ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1212.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1212/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2016 o dovolání obviněného P. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 To 13/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 191/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 1 T 191/2014, byli obvinění P. P. a L. D. uznáni vinnými, že
P. P.
1) v době od 22.00 hodin dne 25. 4. 2014 do 8.30 hodin dne 26. 4. 2014 po předchozím požití alkoholických nápojů vzal z kuchyně v L. – l., okr. J., kde přespával u své sestry A. P., klíče k osobnímu motorovému vozidlu zn. Škoda Felicia, které dlouhodobě užívá poškozený J. Š., a které bylo uzamčené odstaveno na parkovišti u domu, a poté přestože není držitelem žádného řidičského oprávnění, odjel tímto vozidlem k domu na D. ul. v J., kde jej odstavil z obavy ze silniční kontroly hlídkou Policie ČR, když původně měl v úmyslu dále pokračovat v jízdě,
P. P.
2) v brzkých ranních hodinách dne 9. 5. 2014 na volně přístupné parkovací ploše u chaty v A., B. p. P., okr. J., přineseným šroubovákem vypáčil gumové těsnění u okna zadních pravých dveří vozidla zn. Renault Megane, rozbil skleněnou výplň dveří v hodnotě 900 Kč a vnikl do vozidla, odkud vzal textilní batoh zn. Adidas v hodnotě 350 Kč, ve kterém byla pánská kožená peněženka v hodnotě 100 Kč s hotovostí 1 000 Kč, bezkontaktní platební kartou vydanou Reiffeisenbank, a. s., na jméno K. J., občanským a řidičským průkazem, 3 průkazy Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, dále z palubního panelu vzal autorádio zn. LG s paměťovou kartou v hodnotě 2 000 Kč, z přihrádky v palubním panelu vzal textilní tašku v hodnotě 100 Kč s hotovostí ve výši 1 200 Kč a z prostoru vozidla vzal pánskou bundu v hodnotě 500 Kč, dětskou softshellovou bundu v hodnotě 200 Kč, 2 sluneční brýle v hodnotě 450 Kč a 2 nabíječky zn. Samsung v hodnotě 200 Kč, čímž poškozenému K. J., způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 6 100 Kč a poškozením ve výši 900 Kč, přičemž platební kartu předal dalším osobám s tím, aby ji použili při platbě zboží,
L. D.
3) ačkoli věděl, že obžalovaný P. P. odcizil v brzkých ranních hodinách dne 9. 5. 2014 věci z vozidla na volně přístupné parkovací ploše u chaty v A., B. p. P., okr. J., převzal od něj nejméně část odcizené hotovosti a bezkontaktní platební kartu na jméno K. J., kterou společně s další osobou použili nejméně dne 9. 5. 2014 okolo 8.00 hodin na čerpací stanici N. v J. na B. ul. při nákupu pohonných hmot v hodnotě 299 Kč,
P. P.
4) v době od 23.00 hodin dne 21. 5. 2014 do 2.00 hodin dne 22. 5. 2014 v úmyslu obohatit se, když se dozvěděl, že poškozený J. P. je ošetřován v Jesenické nemocnici, vytlačil polystyren, kterým bylo zakryto okno v přízemí domu na D. v J., vnikl do domu a z obytných prostor vzal rádio zn. Sony v hodnotě 500 Kč, sluchátka zn. Genius v hodnotě 190 Kč, dva klíče FAB v hodnotě 50 Kč, věci si ponechal a použil pro svou potřebu, čímž poškozenému J. P., způsobil škodu ve výši nejméně 740 Kč,
P. P. a L. D. společně
5) v noci z 24. 5. 2014 na 25. 5. 2014 po společné dohodě přišli k rodinnému domu S. P. na P. v J., okr. J., kde obžalovaný L. D. zůstal hlídat na zahradě u domu a obžalovaný P. rozřízl síťku proti hmyzu na okně v přízemí domu, poté vyhákl kovový držák okna a takto vnikl do sklepa domu, odkud došel na verandu domu, kde z odložené bundy vzal peněženku v hodnotě 500 Kč s finanční hotovostí ve výši 6 000 Kč a 60 polských zlotých v hodnotě 395 Kč, osobními doklady na jméno S. P., doklady od vozidel a platební kartou vydanou Českou spořitelnou, a. s., na jméno S. P., a dům opustil vchodovými dveřmi, přičemž hotovost si později obžalovaní rozdělili a použili ji pro své potřeby a ostatní věci zahodili, čímž poškozenému S. P., způsobili škodu odcizením ve výši 6 895 Kč a poškozením ve výši 500 Kč,
6) společně s další osobou přijeli v brzkých ranních hodinách dne 25. 5. 2014 do blízkosti restaurace U O. v T., J., okr. J., po společné dohodě zůstali obžalovaný D. a další osoba hlídat v blízkosti restaurace a obžalovaný P. prošel přes nezajištěnou zahradu k zadnímu vchodu do restaurace, kde nezamčenými dveřmi vstoupil do provozní části restaurace, odkud vzal příruční trezor v hodnotě 500 Kč s číšnickým flekem v hodnotě 1 500 Kč s finanční hotovostí ve výši 20 000 Kč a 100 polských zlotých v hodnotě 659 Kč, osobními doklady na jméno P. O. a platební kartu vydanou Českou spořitelnou, a. s., na jméno P. O., dále z výčepu číšnický flek v hodnotě 500 Kč s hotovostí ve výši 2 600 Kč a 270 polských zlotých v hodnotě 1 779 Kč a textilní batoh zn. Loap v hodnotě 200 Kč, přičemž hotovost si později rozdělili obžalovaní a další osoba a použili ji pro své potřeby a ostatní věci zahodili, čímž způsobili poškozenému P. O., škodu ve výši 25 198 Kč a poškozenému M. B., škodu ve výši 200 Kč,
7) společně dne 26. 5. 2014 v době od 13.00 hodin do 15.00 hodin s úmyslem získat v domě uschované peníze a cennosti vnikli pomocí žebříku přes okno záchodu v přízemí do domu v Š. B. v M., okr. J., když si předtím zahalili obličej vyrobenými kuklami, a poté, co v domě vyrušili poškozenou V. Z., oslovili ji s tím, že si jdou pro peníze a kde má peníze, opakovaně na ni naléhali, přikázali jí sedět v kuchyni, přičemž na ni s ohledem na vysoký věk poškozené působili svou zjevnou fyzickou převahou, hrubým jednáním a překvapivým vstupem do domu, při prohledávání místnosti vzali v kuchyni z kabelky peněženku s hotovostí ve výši 1 600 Kč a platební kartu vydanou Poštovní spořitelnou, a. s., na jméno V. Z., ze stolku mobilní telefon v hodnotě 500 Kč a ze skříňky v kuchyni obálku s hotovostí ve výši 6 000 Kč, poté přinutili poškozenou, aby je následovala do dalších místností, které prohledávali tak, že vyházeli obsah skříní a šuplíků, přičemž poškozené, když promluvila vyhrožovali shozením ze schodů do sklepa a zároveň se domáhali vydání dalších peněz, následně vzali čtvery hodinky v celkové hodnotě 650 Kč a šperky bez hodnoty, čímž poškozené V. Z., způsobili celkovou škodu ve výši 8 750 Kč, a dům opustili až nejméně hodinu od svého příchodu poté, co poškozená křikem přivolala kolemjdoucího a hrozilo jejich prozrazení
a tohoto jednání se obžalovaný P. P. dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 2 T 39/2009 ze dne 31. 3. 2009, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2009, odsouzen pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací, který mu byl přeměněn na trest odnětí svobody a který vykonal dne 19. 6. 2011, dále rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku č. j. 1 T 179/2012-22 ze dne 8. 1. 2013, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 68 To 60/2013-148 ze dne 13. 5. 2013 nabyl právní moci dne 13. 5. 2013, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, a rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku č. j. 1 T 141/2013-254 ze dne 14. 1. 2014, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 55 To 46/2014-296 ze dne 12. 5. 2014 nabyl právní moci dne 12. 5. 2014, byl odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 20 měsíců,
a tohoto jednání se obžalovaný L. D. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 2 T 48/2010 ze dne 8. 6. 2010, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2010, odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, který vykonal dne 3. 10. 2013 a dále byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku č. j. 1 T 172/2010-364 ze dne 12. 4. 2011, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 2 To 194/2011-389 ze dne 21. 7. 2011 nabyl právní moci dne 21. 7. 2011, mimo jiné pro přečin krádeže §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 15. 10. 2013, s tím že mu byla stanovena zkušební doba do 15. 10. 2018.
2. Takto popsané jednání obviněného P. P. soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1) jako přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku. Podle závěru soudu se obviněný v bodech 2), 4), 5) a 6) dopustil – dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku – přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [bod 4) a 5)], přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku [bod 2), 4), 5) a 6)] a přečinu neoprávněného opatření padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku [bod. 2), 5) a 6)]. Skutek konkretizovaný v bodě 7) spáchaný také ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, soud právně zhodnotil jednak jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jednak jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a též jako přečin neoprávněného opatření padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za všechny tyto trestné činy mu uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
3. Pro úplnost je třeba uvést, že skutek obviněného L. D. v bodě 3) výroku o vině nalézací soud právně posoudil jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin podílnictví podle §214 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace jednání popsaného v bodě 5), 6), a 7) byla shodná jako u obviněného P. P., s nímž tyto činy – ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku – spáchal. Za to mu soud uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 24. 4. 2015, č. j. 1 T 34/2015-384, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 To 13/2016, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl .
5. Obviněný P. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Václava Votavy proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy že rozsudek soudu nalézacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. V úvodu odůvodnění svého podání dovolatel deklaroval, že samotnou svou vinu nepopírá. Namítl ovšem, že soud prvního stupně se náležitě nevypořádal s úlohou svědka M. Š. ve skutcích pod body 6) a 7) napadeného rozsudku. Pozastavil se nad tím, že jmenovaný svědek nebyl soudem vyslechnut, a nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že jeho případný výslech by neměl pro posouzení celé věci význam. Dále se podrobněji zaměřil na skutek popsaný v bodě 7) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Uvedl, že tip svědka M. Š. se týkal krádeže vloupáním, nikoliv loupeže. Oba obvinění proto jednali ve skutkovém omylu způsobeném jeho nesprávným návodem, a po zjištění, že se poškozená V. Z. v domě nachází, byli nuceni jednat ve stresu a zkratovitě. Zdůraznil, že proti poškozené nepoužili žádného násilí a opět vyzdvihl nutnost provedení výslechu opakovaně zmiňovaného svědka.
7. Oběma soudům rovněž dovolatel vytkl, že nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, týkající se jeho drogové závislosti a jejího vlivu na páchání předmětné trestné činnosti. Nakonec se vymezil i proti uloženému trestu, který považoval za nepřiměřeně přísný vzhledem k tomu, že napomáhal při objasňování své trestné činnosti a projevil upřímnou lítost i snahu po nápravě své osoby. Při ukládání trestu měl soud zohlednit roli svědka M. Š. jako návodce i skutečnost, že neměli v úmyslu poškozené V. Z. ani žádnému dalšímu poškozenému ublížit na zdraví. Proto vyslovil přesvědčení, že důraznějším trestem by v jeho případě byl i trest uložený blíže dolní hranici trestní sazby uvedené v §173 odst. 1 tr. zákoníku.
8. V závěru podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a vadné řízení mu předcházející zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl podle §265l odst. 1 tr. ř.
9. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný sdělil, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude . Současně udělil souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v dané věci podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
12. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) . Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
13. Dovolatel jako druhý uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění , která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Zásah do zjištěného skutkového stavu lze připustit pouze výjimečně , a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod , zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu . Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
14. Dovolatel ve svém podání žádné porušení jeho práva na spravedlivý proces v řízení proti němu vedeném nenamítal a ani Nejvyšší soud po seznámení se s předmětným trestním spisem jakékoliv pochybení tohoto druhu neshledal. To ve svém důsledku znamená, že Nejvyšší soud není v tomto dovolacím řízení povinen a ani oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a zabývat se námitkami skutkového či procesního charakteru. Z toho vyplývá, že výhrady obviněného stran neprovedení výslechu svědka M. Š. a nevypracování znaleckého posudku ohledně vlivu jeho drogové závislosti na posuzovanou trestnou činnost či jeho tvrzení, že chtěl pouze krást a nikoliv loupit nenaplňují ani jím zvolené ani žádné jiné dovolací důvody, a nezakládají tudíž povinnost věcného přezkumu napadených rozhodnutí a řízení jim předcházejícího ze strany dovolacího soudu.
15. Snad pouze na okraj lze poznamenat, že výše zmíněné námitky by v každém případě byly pro posouzení viny dovolatele zcela irelevantní a určitý vliv by mohly mít výhradně pro posouzení podílu svědka M. Š. na dané trestné činnosti. Jak již správně konstatoval soud druhého stupně, obviněný je dospělou osobou a může se rozhodnout , zda bude podle návodu třetí osoby jednat či nikoliv. Nejinak tomu je i s užíváním návykových látek, pod jejichž vlivem dlouhodobě páchá trestnou činnost. S tímto vědomím mohl svou drogovou závislost řešit již dříve, například podstoupením vhodného odvykacího léčení. Ani (dobrovolné) požití návykových látek pachatelem trestného činu totiž v zásadě jeho trestní odpovědnost nevylučuje a obvykle též nijak nezmenšuje, a proto se v takovém případě nelze domáhat jiného (pachateli příznivějšího) právního posouzení skutku či uložení mírnějšího trestu poukazem na tuto skutečnost.
16. Pod zvolený dovolací důvod nespadá ani námitka nepřiměřenosti uloženého trestu. Dovolací soud je sice v jeho rámci oprávněn zkoumat i určité otázky, které se ukládání trestu týkají (např. pokud soud nesprávně zhodnotí hmotně právní podmínky pro uložení úhrnného, souhrnného či společného trestu), nepřiměřenost trestu ovšem do této kategorie nespadá, a to ani, pokud soud nesprávně vyhodnotil kritéria uvedená v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložil nepřiměřeně přísný nebo naopak nepřiměřeně mírný trest. To totiž není otázkou právního posouzení, ale spíše jen volné úvahy soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 a 36/2004 Sb. rozh. tr.).
17. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu