal obviněný Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 8 To 484/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 5/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 1 T 5/2015, byl obviněný Z. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným tím, že
„1) v rámci výběrového řízení v červnu 2013 na pozici vedoucího úseku tuzemský prodej u společnosti Jihomoravská armaturka spol. s r. o., se sídlem Lipová alej 3087/1, Hodonín, IČ 27903427, kde byl následně od 1. 8. 2013 do 24. 3. 2014 zaměstnán a po nástupu do zaměstnání v srpnu 2013 předložil vysokoškolský diplom, který měl dne 16. 5. 2000 získat studiem na Vysokém učení technickém v Brně a kterým mu měl být udělen akademický titul Inženýr, přičemž se však jednalo o padělek, neboť obžalovaný nikdy absolventem Vysokého učení technického v Brně nebyl a Vysoké učení technické v Brně diplom, kterým se obžalovaný prokazoval, nikdy nevystavilo,“
2) v měsíci dubnu 2014 ve snaze získat pracovní místo ředitele servisu společnosti AERZEN CZ s. r. o. v průběhu výběrového řízení na tuto pozici, v osobním dotazníku ze dne 14. 5. 2014 a ve svém životopise uváděl vědomě nepravdivé údaje o svém dosaženém vzdělání, konkrétně, že řádně ukončil vysokoškolské studium na Vysokém učení technickém v Brně, což nebylo pravdou, přičemž požadavkem pro výkon uvedené funkce bylo vysokoškolské vzdělání technického či ekonomického směru, když na důkaz toho, že údaje o dosaženém vzdělání jsou pravdivé, ve výběrovém řízení v dubnu 2014 na pozici vedoucího servisu společnosti AERZEN CZ s. r. o. a při přijetí do pracovního poměru dne 1. 6. 2014 předložil fotokopii vysokoškolského diplomu, který měl dne 16. 5. 2000 získat studiem na Vysokém učení technickém v Brně a kterým mu měl být udělen akademický titul Inženýr, jednalo se o falzifikát, neboť obžalovaný nikdy absolventem Vysokého učení technického v Brně nebyl, Vysoké učení technické v Brně nikdy diplom, kterým se obžalovaný prokazoval, nevystavilo, čímž poškozené společnosti AERZEN CZ s. r. o., se sídlem Hraniční 1356, Břeclav, IČ 26281724, která jej zaměstnala, ačkoliv byla uvedena v omyl v okolnosti týkající se faktického dosaženého vzdělání obžalovaného, obžalovanému byla vyplácena hrubá mzda ve výši 45.000 Kč měsíčně a hrazeny další výdaje spojené s jeho zaměstnáním, když v důsledku nedostatečného vzdělání nebyl pro výkon funkce způsobilý a tímto jednáním způsobil poškozené AERZEN CZ s. r. o. škodu ve výši nejméně 184.833 Kč.“
2. Jednání popsané v bodě 1) bylo kvalifikováno jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a jednání uvedené pod bodem 2) jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
3. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozené AERZEN CZ s. r. o., IČ 26281724, se sídlem Břeclav, Hraniční 1356 (dále jen „poškozená“), škodu ve výši 184.833 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 8 To 484/2015, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
6. Ve vztahu k oběma skutkům vymezeným ve výroku rozsudku nalézacího soudu vyjádřil své přesvědčení, že z provedeného dokazování a výpovědí svědků zcela zřejmě vyplývá, že jím předložený vysokoškolský diplom byl prostou kopií neověřené listiny, přičemž jakýkoliv její „originál“, nebo podoba, která by mohla zdání originálu a pravosti navodit, nikdy předloženy nebyly a z toho důvodu nemohla být uvedená listina (neověřená kopie padělku vysokoškolského diplomu) užita jako pravá ve smyslu §348 odst. 1 tr. zákoníku. Doložení vysokoškolského diplomu obviněný označil za pouhou formalitu, neboť někteří z dotčených ho vůbec nevyžadovali (personální agentura), resp. ho nevyžadovali při uzavření pracovní smlouvy (Jihomoravská armaturka spol. s r.o. a poškozená) a bližšímu ověření listiny nikdo nevěnoval větší pozornost. Nadto podotkl, že se jednalo o soukromoprávní vztah, poněvadž předmětnou neověřenou kopii nikdy neužil ve vztahu ke státním úřadům, institucím či jiným orgánům jako pravou s tím, že by měl být dosažen jakýkoli účel, či získán prospěch, jako by šlo o originál listiny.
7. Stran skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2) uvedl, že nikdy nejednal s podvodným úmyslem způsobit škodu poškozené společnosti AERZEN CZ s. r. o., když ji ani žádnou škodu nezpůsobil a již vůbec se nejednalo o větší škodu ve smyslu §209 odst. 3 tr. zákoníku. Toto tvrzení odůvodnil tím, že svým řádným a ze strany poškozené po celou dobu trvání pracovního poměru akceptovaným výkonem práce se nijak nedůvodně neobohatil a za skutečně vykonanou práci mu tudíž v souladu s čl. 28 Listiny náleží přiměřená mzda bez ohledu na případné nesplnění subjektivního a formálního požadavku na určité vzdělání, jehož dosažení a nezbytnost není stanoveno ani požadováno žádným obecně závazným právním předpisem (čímž zřejmě narážel na dříve v dovolání citované ustanovení čl. 26 odst. 2 Listiny). V této souvislosti namítal, že podstatná část dokazování se týkala zcela subjektivního hodnocení jeho pracovní činnosti, které bylo navíc učiněno poprvé až po ukončení jeho pracovního poměru, zatímco předtím nebyly k výkonu jeho práce učiněny žádné výhrady. Dodal, že do pracovního poměru nebyl přijat na základě posuzované listiny, nýbrž na základě úspěšného přijímacího řízení, doložené praxe a po provedených opakovaných pohovorech, přičemž v době jeho uzavření listina vůbec předložena ani požadována nebyla. Ze závěru nalézacího soudu ohledně výše způsobené škody, která představuje součet veškeré vyplacené mzdy a všech odvodů do zdravotního a sociálního pojištění, podle obviněného vyplývá, že za celou dobu výkonu práce u poškozené by mu neměla náležet žádná mzda, což je zcela v rozporu s výsledky dokazování a v této části je rozhodnutí založeno na nesprávném právním hodnocení, když opakovaně poukázal na čl. 28 Listiny. Na tuto argumentaci navázal i námitku směrující do výroku soudu prvního stupně o náhradě škody, s nímž se neztotožnil, poněvadž poškozené žádnou škodu nezpůsobil.
8. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 8 To 484/2015, a podle §265 l tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, nebo podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby v celém rozsahu a že poškozené nepřizná právo na náhradu škody ve výši 184.833 Kč.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž obviněný ve vztahu k oběma přisouzeným skutkům především namítal, že z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že se jednalo o prostou kopii neověřené listiny, jejíž doložení nebylo vyžadováno při uzavření pracovní smlouvy ani ze strany Jihomoravské armaturky, s. r. o., ani společnosti AERZEN CZ, s. r. o., aniž by rozlišoval rozdílný způsob právního posouzení těchto dvou skutků.
10. Státní zástupkyně proto prvně v souvislosti s výrokem rozsudku nalézacího soudu pod bodem 1) uvedla, že podle tam přisouzených skutkových zjištění obviněný předložil v rámci výběrového řízení u společnosti Jihomoravská armaturka, s. r. o., v době po nástupu do zaměstnání vysokoškolský diplom, ačkoliv se jednalo o padělek. Za uvedeného skutkového stavu je podle ní zřejmé, že se obviněný prostřednictvím své skutkové argumentace o tom, že se v daném případě jednalo o prostou a úředně neověřenou kopii takové listiny, domáhá zpochybnění naplnění znaku veřejná listina ve smyslu §131 tr. zákoníku, a tím i zpochybnění naplnění skutkové podstaty přečinu podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, avšak taková námitka s ohledem na její skutkovou povahu není způsobilá k věcnému projednání.
11. Stran skutku vymezeného v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2) se státní zástupkyně vyjádřila k tvrzení obviněného, že poškozená společnost nemohla být uvedena v omyl v souvislosti s okolností týkající se jeho faktického dosaženého vzdělání, neboť taková okolnost nebyla pro jeho přijetí do pracovního poměru rozhodující s tím, že taková argumentace je opět v rozporu s popisem přisouzeného skutku, jakož i s výsledky provedeného dokazování, kterými byla tato skutková okolnost důkazně podložena. Obviněný podle ní prosazuje vlastní verzi skutkového děje, pokud bez ohledu na skutečnosti, které si jeho budoucí zaměstnavatel stanovil pro rozhodnutí o jeho přijetí či nepřijetí do pracovního poměru, přehlíží ty výsledky provedeného dokazování, podle kterých by středoškolsky vzdělaná osoba na toto pracovní místo nebyla vůbec přijata. K tomu dále uvádí, že na skutkovém podkladu se zakládá i zpochybnění příčinné souvislosti mezi naplněním znaku uvedením v omyl, rozhodnutím o přijetí obviněného do pracovního poměru, ve kterém se v průběhu zákonné zkušební doby pro nedostatek svého lživě deklarovaného vzdělání a v této návaznosti i absentujících pracovních schopností neosvědčil a škodou na vyplacených mzdových prostředcích, na které by v případě pravdivého informování svého potenciálního zaměstnavatele neměl právní nárok. Státní zástupkyně označila za skutkovou rovněž tu námitku obviněného, jíž v souvislosti s výše uvedeným vyslovením pochybností o správnosti posouzení skutku pod bodem 2) výroku rozsudku nalézacího soudu jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku napadl právní důvod pro uložení povinnosti k náhradě způsobené škody.
12. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
13. K podanému mimořádnému opravnému prostředku se vyjádřila též poškozená společnost AERZEN CZ s. r. o., podle níž jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů správná, zcela odpovídající sutkovým zjištěním a právně relevantním skutečnostem, které byly v důkazním řízení spolehlivě zjištěny a prokázány a z nichž soudy vyvodily správné právní závěry a hodnocení. K tomu blíže uvedla, že obviněný jí předložil falzifikát vysokoškolského diplomu, který měl vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem, ačkoliv mu diplom nikdy nebyl vystaven, čímž se podle jejího názoru dopustil trestného činu podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. V návaznosti na ostatní provedené důkazy byl podle ní prokázán jeho přímý úmysl, aby získal majetkový prospěch, kterého by jinak nedosáhl, neboť bez vysokoškolského vzdělání by s ním poškozená zcela nepochybně pracovní poměr na pozici ředitele servisu nikdy nesjednala. Obviněný svým protiprávním a úmyslným jednáním usiloval nejen získat pozici ředitele servisu, ale také získat nadstandardní mzdu za výkon uvedené práce ve výši 45.000 Kč měsíčně, čímž jí způsobil škodu ve výši 184.833 Kč. Takto vyčíslenou výši škody označila poškozená za věcně správnou a v souladu s výsledky dokazování a platnými právními předpisy, načež dodala, že přiznanou náhradu škody jí obviněný již dobrovolně v plné výši uhradil. Posledně uvedla, že v průběhu zkušební doby obviněný z důvodu absence vysokoškolského vzdělání projevil zcela zásadní odborné technické neznalosti, zejména fyzikálních vlastností plynů a kinematiky hmotného bodu při měření vibrací, ale také zcela nedostačující počítačovou gramotnost a znalosti anglického jazyka. Zjištěné zásadní technické neznalosti a nesplňování požadavků pro výkon sjednané pracovní pozice byly důvodem následného rozhodnutí poškozené o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ještě před uplynutím její poloviny.
14. Vzhledem k uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl tak, že ho podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítne.
III.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
16. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 8 To 484/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16).
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
21 . V posuzované věci však všechny uplatněné dovolací námitky vztažené k předmětnému dovolacímu důvodu směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný v prvé řadě vytýkal soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vykresloval svůj obraz skutkového děje a předkládal vlastní skutkový hodnotící závěr (že se jednalo se o neověřenou kopii, nikoli originál padělku vysokoškolského diplomu, že do pracovního poměru byl přijatý především na základě jiných skutečností, přičemž požadavek vysokoškolského vzdělání nebyl rozhodující atd.). Právě z těchto skutkových a procesních námitek a na základě vlastní verze skutkového stavu věci pak (sekundárně) dovozoval své tvrzení o vadném hmotně právním posouzení skutku s tím, že se v případě skutku pod bodem 1) výroku rozsudku nalézacího soudu nejednalo o veřejnou listinu ve smyslu §131 tr. zákoníku a že v případě skutku pod bodem 2) nebyl dán jeho úmysl způsobit škodu na majetku poškozené a této ani žádnou škodu nezpůsobil.
22 . Obviněný tedy nenamítal rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřoval v nesprávném hodnocení důkazů, potažmo ve vadných skutkových zjištění. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod však podřadit nelze.
23. V obecné rovině lze konstatovat, že Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně, když existuje tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a vykonanými skutkovými zjištěními a učiní-li dovolatel tento nesoulad současně předmětem dovolání. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala, neboť mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní nesoulad dán. K tomu lze připomenout, že o extrémní nesoulad se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
24. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními. Skutková zjištění vyjádřená v napadeném rozhodnutí mají své obsahové zakotvení v komplexu provedených důkazů, jak na to poukázaly ve svých rozhodnutích soudy nižších stupňů.
25. Obviněný své dovolání koncipoval tak, aby vytvořil obraz nedostatků v důkazech a následně chybného hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Tomuto obrazu však není možné dát za pravdu. Podle názoru Nejvyššího soudu závěry soudů nižších stupňů obstojí.
26. Nelze totiž vzhledem k výše uvedenému dojít k závěru, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
27. Činil-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích, a právě z tohoto pak dovozoval vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněných (i jiných) dovolacích důvodů irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
28. Nejvyšší soud se přesto alespoň stručně vyjádří k některým námitkám obviněného. Prvně konstatuje, že v případě skutku popsaného ve výroku soudu prvního stupně pod bodem 1) byl obviněným (s ohledem na provedené dokazování) předložen „originál“ padělku veřejné listiny, kterou vysokoškolský diplom ve smyslu §131 odst. 1 tr. zákoníku bezpochyby je, a obviněný tudíž užil padělanou veřejnou listinu jako pravou, čímž naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak předložení úředně neověřené kopie padělku vysokoškolského diplomu v rámci jeho jednání vymezeného pod bodem 2) nalézací soud neposoudil jako trestný čin podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Tvrzení, že padělaná veřejná listina nebyla užita ve vztahu ke státním úřadům, institucím či jiným orgánům, nemá na právní kvalifikaci jednání obviněného pod bodem 1) jako trestného činu podle §348 odst. 1 tr. zákoníku žádný vliv, jelikož uvedená skutková podstata takový požadavek nestanoví.
29. Nejvyšší soud dále k argumentaci uplatněné v dovolání stran skutku pod bodem 2) uvádí, že tato pomíjí to podstatné skutkové zjištění, že osoba bez vysokoškolského vzdělání by na zde specifikovanou pracovní pozici nebyla nikdy přijata (viz str. 9 rozsudku nalézacího soudu). Obviněný tak vyplněním osobního dotazníku, předložením svého životopisu a následně i neověřené kopie padělku vysokoškolského diplomu poškozenou uvedl v omyl ohledně stupně svého dosaženého vzdělání, jako jedné z nezbytných podmínek pro přijetí na požadované pracovní místo. V důsledku tohoto úmyslného podvodného jednání ve spojitosti s jeho následným nekvalifikovaným výkonem práce (z důvodu absence jeho vysokoškolského vzdělání) byla poškozené v příčinné souvislosti způsobena ve výroku rozsudku nalézacího soudu specifikovaná škoda. S ohledem na uvedené protiprávní jednání obviněného proto nebylo porušeno jeho ústavně garantované právo podle čl. 28 Listiny, jehož se, stejně jako základního práva chráněného čl. 26 odst. 2 Listiny, možno domáhat ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny pouze v mezích zákonů, které je provádějí. Ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, přitom stanoví, že výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností je v působnosti zaměstnavatele. Skutečnost, že poškozená podmínila přijetí do pracovního poměru na pozici ředitele servisu vysokoškolským vzděláním, tak byla plně v souladu se zákonem i v dovolání citovaným ustanovením čl. 26 odst. 2 Listiny a ani toto ústavní právo stěžovatele tudíž nebylo porušeno.
30. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu