ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.458.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 458/2016-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2016 o dovolání obviněného Ing. P. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 4 To 84/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 6/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 1 T 6/2014, byl obviněný Ing. P. J. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (bod I.) a zločinem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod II.), za což byl podle §43 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na dobu pěti let. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině a tím i proti všem na něj navazujícím výrokům; proti výroku o náhradě škody, kterým byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, podal odvolání i poškozený R. H. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 4 To 84/2015, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o vině zločinem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod II.), v celém výroku o trestu, ve výroku o náhradě škody poškozené J. H., spol. s r. o., a ve výrocích o odkázání poškozených podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k bodu II. výroku napadeného rozsudku s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen, odsoudil podle 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let a šesti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost k náhradě škody poškozené J. H., spol. s r. o., se sídlem V.-P., P., V., ve výši 186.219 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % od 23. 5. 2014 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou J. H., spol. s r. o., odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 2 tr. ř. a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro ve výroku rozsudku popsaný skutek posuzovaný obžalobou jako zločin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku zastavil. Podle §256 tr. ř. odvolání poškozeného R. H. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že:
v období nejméně od 26. 7. 2010 do 11. 4. 2011 v N. i jinde jako jediný jednatel a společník společnosti STAMP, s. r. o., se sídlem v Náchodě, Dobenínská 2002, IČO: 15047784, podnikající zejména ve stavebnictví, ačkoliv si byl vědom zhoršující se ekonomické situace této společnosti a nejpozději k datu 26. 7. 2010, kdy měl v souvislosti s podáním daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc červen 2009 (pozn.: správně 2010) zpracovány veškeré přijaté faktury, věděl, že společnost není schopna plnit své splatné závazky, neboť tato zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, když konkrétně její splatné závazky z obchodních vztahů z let 2008-2009, které nebyly spláceny, činily 11.639.000 Kč, což představovalo podíl 31,7 % z celkové výše závazků společnosti ke konci roku 2010, uzavíral sám, popřípadě prostřednictvím dalších zaměstnanců společnosti STAMP, s. r. o., jménem této společnosti další obchodní smlouvy, v nichž se zavazoval k finančním plněním, čímž uváděl své obchodní partnery v omyl, neboť tito se domnívali, že společnost svým závazkům dostojí, avšak obviněný byl s ohledem na popsanou ekonomickou situaci společnosti minimálně srozuměn s tím, že svým závazkům nedostojí, což se také stalo, společnost STAMP, s. r. o., své závazky nebyla schopna hradit a na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 4712/2011-A-9/celk.3 ze dne 11. 4. 2011 byl na její majetek prohlášen konkurs, když obviněný konkrétně:
1) dne 4. 8. 2010 uzavřel se společností GIMA Hronov, spol. s r. o., Hostovského 184, Hronov, IČO: 64791891, smlouvu o dílo, na základě níž uvedená společnost provedla klempířské práce na bytovém domě v R. ulici v N., za což následně vystavila společnosti STAMP, s. r. o., fakturu ze dne 30. 11. 2010 na částku 77.570 Kč, která byla uhrazena pouze částečně, neuhrazeno z ní zůstalo 38.843 Kč, fakturu ze dne 14. 2. 2011 na částku 9.937 Kč, která nebyla uhrazena, fakturu ze dne 14. 2. 2011 na částku 32.890 Kč, která nebyla uhrazena, a fakturu ze dne 17. 2. 2011 na částku 311.782 Kč, která rovněž nebyla uhrazena, čímž obviněný způsobil společnosti GIMA Hronov, spol. s r. o., škodu ve výši 393.452 Kč,
2) dne 9. 8. 2010 uzavřel s A. B., s místem podnikání V., N., smlouvu o dílo, s předmětem díla „rozšíření skladovacího a výrobního areálu S.“, za což po provedení prací A. B. vystavil společnosti STAMP, s. r. o., fakturu ze dne 11. 11. 2010 na částku 746.693,60 Kč včetně neoprávněně účtovaných 20 % DPH, kterou obžalovaný do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil A. B. škodu ve výši 476.340 Kč,
3) dne 18. 8. 2010 objednal u J. K., P., N., instalatérské práce v P., za což byly po jejich provedení J. K. vystaveny společnosti STAMP, s. r. o., faktury ze dne 10. 11. 2010 na částku 10.222 Kč a ze dne 7. 12. 2010 na částku 4.102 Kč, obviněný tyto faktury do dnešního dne neuhradil, a J. K. tak způsobil škodu ve výši 14.324 Kč,
4) dne 8. 9. 2010 uzavřel se společností STRABAG, a. s., Na Bělidle 198/21, Praha 5, IČO: 60838744, smlouvu o dílo, na základě níž uvedená společnost provedla stavební práce ve S., za což následně vystavila společnosti STAMP, s. r. o., fakturu ze dne 30. 9. 2010 na částku 1.631.904 Kč, kterou uhradil pouze částečně započtením vzájemných pohledávek, částku 179.145,45 Kč však do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil společnosti STRABAG, a. s., škodu ve výši 179.145,45 Kč,
5) v přesně nezjištěné době ve druhé polovině roku 2010 objednal u společnosti K., s. r. o., R., P. n. M., stavební práce ve S. a v L., za což byly po jejich provedení vystaveny společnosti STAMP, s. r. o., faktury ze dne 27. 9. 2010 na částku 30.100 Kč, ze dne 19. 10. 2010 na částku 12.744 Kč, ze dne 25. 10. 2010 na částku 81.812 Kč a ze dne 11. 11. 2010 na částku 58.764 Kč, obviněný tyto faktury do dnešního dne neuhradil, a společnosti K., s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 183.420 Kč,
6) v přesně nezjištěné dny ve druhé polovině roku 2010 objednal u společnosti Geodézie Náchod, s. r. o., Hrašeho 15, Náchod, IČO: 48153885, geodetické práce, za což byly po jejich provedení vystaveny společnosti STAMP, s. r. o., faktury ze dne 25. 8. 2010 na částku 22.200 Kč, ze dne 26. 10. 2010 na částku 8.760 Kč, ze dne 26. 10. 2010 na částku 18.720 Kč, ze dne 26. 10. 2010 na částku 7.980 Kč, ze dne 26. 10. 2010 na částku 21.840 Kč a ze dne 12. 1. 2011 na částku 23.520 Kč, obviněný tyto faktury do dnešního dne neuhradil, a společnosti Geodézie Náchod, s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 103.020 Kč,
7) v přesně nezjištěné dny ve druhé polovině roku 2010 a v první polovině roku 2011 objednal u společnosti Geospol, s. r. o., Pulická 104, Náchod, IČO: 15040585, geodetické práce, za což byly po jejich provedení vystaveny společnosti STAMP, s. r. o., faktury ze dne 29. 10. 2010 na částku 6.480 Kč a ze dne 24. 2. 2011 na částku 11.550 Kč, obviněný tyto faktury do dnešního dne neuhradil, a společnosti Geospol, s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 18.030 Kč,
8) ve dnech 7. 10. 2010, 8. 10. 2010 a 2. 11. 2010 prostřednictvím Ing. T. S. objednal u P. K., S., Ch., sádrokartonářské a jiné práce, za což byly po provedení zakázky P. K. vystaveny společnosti STAMP, s. r. o., faktury ze dne 12. 10. 2010 na částku 420.000 Kč, z níž bylo uhrazeno pouze 370.000 Kč, neuhrazeno zůstalo 50.000 Kč, ze dne 19. 10. 2010 na částku 324.000 Kč, z níž bylo uhrazeno pouze 150.000 Kč, neuhrazeno zůstalo 174.000 Kč, ze dne na částku 87.096 Kč, která nebyla uhrazena ani zčásti, ze dne 4. 11. 2010 na částku 25.200 Kč, která nebyla uhrazena, ze dne 14. 10. 2010 na částku 22.000 Kč, která nebyla uhrazena, ze dne 6. 11. 2010 na částku 11.440 Kč, která nebyla uhrazena, ze dne 14. 10. 2010 na částku 88.000 Kč, která nebyla uhrazena, ze dne 3. 1. 2011 na částku 32.890 Kč, která nebyla uhrazena, a ze dne 3. 1. 2011 na částku 98.912 Kč, která nebyla uhrazena, čímž obviněný způsobil P. K. škodu ve výši 589.498 Kč,
9) ve dnech 9. 10. 2010 a 16. 12. 2010 prostřednictvím Ing. T. S. objednal u P. B., s místem podnikání R., malířské práce na bytovém domě v N., za což byly po provedení zakázky P. B. vystaveny společnosti STAMP, s. r. o., faktury ze dne 1. 12. 2010 na částku 80.960 Kč a ze dne 2. 2. 2011 na částku 95.408,50 Kč, které však obviněný do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil P. B. škodu ve výši 176.368,50 Kč,
10) dne 13. 10. 2010 prostřednictvím Ing. T. S. objednal u společnosti Labit, a. s., Nádražní 472, Vrchlabí, IČO: 15037274, montáž vzduchotechniky ve výrobním areálu S., za což byla po provedení zakázky touto společností vystavena společnosti STAMP, s. r. o., faktura ze dne 26. 10. 2010 na částku 114.290 Kč, kterou však do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil společnosti Labit, a. s., škodu ve výši 114.290 Kč,
11) dne 15. 10. 2010 prostřednictvím Ing. T. S. objednal u společnosti EKOS-ekologické stavby Červený Kostelec, s. r. o., Lhota 341, Červený Kostelec, IČO: 47473487, bourací práce na budově nemocnice v N., za což byla po provedení zakázky touto společností vystavena společnosti STAMP, s. r. o., faktura ze dne 17. 12. 2010 na částku 121.440 Kč, kterou však obviněný uhradil pouze částečně, přičemž částku 70.050 Kč do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil společnosti EKOS-ekologické stavby Červený Kostelec, s. r. o., škodu ve výši 70.050 Kč,
12) dne 9. 11. 2010 prostřednictvím Ing. T. S. objednal u I. K., P., odstranění závad na stavbě v P. L., za což byla po provedení zakázky I. K. vystavena společnosti STAMP, s. r. o., faktura ze dne 30. 11. 2010 na částku 9.560 Kč, kterou však obviněný do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil I. K. škodu ve výši 9.560 Kč,
13) dne 15. 11. 2010 uzavřel s A B., s místem podnikání V., N., smlouvu o dílo, na stavební práce na bytovém domě v R. ulici v N., za což po provedení prací A. B. vystavil společnosti STAMP, s. r. o., faktury ze dne 18. 10. 2010 na částku 26.764 Kč včetně neoprávněně účtovaných 20 % DPH a dále ze dne 29. 11. 2010 na částku 410.766,90 Kč včetně neoprávněně účtovaných 10 % DPH, které obviněný do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil A. B. škodu ve výši 395.728,50 Kč,
14) dne 24. 11. 2010 uzavřel se společností REC. ing., spol. s r. o., Elišky Krásnohorské 875, Náchod, IČO: 47453761, smlouvu o dílo, na základě níž uvedená společnost provedla dodávku a montáž strojně-technologické části čerpací stanice v L., za což následně vystavila společnosti STAMP, s. r. o., fakturu ze dne 9. 12. 2010 na částku 886.920 Kč, kterou uhradil pouze částečně postoupením pohledávky, částku 334.875 Kč však do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil společnosti REC. ing., spol. s r. o., škodu ve výši 334.875 Kč,
15) dne 30. 11. 2010 uzavřel se společností BROUMSTAV, s. r. o., Žižkova 53, Broumov, IČO: 42228433, smlouvu o dílo, na základě níž uvedená společnost provedla stavební práce na bytovém domě v R. ulici v N., za což následně vystavila společnosti STAMP, s. r. o., fakturu ze dne 31. 12. 2010 na částku 578.775 Kč, z níž bylo uhrazeno pouze 45.579 Kč, neuhrazeno zůstalo 533.196 Kč, fakturu ze dne 31. 1. 2011 na částku 424.965 Kč, z níž bylo uhrazeno pouze 50.000 Kč, neuhrazeno zůstalo 374.965 Kč, fakturu ze dne 3. 2. 2011 na částku 89.573 Kč, která nebyla uhrazena ani částečně, a fakturu ze dne 28. 2. 2011 na částku 216.380 Kč, která rovněž nebyla uhrazena ani zčásti, čímž obviněný způsobil společnosti BROUMSTAV, s. r. o., škodu ve výši 1.214.114 Kč,
16) dne 6. 12. 2010 prostřednictvím Ing. T. S. objednal u společnosti Alcom Alval, s. r. o., Krnovská 1397/47, Bruntál, IČO: 25352822, hliníkové plechy, které byly dne 9. 3. 2011 společnosti STAMP, s. r. o., dodány, za což jí byla následně vystavena faktura ze dne 10. 3. 2011 na částku 230.452 Kč, obviněný však uhradil toliko zálohu ve výši 127.210 Kč, zbytek neuhradil, čímž způsobil společnosti Alcom Alval, s. r. o., škodu ve výši 103.243 Kč,
17) dne 7. 12. 2010 uzavřel se společností KA Contracting ČR, s. r. o., Truhlářská 13-15, Praha 1, IČO: 25115171, nyní RWE Energo, s. r. o., Prosecká 855/68, 190 00 Praha 9, kupní smlouvu na dodávku a odběr tepla pro odběrné místo R., N., na základě níž byly společnosti STAMP, s. r. o., za odebrané teplo vystaveny faktury ze dne 14. 1. 2011 na částku 65.307 Kč a ze dne 22. 4. 2011 na částku 121.262 Kč, které však obviněný do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil společnosti KA Contracting ČR, s. r. o., škodu ve výši 186.569 Kč,
18) dne 15. 12. 2010 objednal u Oblastní nemocnice Náchod, a. s., Purkyňova 446, Náchod, IČO: 26000202, vodu na zkrápění prachu při demolici budovy sirotčince, za což byla po spotřebování vody vystavena společnosti STAMP, s. r. o., faktura ze dne 16. 2. 2011 na částku 7.961,80 Kč, kterou však do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil Oblastní nemocnici Náchod, a. s., škodu ve výši 7.961,80 Kč,
19) dne 20. 1. 2011 prostřednictvím Ing. T. S. objednal u S. S., s místem podnikání Š., P.-Ř., opravu vrtu v N., za což byla po provedení zakázky vystavena společnosti STAMP, s. r. o., faktura ze dne 5. 2. 2011 na částku 31.752 Kč, kterou však do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil S. S. škodu ve výši 31.752 Kč,
20) v přesně nezjištěný den uzavřel se společností J. H., spol. s r. o., S., Č. T., kupní smlouvu, na základě níž byly společnosti STAMP, s. r. o., dne 8. 3. 2011 dodány kompaktní desky FÚNDERMAX, za což byla společnosti STAMP, s. r. o., vystavena faktura ze dne 9. 3. 2011 na částku 310.363 Kč, která však byla uhrazena pouze zčásti zálohou ve výši 124.144 Kč, zbylou část ve výši 186.219 Kč obviněný do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil společnosti J. H., spol. s r. o., škodu ve výši 186.219 Kč,
když shora popsaným jednáním obviněný způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši 4.787.960,25 Kč.
4. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že shora označené soudy v posuzované trestní věci již rozhodovaly. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 1 T 6/2014, byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pro skutky, v nichž byly spatřovány zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a dále podle §226 písm. e) tr. ř. byl zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pro skutek, v němž byl spatřován přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození odkázáni s celými svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve zprošťujících výrocích ohledně zločinů podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a v na ně navazujícím výroku o odkázání poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena Krajskému soudu v Hradci Králové. Odvolání poškozených byla podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 4 To 84/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Vytkl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž pro to byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
6. Ztotožnil se s kritickým přístupem nalézacího soudu k obžalobě vyjádřeným v rozsudku ze dne 20. 11. 2014 a odmítl závěry tohoto soudu obsažené v rozsudku ze dne 3. 6. 2015. Nalézací soud, ačkoliv nebyl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, dospěl k opačným skutkovým zjištěním než ve svém prvním rozhodnutí. Podkladem pro změnu skutkových zjištění přitom nemohlo být nově provedené dokazování. Výslechy svědků F. H., P. K., J. B., V. K. či Ing. J. D. přisvědčily verzi obviněného, že se o dluzích dozvěděl až v roce 2011 a že poškození vnímali dělbu pravomocí ve společnosti STAMP, s. r. o., a proto nezaplacené faktury prvotně řešili s Bc. Z. N., osobou odpovědnou za ekonomiku společnosti a informovanost o ní (srov. ČSN EN ISO 9001). Že doplnění dokazování nepřineslo nic nového, ostatně nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí ani neuvedl. Argumentace odvolacího soudu, podle níž nalézací soud přihlédl k okolnostem, k nimž dříve nepřihlédl, není přiléhavá. Nalézací soud závěr o subjektivní stránce učinil, aniž aby zmíněné svědecké výpovědi jakkoliv hodnotil. Podle obviněného bylo namístě, aby odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu zrušil, nikoliv aby učinil rozhodnutí, které je ve svých důsledcích zamítnutím řádného opravného prostředku. Proto se domnívá, že je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
7. Byl přesvědčen, že bez znalosti důvodů plateb ve výši 27.260.900 Kč uvedených na str. 17 pod bodem 3) znaleckého posudku Ing. Josefa Michálka (srov. penále, smluvní a státní pokuty za rok 2010), bez znalosti oprávněnosti a data vzniku pohledávek, resp. bez znalosti důvodu odlivu finanční částky ve výši 27.260.900 Kč, není možné učinit závěr o existenci úpadkové situace společnosti v průběhu roku 2010. Poukázal na odčerpávání peněž nepravomocně odsouzeným Bc. Z. N., k němuž docházelo bez jeho vědomí [srov. bod 2) znaleckého posudku Ing. Josefa Michálka], a uvedl, že i odvolací soud připustil, že i finanční prostředky pod bodem 3) mohly být předmětem úmyslného vyvádění, a že se tedy nemuselo jednat o plnění existujících závazků. Nepodstatné z hlediska vzniku těchto závazků je přitom datum jejich zaúčtování.
8. Měl za to, že se zločinu podvodu nemohl dopustit jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině, resp. již v obžalobě. Subjektivní stránka zločinu, tj. povědomost o úpadkové situaci, se má odvíjet od daňového přiznání k DPH za červen 2010 podaného ke dni 26. 7. 2010. Jak ale vyplývá z právních předpisů týkajících se podoby daňového přiznání a ze znaleckého posudku společnosti A&CE Consulting, s. r. o., podklady nutné pro vytvoření daňového přiznání jako i samotné daňové přiznání a jeho přílohy nemohou být objektivním podkladem pro posouzení úpadkové situace jakékoliv společnosti. Měsíční daňové přiznání objektivně neobsahuje a nepracuje s veškerými přijatými fakturami, nýbrž pouze s fakturami za dané měsíční zdaňovací období. O tom, že pro posouzení úpadkové situace by bylo vhodné znát i seznam vydaných faktur, popis skutku nehovoří. Dále namítl, že ve skutkové větě výroku o vině je popsána úpadková situace ve smyslu §3 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), tj. že společnost zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, a na str. 29 rozsudku je odůvodněna úpadková situace ve smyslu §3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tj. že společnost po dobu delší tří měsíců neplnila splatné závazky.
9. Vytkl, že se orgány činné v trestním řízení nezabývaly oprávněností pohledávek a automaticky vyšly z toho, že je dána jejich existence. V případě většiny pohledávek však pro takový závěr chybí důkazy (důkazy o smlouvě o dílo, o provedení díla, vystavená faktura…). V této souvislosti poukázal na poškozené GIMA Hronov, spol. s r. o., a A. B. a uvedl, že podle bodu 5.1 smlouvy o dílo je vznik nároku na úhradu ceny podmíněn řádným provedením díla a podpisem předávacího protokolu, přitom v obou případech k ničemu takovému, vyjma dodacího listu k faktuře GIMA Hronov, spol. s r. o., ve výši 77.570 Kč, nedošlo. Poukázal rovněž na poškozené J. K., K., s. r. o., Geodézie Náchod, s. r. o., Geospol, s. r. o., EKOS-ekologické stavby Červený Kostelec, s. r. o., I. K., KA Contracting ČR, s. r. o., Oblastní nemocnice Náchod, a. s., a S. S. a namítl, že spisový materiál postrádá doklady o provedení díla bez vad a nedodělků, především předávací protokoly či dodací listy. S argumentací soudu, podle níž je trestný čin podvodu spáchán již samotným uzavřením smlouvy a další osud pohledávky není v tomto směru relevantní, nesouhlasí. Vývoj vzniku pohledávky po uzavření smlouvy je důležitý z hlediska toho, zda byl spáchán trestný čin, zda byl spáchán ve stadiu pokusu či jako dokonaný trestný čin. Uvedený vývoj je kruciální i pro adhezní řízení. Důsledkem absence zkoumání, zda bylo dílo řádně zhotoveno a zda zhotoviteli vznikl na fakturaci nárok, je výrok o náhradě škody jako exekuční titul na zaplacení cen děl, na které z hlediska civilních předpisů nevznikl nárok.
10. Obviněný závěrem uvedl, že se soudy nevypořádaly s námitkou týkající se praxe uplatňované v insolvenčním řízení ve smyslu §44 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Věřitel může s pohledávkou zjištěnou v insolvenčním řízení provést opravu daně. Správce daně pak následně vyplatí věřiteli část zjištěné pohledávky odpovídající DPH a v rozsahu uspokojení se pak věřitelem pohledávky stane správce daně sám. Jelikož nalézací soud neprověřil u insolvenčního správce, kteří věřitelé postupovali výše naznačeným způsobem, nelze s jistotou říci, že poškození přihlášení v rámci adhezního řízení, kteří jsou zároveň přihlášenými věřiteli v rámci insolvenčního řízení, disponují celou pohledávkou. Poškození, kterým byla přiznána náhrada škody, tak mohli v důsledku pochybení soudu obdržet část plnění dvakrát.
11. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, a to ve vztahu ke všem důvodům dovolání, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal.
17. Z hlediska napadeného rozsudku odvolacího soudu a obsahu dovolání je významnou otázkou, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
18. Označeného zločinu se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu.
19. Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku značná škoda a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140-421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2052). Obohacení znamená neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Značnou škodu se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku). Skutková podstata podle §209 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§15 odst. 1, 2 tr. zákoníku), ve vztahu ke způsobené značné škodě je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti (§16 odst. 1, §17 písm. a) tr. zákoníku).
20. V posuzované věci obviněný tím, že jako jediný společník a jediný jednatel společnosti STAMP, s. r. o., o níž věděl, že se nachází ve velmi špatné ekonomické situaci a že není schopna plnit své splatné závazky, jménem této společnosti uzavíral s obchodními partnery další obchodní smlouvy (ať už sám či prostřednictvím jiných osob), v nichž se zavazoval k finančním plněním, předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci, a uváděl tak své obchodní partnery v omyl. V důsledku popsaného jednání došlo k obohacení STAMP, s. r. o., a ke škodě na cizím majetku v podobě neuhrazených zakázek či dodávek. Obviněný se u svých obchodních partnerech, tj. posléze poškozených, snažil vzbudit dojem, že STAMP, s. r. o., je subjektem, o jehož způsobilosti plnit dohodnuté závazky nelze pochybovat, resp. se před poškozenými nezmínil o finančních problémech společnosti a o tom, že nově uzavírané závazky objektivně nebudou moci být řádně a včas splněny. O povědomí obviněného o situaci ve STAMP, s. r. o., nelze jakkoliv pochybovat. Obviněný byl jediným společníkem a současně jediným jednatelem společnosti, v níž byl nastaven a v níž také fungoval systém řízení ISO 9001, v rámci nějž probíhaly pravidelné měsíční porady, na nichž byla s osobami k tomu kompetentními diskutována aktuální situace ve společnosti, nevyjímaje situace ekonomické. Navíc z titulu své funkce schvaloval a podepisoval dodavatelské smlouvy, přičemž jak vyplývá z výpovědi svědkyně M. T. (srov. č. listu 3352), o splatných fakturách byl informován Bc. Z. N. Nadto nelze opomenout, že v rozhodném období jednal o vstupu svého syna Ing. J. J. do společnosti a o s tím souvisejícím vnesení finančního kapitálu ve výši 10.000.000 Kč (srov. č. listu 3364-3366) a rovněž o půjčce poskytnuté Ing. P. T. ve stejné výši (srov. č. listu 3367 a 3368). V daných souvislostech je pak nezbytné akcentovat jeho dlouholeté podnikatelské zkušenosti a fakt, že k neutěšené ekonomické situaci ve společnosti nedošlo ze dne na den. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že jednal úmyslně, a to minimálně v úmyslu nepřímém. Věděl, že svým jednáním může způsobit porušení zájmu chráněného v ustanovení §209 tr. zákoníku, tj. ochrana cizího majetku, a byl s tím pro ten případ srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Obchodní smlouvy totiž uzavíral s vědomím, že STAMP, s. r. o., svým závazkům z důvodu platební neschopnosti s pravděpodobností hraničící s jistotou nedostojí. Soudy obou stupňů, především pak odvolací soud, v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě vyložily úvahy vedoucí k závěru o existenci eventuálního úmyslu a dovolací soud má za nadbytečné je opakovat, odkazuje na ně.
21. Tvrzení obviněného, že výslechy svědků F. H., P. K., J. B., V. K. či Ing. J. D. přisvědčily jeho verzi a potvrdily, že nezaplacené faktury byly prvotně řešeny s Bc. Z. N. a že on sám se o dluzích dozvěděl až v roce 2011, není obsahem spisu podporováno. Obviněný navíc v jednom až dvou případech uzavíral smlouvy i počátkem roku 2011, což znamená, že z hlediska subjektivní stránky mu nesvědčí, že v případě svědků Ing. J. D. a J. B. jednal o dluzích v lednu (č. listu 3611), resp. v únoru 2011 (č. listu 3613). Dovolací soud nadto k výhradě obviněného stran změny skutkových zjištění shodně se soudem odvolacím dodává, že není v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, pakliže nalézací soud přihlédl k okolnostem a k důkazům, k nimž dříve nepřihlédl. Že své hodnotící závěry, pokud jde o výše uvedené svědecké výpovědi, ve svém rozhodnutí náležitě nerozvedl, jistě nelze vnímat nikterak kladně, podstatné ovšem je, že jeho pochybení napravil soud odvolací, jenž těmto výpovědím věnoval na str. 33 a 34 svého rozhodnutí patřičnou pozornost.
22. Námitka, že bez znalosti důvodu odlivu finanční částky ve výši 27.260.900 Kč není možné učinit závěr o existenci úpadkové situace společnosti, nemůže obstát. Podle závěrů znaleckého posudku Ing. Josefa Michálka, znalce z oboru ekonomika, založených na podrobném studiu účetních, daňových a dalších souvisejících podkladů společnosti, nastal nejpozději k 30. 6. 2010 stav úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť společnost měla více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto nebyla schopna plnit (srov. č. listu 234). Existence stavu úpadku byla tedy objektivně zjištěna; tento stav nastal nejpozději v první polovině roku 2010. Ačkoliv výraznou příčinou úpadku společnosti byly pokuty, penále a úroky z prodlení (srov. č. listu 235 citovaného posudku), částka 27.260.908 Kč představuje jejich úhrn za celý rok 2010 (srov. č. listu 224-228 posudku), nikoliv za první polovinu tohoto roku, kdy nejpozději nastal stav úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokuty zaúčtované po datu 30. 6. 2010, zejména pokuta ve výši 11.923.144 Kč zaúčtovaná dne 31. 12. 2010, o níž znalec nezjistil bližší údaje, proto nejsou v obviněným namítaném ohledu relevantní (srov. výpověď znalce na č. listu 3377).
23. Stran výtky, podle níž je ve skutkové větě výroku o vině popsána jiná úpadková situace, než která je na str. 29 rozsudku odvolacího soudu posléze odůvodňována, je vhodné poukázat na citovaný znalecký posudek z oboru ekonomika (č. listu 234), z něhož se podává, že společnost (jak naznačeno výše) nejpozději k datu 30. 6. 2010 naplnila podmínky stavu úpadku ve smyslu §3 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť měla více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto nebyla schopna plnit, přičemž neschopnost plnit uvedené peněžité závazky ve smyslu §3 odst. 2 insolvenčního zákona byla odůvodněna jejich neplněním po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti [srov. písm. b)], což fakticky znamenalo zastavení plateb podstatné části peněžitých závazků [srov. písm. a)]. Znalec Ing. Josef Michálek v hlavním líčení vypověděl (srov. č. listu 3376 a 3377), že ačkoliv pro naplnění podmínek úpadku postačuje naplnění znaku ve smyslu písm. b), tj. neplnění peněžitých závazků po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, vždy zkoumá, zda jsou naplněny alespoň dva znaky; v daném případě tak zkoumal i naplnění znaku ve smyslu písm. a), tj. zastavení plateb podstatné části peněžitých závazků. Odvolací soud, vycházeje z vyjádření znalce, na str. 29 svého rozsudku dovodil, že neschopnost společnosti plnit své peněžité závazky vyplynula z toho, že je neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti [písm. b)], a že alternativní hledisko v podobě zastavení plateb podstatné části peněžitých závazků [písm. a)] nebylo rozhodné. Dovolací soud nemá proti takovému odůvodnění soudu nižšího stupně žádných výhrad. Neschopnost společnosti plnit své peněžité závazky byla založena na dvou okolnostech, které byly objektivně zjištěny. Na tom, že své peněžité závazky neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a na tom, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků. Že ve skutkové větě výroku o vině nejsou oba znaky popsány, resp. že je v ní uveden zrovna ten ze znaků, který nebyl v daných souvislostech pro posouzení schopnosti plnit peněžité závazky stěžejním, je sice pochybením, nikoliv však významnou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Pokud jde o výhradu, že povědomost obviněného o úpadkové situaci nemůže být odvíjena od daňového přiznání k DPH za červen 2010, Nejvyšší soud s odkazem na vyjádření znalce Ing. Josefa Michálka na č. listu 3670-3672 (na něž v tomto směru přiléhavě poukázal již soud prvního stupně, srov. str. 44 rozsudku) konstatuje, že pro zpracování uvedeného daňové přiznání bylo zapotřebí stejných podkladů jako pro ověření platební neschopnosti společnosti, tj. přijatých faktur. S poukazem na citované vyjádření znalce dovolací soud dále poznamenává, že podnikatelský subjekt by v době internetového bankovnictví měl mít k datu 26. 7. 2010 dokonalý přehled nejen o stavu na bankovních účtech, nýbrž i o stavu svých pokladen, a že i kontrolní systémy a mechanismy nastavené systémem ISO 9001 negativní ekonomickou situaci odhalují, a tudíž pro zjištění platební neschopnosti nebylo nutné čekat až na sestavení roční účetní závěrky.
25. Námitka, že v posuzované věci chybí důkazy prokazující oprávněnost pohledávek poškozených, rovněž neobstojí. V řízení provedené listinné důkazy – smlouvy o dílo, o koupi zboží, objednávky, předávací protokoly, faktury, dodací listy, upomínky, uznání závazků, dohody o započtení vzájemných pohledávek, smlouva o postoupení pohledávky, směnky a jiné písemnosti (viz zejména č. listu 839-863, 612-647, 970-1017, 1280-1300, 1071-1096, 781-795, 812-819, 1036-1051, 667-675, 1114-1135, 756-758, 943-951, 1221-1240, 687-697a, 584-590, 914-924, 1157-1161, 1259-1262, 881-893), spolu s dílčími výpověďmi poškozených, resp. jejich zástupců (č. listu 827-831 ve spojení s 3603-3605, 3424-3431, 959-963, 1268-1272 ve spojení s 3614-3616, 1062-1066 ve spojení s 3608-3610, 771-775, 802-808, 1028-1032 ve spojení s 3605-3608, 656-659, 1107-1111 ve spojení s 3611-3612, 749-752, 933-938, 1214-1217, 682-685 ve spojení s 3612-3614, 573-578, 901-905, 1148-1151, 1248-1252, 872-876), existencí závazků popsaných ve skutkové větě výroku o vině nepochybně prokazují. Pro úplnost lze dodat, že poškozený A. B. objasnil, proč nedodržel podmínku obsaženou ve smlouvě o dílo a vystavil fakturu, aniž by disponoval podepsaným protokolem o předání; uvedl, že po dokončení stavby s ním nikdo ze společnosti nekomunikoval. Navíc vypověděl, že stran vystavené faktury jednal se svědkem Bc. Z. N., který její oprávněnost nezpochybnil (č. listu 3430). Že nikdo ze společnosti STAMP, s. r. o., nezpochybnil existenci pohledávky, potvrdil rovněž svědek F. H. zastupující společnost GIMA Hronov, spol. s r. o. (č. listu 3604).
26. Co do námitky nesprávnosti výroku o náhradě škody nutno nejprve připomenout, že tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem, ovšem jen tehdy, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva. Typicky jde o porušení hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim náhrady škody nebo nemajetkové újmy, resp. vydání bezdůvodného obohacení, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za způsobenou škodu či nemajetkovou újmu nebo za získání bezdůvodného obohacení, rozsah náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, společnou odpovědnost za škodu apod.
27. Byť obviněný, který tvrdí, že nárok poškozených na náhradu škody nebyl v trestním řízení prokázán, porušení hmotněprávního předpisu ve skutečnosti nevytýká, je vhodné poznamenat, že v posuzovaném případě se nalézací soud, s jehož rozhodnutím se soud odvolací, pokud jde o zločin podvodu, až na poškozenou J. H., spol. s r. o., ztotožnil, nedopustil tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, když obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody ve výroku o náhradě škody specifikované finanční částky. Ustanovení hmotného práva, jímž se režim náhrady škody řídí, konkrétně ustanovení §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, nebylo porušeno. Obviněný svým jednáním, kterým se dopustil zločinu podvodu, zaviněně porušil právní povinnost, v důsledku čehož vznikla škoda. Mezi porušením právní povinnosti a škodou, jejíž existence byla v rámci posuzovaného trestního řízení prokázána (viz výše), je příčinná souvislost, a obviněný tedy za škodu nese odpovědnost. Výhrada týkající se praxe uplatňované v insolvenčním řízení ve smyslu §44 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, která se týká opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, nebyla shodně s odvolacím soudem shledána důvodnou. Nejvyšší soud se ztotožňuje s argumentací, že citované ustanovení nevylučuje rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu v plné dosud neuhrazené výši (str. 40 rozsudku, srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 5 Tdo 799/2015).
28. Co se týče výtky vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., prostřednictvím níž obviněný namítá, že odvolací soud měl rozsudek nalézacího soudu zrušit a nikoliv učinit rozhodnutí, které je ve svých důsledcích zamítnutím řádného opravného prostředku proti rozsudku, Nejvyšší soud uvádí následující.
29. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř.
30. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175):
1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas; odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz §253 odst. 2 tr. ř.),
2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.),
3) řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše pod bodem 1), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
31. Existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněného v alternativě spadající pod shora uvedené body 1) a 2) spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost).
32. Podstatou alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedené pod bodem 3) je pak skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
33. Dovolatel v textu dovolání naznačoval existenci zmiňovaného dovolacího důvodu v alternativě, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Odvolání obviněného Ing. P. J. však nebylo Vrchním soudem v Praze zamítnuto, už vůbec ne pak z formálních důvodů. Zmíněný soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podrobil v řádném opravném řízení věcnému přezkumu a z podnětu odvolání obviněného tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o vině zločinem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod II.), v celém výroku o trestu, ve výroku o náhradě škody poškozené J. H. spol. s r. o. a ve výrocích o odkázání poškozených podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k bodu II. výroku napadeného rozsudku s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, přičemž dále podle 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 2 tr. ř. a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek posuzovaný obžalobou jako zločin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a podle §256 tr. ř. zamítl odvolání poškozeného R. H. Uplatněná alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tudíž zjevně nemůže obstát.
34. Nejvyšší soud proto na základě výše uvedeného konstatuje, že obsah uplatněných námitek, o něž obviněný opřel existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., věcně neodpovídá zákonnému vymezení takového (ani žádného jiného) dovolacího důvodu.
35. Dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu