ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1275.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1275/2015-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. ledna 2016 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce , které podal v neprospěch obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 To 210/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 199/2014, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 To 210/2015.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 2 T 199/2014, byl obviněný J. Š. (dále zpravidla jen: „obviněný“) uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
ve svém podání nazvaném „Návrh otce na zákaz styku advokáta s nezletilým a všemi nezletilými dětmi - návrh na předběžné opatření“ podaném dne 13. 6. 2014 u Okresního soudu v Klatovech a dne 16. 6. 2014 u Okresního soudu v Domažlicích, úmyslně uvedl, že JUDr. Z. K., AK K., právní zástupce jeho bývalé přítelkyně D. K., provedl přípravu a organizaci lstivého únosu jejich společného nezletilého dítěte z jeho výchovného prostředí o vánočních svátcích r. 2009, a dále, že je důvodné podezření, zda-li tento bývalý soudce a prokurátor neodešel ze státních služeb právě z důvodu páchání závažné trestné činnosti sexuální povahy vůči nezletilým dětem účastníků soudních řízení, či z důvodného podezření z páchání trestné činnosti sexuální povahy proti vlastní dceři, o které je všeobecně známo, že prý je, zřejmě po sexuálních útocích svého otce, dnes lesbického zaměření, přičemž v návaznosti na tyto skutečnosti navrhl vydání předběžného opatření, kterým by se JUDr. Z. K., zakázal jakýkoliv osobní či telefonický kontakt s nezletilým a rovněž jakýkoliv osobní či telefonický kontakt s tímto nezletilým kdykoli mimo uvedené termíny a dále všemi nezletilými dětmi, a to až do ukončení prověřování podnětu Policií České republiky, a dále navrhl, aby „vzhledem k závažnosti a povaze podezření i vzhledem k profesním kontaktům JUDr. K. v advokacii, soudnictví, prokuratuře a policii soud uložil vazební stíhání tohoto důvodně podezřelého advokáta z důvodu vážných obav o ovlivňování důležitých svědků“.
Za tento přečin byl obviněný podle §345 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Obviněný J. Š. napadl tento rozsudek odvoláním proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Plzni rozhodl o odvolání obviněného usnesením ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 To 210/2015, tak, že napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a věc postoupil Městu Klatovy, komisi pro projednávání přestupků, s odůvodněním, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.
Krajský soud v Plzni uvedl, že k tomu, aby jednání obviněného mohlo být posouzeno jako zmíněný přečin, musel by obviněný sdělit o poškozeném konkrétní nepravdivé informace, o nichž ví, že jsou nepravdivé, a z nichž lze dovodit spáchání některého z trestných činů. Údaje sdělené obviněným však podle jeho názoru neměly takovou povahu. V prvním případě obviněný uvedl, že poškozený JUDr. Z. K. měl zorganizovat lstivý únos, aniž by obviněný sdělil jakékoli konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že přes úřední rozhodnutí, podle nějž byl o dítě povinen pečovat, mu poškozený dítě odejmul z opatrování. Odvolací soud poukázal na to, že pojmy, které v trestním zákoníku označují konkrétní trestné činy, např. „únos, podvod, pomluva, vydírání,“ se v běžném jazyce používají nikoli k označení jednání, které naplňuje znaky trestného činu, ale v přeneseném významu i pro jiné činnosti, na něž trestní právo nedopadá. Obviněný nezmínil ani ve druhém případě žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že poškozený JUDr. Z. K. skutečně páchal trestnou činnost sexuálního charakteru, přičemž na podkladě takového podání by orgány činné v trestním řízení ani neměly co prověřovat. Krajský soud v Plzni uzavřel, že stíhaný skutek není trestným činem, avšak současně dovodil, že jednání obviněného J. Š. vybočovalo z běžných norem společenského chování, bylo nežádoucí a k poškozenému urážlivé, a mohlo by být posouzeno jako přestupek.
Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s tímto právním závěrem Krajského soudu v Plzni a podal v neprospěch obviněného J. Š. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 7 To 210/2015, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Především uvedl, že skutkovou podstatu přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku naplní ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu. Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně každé osoby před lživými útoky na její práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu. Z hlediska subjektivní stránky trestní zákoník předpokládá úmysl, a to úmysl přímý. Pachatel si musí být vědom nepravdivosti obvinění, a proto chce jiného lživě obvinit. Lživě obvinit přitom znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Není přitom vyžadováno, aby pachatel uvedl přímo právní kvalifikaci jednání, z nějž jinou osobu, tedy poškozeného, lživě obviňuje. Postačí, jestliže uvede takové skutkové okolnosti, které naplňují znaky některého z trestných činů. Není nezbytné, aby takové nepravdivé oznámení bylo učiněno přímo orgánu činnému v trestním řízení. Stejně tak není podstatné, zda nakonec k trestnímu stíhání křivě obviněné osoby dojde či nikoli. Trestné je rovněž křivé obvinění z již promlčeného trestného činu.
Ze skutkových zjištění v předmětné trestní věci vyplývá, že obviněný J. Š. adresoval dvěma opatrovnickým soudům podání, v nichž uvedl dvě zásadní nepravdivé informace týkající se poškozeného advokáta JUDr. Z. K. V prvním jej obvinil, že o vánočních svátcích roku 2009 provedl přípravu a organizaci lstivého únosu dítěte z výchovného prostředí obviněného. Ve druhém z nich jej obvinil ze sexuálních deliktů páchaných vůči nezletilým dětem účastníků soudních řízení a vůči vlastní dceři, které měly být dokonce důvodem, proč poškozený JUDr. Z. K. opustil státní službu a odešel do advokacie.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že v případě první nepravdivé informace lze mít určité pochybnosti o její konkrétnosti a zejména povaze, neboť z kontextu, v jakém byla přednesena, lze dovodit, že obviněný tímto nepravdivým označením („lstivý únos“) napadal postup poškozeného JUDr. Z. K. jako právního zástupce jeho bývalé přítelkyně D. K., které poškozený činil na popud klientky v souvislosti s rozhodováním o výchovném prostředí nezletilého syna obviněného a D. K. Za lstivý únos tak obviněný nepravdivě a nepatřičně označil jednání související s dřívějšími kroky D. K., které činila v opatrovnickém řízení prostřednictvím poškozeného JUDr. Z. K., a které směřovaly k tomu, aby získala syna do své péče. Ve své podstatě tedy toto nadnesené a pravdě neodpovídající označení, obviněný užil pro jednání, k němuž skutečně fakticky došlo v souvislosti s rozhodováním o tom, komu z rodičů bude nezletilý svěřen do péče.
Zcela odlišná je situace u druhé nepravdivé informace, jejímž prostřednictvím obviněný označil poškozeného za osobu, která páchala trestné činy sexuální povahy vůči nezletilým dětem účastníků řízení, které jako advokát zastupoval, a také vůči své vlastní dceři. Přestože obviněný uvedl svá tvrzení slovy, že se má jednat o „důvodné podezření“, nemění to nic na tom, že se z jeho strany jednalo o faktické konstatování těchto lživých skutečností jako pravdivých a nastalých. Poškozeného JUDr. Z. K. obvinil ze spáchání těch nejzávažnějších a pro společnost nejodpudivějších trestných činů. Takové obvinění bylo dostatečně konkrétní, neboť JUDr. Z. K. obvinil jednak ze sexuálních útoků vůči vlastní dceři, a rovněž ze sexuálních útoků vůči nezletilým dětem účastníků opatrovnických řízení před Okresním soudem v Klatovech, přičemž bylo obviněnému velmi dobře známo, že JUDr. Z. K. působil v minulosti mimo jiné jako soudce na občanskoprávním úseku u Okresního soudu v Klatovech. Navíc obviněný ve svém podání dovozoval, že je důvodné podezření, že právě tato trestná činnost byla důvodem odchodu poškozeného, jako bývalého prokurátora a soudce, ze státních služeb.
Odvolací soud své usnesení odůvodnil zejména tím, že obviněný J. Š. neuvedl žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné usoudit, že poškozený JUDr. Z. K. se některého z trestných činů vymezených v trestním zákoníku dopustil. Tak tomu však není, neboť jak je uvedeno výše, přečin křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu. Přestože si lze představit i obsáhlejší a více konkrétnější podání zahrnující nepravdivá obvinění z trestného činu, než tomu bylo v případě lživých údajů sdělených obviněným J. Š., trestním zákoníkem není vyžadováno a není znakem skutkové podstaty přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku, aby v takovém nepravdivém obvinění pachatel uvedl pokud možno všechny skutkové okolnosti vztahující se k jednání, které má charakter trestného činu, z nějž byl poškozený lživě obviněn, či aby je doplnil souhrnem důkazů, ze kterých by to bylo možno dovodit. Podstatné je, že pachatel uvedl takové nepravdivé údaje, z nichž lze dovodit podezření ze spáchání trestného činu.
Z §158 odst. 1 tr. ř., který je ve své podstatě rozvedením zásady oficiality vymezené v §2 odst. 5 tr. ř., vyplývá, že policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Toto ustanovení trestního řádu je logickým vyjádřením skutečnosti, že v počátečním stadiu řízení, např. krátce po oznámení podezření z protiprávního jednání, není policejní orgán ani jiný orgán činný v trestním řízení zpravidla způsobilý rozlišit, zda jde či nejde o trestný čin, a musí se takovým oznámením v souladu s trestním řádem zabývat a prošetřit je. V této souvislosti je třeba doplnit, že orgány činné v trestním řízení se ve své praxi setkávají i s méně konkrétními trestními oznámeními či podněty, které jsou však v souladu se zákonem povinny prověřit, a které nakonec v řadě případů vyústí v trestní stíhání, případně podání obžaloby či následné pravomocné odsouzení. Právní názor, který ve svém usnesení vyslovil odvolací soud, by mohl vést až k absurdní situaci, kdy by každý byl oprávněn jiného vědomě nepravdivě obvinit ze spáchání trestného činu, aniž by byl sám trestně odpovědný, přičemž k absenci jeho trestní odpovědnosti by potom stačilo jen trestní oznámení uvést slovy, že jde o podezření a neuvádět příliš konkrétních okolností, byť zřetelným a také dosaženým cílem by bylo (nejméně) zahájení prověřování.
V trestní věci obviněného bylo jeho nepravdivé oznámení o skutečnostech, které nikdy nenastaly, natolik konkrétní, že postačovalo ke vzniku podezření, že poškozený se mohl dopustit některého z trestných činů sexuálního charakteru zařazených v Hlavě třetí zvláštní části trestního zákoníku. Obviněný si přitom byl velmi dobře vědom nepravdivosti jeho tvrzení. To lze dovodit mimo jiné z jeho výpovědi učiněné v průběhu hlavního líčení. Když byl dotázán, zda měl konkrétní důkazy, aby mohl tvrdit, že se JUDr. Z. K. jako soudce Okresního soudu v Klatovech. dopouštěl vůči dětem účastníků opatrovnických řízení nějaké sexuální trestné činnosti, uvedl, že ne. Dodal však, že: „vzhledem k tomu, jak se JUDr. K. ke mně a k mému dítěti chová, tak jsem pojal podezření, stejně jako pojal podezření on“. Dále své vyjádření doplnil následovně: „jelikož jsem nic netvrdil, ani jsem žádné důkazy jako takové nedával, já jsem to chtěl prověřit“. Obviněný tedy žádnými důkazy nedisponoval, uvedené skutečnosti si pouze vymyslel, avšak požadoval, aby byly prošetřeny, tzn. zjevně je směřoval k zahájení úkonů trestního řízení.
Pouze pro doplnění zmínil vyjádření obviněného, kterým do určité míry ospravedlňoval svá lživá obvinění, když uváděl, že: „pojal podezření, stejně jako pojal podezření JUDr. K.“. Šlo zde o zjevnou narážku na dřívější trestní řízení, které bylo vedeno proti obviněnému v důsledku toho, že jeho nezletilý syn měl po návratu od obviněného zarudlý penis. Ošetřující lékařka tehdy doporučila vyšetření v psychologicko-sexuologické poradně a informovala o tom orgán sociálně právní ochrany dětí v Domažlicích, který dal poté Policii České republiky podnět k prošetření záležitosti tak, jak mu to ukládá zákon. JUDr. Z. K. pak v návrhu na vydání předběžného opatření, který za svou klientku a bývalou družku obviněného D. K. podal u Okresního soudu v Domažlicích, tyto okolnosti pouze konstatoval.
Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že podáním obviněného J. Š., kterým poškozeného křivě obvinil ze spáchání trestných činů sexuálního charakteru, byla bezpochyby zásadním způsobem dotčena čest a také dobrá pověst poškozeného JUDr. Z. K., a to nejen v osobní rovině, ale i v rovině profesní, neboť poškozený JUDr. Z. K. jako advokát zastupuje své klienty převážně u Okresních soudů v Klatovech a v Domažlicích. Závažnost jednání obviněného je velmi vysoká, protože náplní profese advokáta je poskytovat ochranu právům klientů, přičemž veřejnost bezpochyby velmi citlivě reaguje na nekalé a zavrženíhodné chování osob jakkoli působících v oblasti justice, u nichž je předpokládána morální bezúhonnost. V návaznosti na to je možno zmínit judikaturu soudů, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1484/2012, z nějž lze dovodit, že společenskou škodlivost přečinu křivého obvinění nesnižuje pouhá okolnost, že pachatel tak jednal vůči úřední osobě, která je obecně mnohem více vystavena stížnostem, kritikám či obviněním ze strany občanů než jiní zaměstnanci. Naopak skutečnost, že poškozená osoba působí ve veřejné správě či vykonává soudní moc, může v konkrétním případě zvyšovat intenzitu společenské škodlivosti, protože veřejnost reaguje mnohem citlivěji na protiprávní jednání úředních osob. Poškozený JUDr. Z. K. není v postavení úřední osoby podle §127 tr. zákoníku. Přesto je jeho postavení do určité míry obdobné, a proto jej mohla zásadním způsobem poškodit nepravdivá obvinění ze spáchání tak závažných trestných činů.
Dovolatel je přesvědčen, že jednání obviněného J. Š. naplnilo znaky přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že jednání obviněného lze posoudit pouze jako přestupek, potom skutek nesprávně právně posoudil. Jestliže v návaznosti na to rozhodl o postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., učinil tak bez existence k tomu stanovených podmínek, čímž rozhodnutí zatížil vadami ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 To 210/2015, a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. Š. se vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce tak, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni považuje za správné a nesouhlasí s názorem dovolatele, že jeho jednání naplnilo znaky přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku. Polemizuje s názorem nejvyššího státního zástupce a poukazuje na to, že jej odsoudil Okresní soud v Klatovech, tedy soud, kde JUDr. Z. K. působil jako soudce a v předlistopadovém období jako prokurátor a vzhledem k jeho čtyřicetileté kariéře v soudnictví a prokuratuře se zná se soudci a státními zástupci. Poukázal také na to, že jeho námitky týkající se podjatosti soudu prvního stupně, případně státního zastupitelství, byly postupně zamítány. V závěru zdůraznil, že JUDr. Z. K. nikdy křivě neobvinil a je přesvědčen o tom, že kauza je zcela vykonstruovaná a ryze účelová. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit a dovolání má obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a f) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotněprávním posouzení. Na základě tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 760/02 a IV. ÚS 449/03). Dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku z důvodů, které jsou uvedeny shora.
Na obviněného J. Š. byla podána obžaloba pro přečin křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku. Podle něj bude pachatel tohoto přečinu potrestán odnětím svobody až na dvě léta, jestliže jiného lživě obviní z trestného činu. Objektem trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku je především zájem na ochraně každé osoby před lživými útoky na její práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu. Z hlediska subjektivní stránky zákon předpokládá úmysl přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spočívá v tom, že pachatel si musí být vědom nepravdivosti obvinění, a proto chce jiného lživě obvinit. Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že se jiný dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Z hlediska naplnění formálních znaků základní skutkové podstaty trestného činu podle §345 odst. 1 tr. zákoníku je nevýznamný záměr, resp. motiv jednání pachatele a rovněž způsob provedení činu. Lživé obvinění jiného z trestného činu musí směřovat proti určité osobě. Není však třeba, aby tato osoba byla označena jménem, postačí, jestliže je individualizována uvedením takových okolností, z nichž lze spolehlivě dovodit, o kterou osobu jde (srov. č. 29/1988 Sb. rozh. tr.). Lživé obvinění se musí týkat trestného činu a pachatel při něm nemusí uvést právní kvalifikaci činu, ze kterého jiného lživě obviňuje.
Z hlediska naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu stačí, jestliže pachatel uvede takové skutkové okolnosti, které naplňují znaky některého trestného činu. Obvinění z trestného činu spočívá v jednání pachatele, které může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní nevinné osoby. Zpravidla půjde o oznámení učiněné některému orgánu činnému v trestním řízení. Forma oznámení není rozhodná. Znaky trestného činu křivého obvinění naplňuje i lživé obvinění učiněné uplatňováním vlastní obhajoby obviněným v trestním řízení. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku je bez významu, zda bylo sděleno obvinění osobě lživě obviněné nebo dokonce došlo k jejímu odsouzení nebo byla věc orgánem trestního řízení odložena. Stačí však, že pachatel jiného lživě obvinil v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Pro posouzení, zda je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podstatné, že Krajský soud v Plzni se ztotožnil s rozhodnutím Okresního soudu v Klatovech, pokud jde o správná skutková zjištění o tom, že obviněný J. Š. ve svých písemných podáních adresovaných Okresnímu soudu v Klatovech a Okresnímu soudu v Domažlicích uvedl ohledně advokáta JUDr. Z. K., lživá tvrzení. Podle odvolacího soudu údaje sdělené obviněným nemají takovou povahu lživého obvinění, stíhaný skutek proto není trestným činem, avšak jednání obviněného by mohlo být posouzeno jako přestupek.
Nejvyšší soud se s tímto právním závěrem neztotožnil a shledal důvodnými všechny námitky dovolatele, kterými brojí proti právnímu posouzení skutku. Především nelze přisvědčit názoru, že obviněný nezmínil žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že poškozený JUDr. Z. K. skutečně páchal trestnou činnost spočívající v pohlavním zneužívání dětí účastníků opatrovnických řízení, které zastupoval před soudem jako jejich právní zástupce, a které se měly týkat též pohlavního zneužívání jeho dcery. Obviněný J. Š. v řízení před soudem uvedl, že nemůže doložit, zda poškozený tyto trestné činy páchal. Přesto je nepochybné, že obviněný svými podáními se snažil dosáhnout trestního stíhání poškozeného JUDr. Z. K. Nelze přisvědčit obhajobě obviněného, že tomu tak nebylo. Rovněž ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že tím, že obviněný křivě obvinil poškozeného ze spáchání trestných činů sexuálního charakteru, byla dotčena čest a dobrá pověst poškozeného, jeho rodinné vztahy, ale také jeho profesní čest, neboť poškozený je znám jako advokát, který zastupuje své klienty převážně u Okresního soudu v Klatovech a Okresního soudu v Domažlicích, když navíc působil v minulosti jako soudce a prokurátor.
Z obsahu nepravdivých oznámení J. Š. je zcela zřejmé, že jsou natolik konkrétní, že postačovaly ke vzniku podezření, že poškozený JUDr. Z. K. se mohl dopustit některého z trestných činů sexuálního charakteru zařazených v Hlavě třetí zvláštní části trestního zákoníku. Obviněný si byl vědom nepravdivosti svých tvrzení, což vyplývá mimo jiné z jeho výpovědi učiněné v průběhu hlavního líčení, na niž také dovolatel odkazuje v obsahu svého dovolání. Když byl obviněný dotázán soudem, zda měl konkrétní důkazy proto, aby mohl tvrdit, že se JUDr. Z. K. jako soudce Okresního soudu v Klatovech dopouštěl vůči dětem účastníků opatrovnických řízení nějaké sexuální trestné činnosti, tak uvedl, že ne. Dodal však, že: „Vzhledem k tomu, jak se JUDr. K. ke mně a mému dítěti chová, tak jsem pojal podezření, stejně jako pojal podezření on“. Dále uvedl, že: „Jelikož jsem nic netvrdil, ani jsem žádné důkazy jako takové nedával, já jsem to chtěl prověřit“. Obviněný tedy neměl žádné důkazy pro svá tvrzení, ta si pouze vymyslel a lživě obvinil jiného ze spáchání trestného činu.
Vzhledem ke skutkovým zjištěním soudů vůbec neobstojí obhajoba obviněného, že neměl v úmyslu lživě obvinit poškozeného ze spáchání sexuálních deliktů, což obviněný opakuje i ve vyjádření k dovolání. Obviněný totiž křivě obvinil poškozeného JUDr. Z. K. ze spáchání trestných činů, které jsou podle §14 odst. 3 tr. zákoníku zločiny. Z toho, jak obviněný označil a popsal trestné činy, které měl poškozený údajně opakovaně páchat, je zcela zřejmé, že za ně považoval trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, které jsou upraveny v Hlavě třetí trestního zákoníku, zejména trestné činy pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku a znásilnění podle §185 tr. zákoníku. Podle §187 odst. 2 tr. zákoníku bude pachatel tohoto zločinu potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti. Podle §185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let. Nelze přehlédnout, že obviněný si byl bez pochyby vědom závažnosti lživého obvinění poškozeného, když navrhoval soudu, aby předběžným opatřením zakázal jakékoliv kontakty poškozeného se synem obviněného a se všemi nezletilými dětmi účastníků soudních řízení a také doslova navrhl, aby ,,vzhledem k závažnosti a povaze podezření i vzhledem k profesním kontaktům JUDr. K. v advokacii, soudnictví, prokuratuře a policii soud uložil vazební stíhání důvodně podezřelého advokáta z důvodů vážných obav o ovlivňování důležitých svědků“. Lživá obvinění poškozeného JUDr. Z. K. proto směřovala k dehonestaci slušného občana.
Obviněný svá podání zjevně směřoval k zahájení úkonů trestního řízení proti poškozenému JUDr. Z. K. Je tedy zcela zřejmé, že v takovém jednání nelze spatřovat přestupek. Nejvyšší soud zjistil, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni trpí vadou nesprávného právního posouzení skutku a že je proto naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové narovnání. V důsledku nesprávného právního posouzení skutku je vadné i napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, pokud jde o postoupení věci Městu Klatovy, komisi pro projednávání přestupků, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. Krajský soud v Plzni ve výroku napadeného usnesení ani neuvedl, že rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu učinil podle §222 odst. 2 tr. ř.
Protože usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 To 210/2015, trpí vadami, které naplňují uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a f) tr. ř., Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 7 To 210/2015, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud znovu rozhodne o odvolání obviněného J. Š. proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 2 T 199/2014, přičemž je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí.
Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., protože je zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání. Ke konání neveřejného zasedání za těchto podmínek není třeba souhlasu obviněného a nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu