ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.589.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 589/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2016 o dovolání obviněného Z. CH. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 68 To 82/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 176/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 2 T 176/2013, byl obviněný Z. Ch. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
1) jako jednatel společnosti Topplayer, s. r. o., se sídlem Budečská 851/28, 120 00 Praha 2, IČ: 28540654 uzavřel v Č. B. dne 1. 11. 2011 se společností APEX gaming EUROPE, a. s., IČ: 47252481 dvě Smlouvy o nájmu části nebytových prostor a o zabezpečení obsluhy sázkového zařízení, v nichž se zavázal k zajištění obsluhy sázkových zařízení v herně Krone v J. na ul. R. a v herně Joker v J. na ul. D., a v článku VII. odst. 4 uvedených smluv k odvodu veškerých tržeb z provozu sázkových zařízení, které měl vkládat minimálně jednou měsíčně na účet společnosti APEX gaming EUROPE, a. s., nebo předávat v hotovosti zástupci společnosti APEX gaming EUROPE, a. s., přičemž tuto svou povinnost si řádně neplnil, přestože věděl, že v souladu s čl. VII. odst. 4 uvedených smluv veškeré tržby ze sázkových zařízení jsou vlastnictvím společnosti APEX gaming EUROPE, a. s., již od okamžiku jejich vzniku a že společnost Topplayer, s. r. o., tyto má pouze ve správě s tím, že porušení povinnosti odvodu tržeb z VLT bude považováno za zpronevěru, kdy za období od 1. 12. 2011 do 1. 1. 2012 neodvedl na tržbách částku ve výši 318 804 Kč, kterou si ponechal a použil pro své potřeby, a tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti APEX gaming EUROPE, a. s. , se sídlem Václavské nám. 808/66, 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČ: 47252481, škodu ve výši nejméně 318 804 Kč ,
2) jako jednatel společnosti Topplayer, s. r. o., se sídlem Budečská 851/28, 120 00 Praha 2, IČ: 28540654 uzavřel v J. dne 1. 7. 2011 se společností CAMPA - NET, a. s., IČ: 27770567, Smlouvu o poskytnutí práva k provozování loterií pomocí technických zařízení a Smlouvu o obsluze sázkového zařízení, v nichž se zavázal k zajištění obsluhy technických zařízení v herně Black Jack v J. na ul. nám. S. (výherních loterijních terminálů) do dne 31. 12. 2016 a v článku I. odst. 4 písm. j) Smlouvy o obsluze sázkového zařízení pak zejména k odvodu tržeb z provozu výherních loterijních terminálů (dále jen VLT), kdy za tržbu se považuje částka získaná z příjmů ze hry snížená o výhry, kdy tuto tržbu měl zasílat minimálně jednou týdně na účet provozovatele – společnosti CAMPA - NET, a. s., přičemž tuto svou povinnost si řádně od dubna 2012 neplnil, přestože věděl, že v souladu s čl. II. odst. 4 Smlouvy o obsluze sázkového zařízení veškeré výnosy z VLT jsou vlastnictvím společnosti CAMPA - NET, a. s., a mají charakter svěřených prostředků a že použití výnosů z VLT na jiný účel než ten, který je dán smlouvou, nebo neodvedení tržeb z VLT bude považováno za zpronevěru, kdy za období od dubna roku 2012 do dne 25. 3. 2013 neodvedl na tržbách částku ve výši 456 241 Kč, kterou si ponechal a užil pro své potřeby, a tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti CAMPA - NET, a. s. , se sídlem 28. října 982/11, 790 01 Jeseník, IČ: 27770567, škodu ve výši nejméně 456 241 Kč ,
3) v přesně nezjištěnou dobu počátkem roku 2010 nejdříve zprostředkoval převod obchodního podílu ve společnosti SILVERADO, s. r. o., na J. K., trv. bytem Č. V., a změnu obchodní firmy této společnosti na K., s. r. o., v níž je J. K. jediným společníkem a jednatelem, poté J. K. jako fyzickou osobu přesvědčil, aby jako nájemce uzavřel se společností SLOT Group, a. s., jako podnájemcem Smlouvu o podnájmu části nebytových prostor ze dne 30. 8. 2010, resp. ze dne 31. 8. 2010, jejímž předmětem byly prostory herny „KRONE“ na adrese R. v J. s tím, že v těchto prostorách budou provozována výherní sázková zařízení tzv. videoloterijní terminály („VLT“) a elektromechanické rulety, kdy J. K. pod příslibem výdělku z provozu VLT přístrojů a po příslibu, že veškerý provoz heren bude zajišťovat Z. Ch., se v článku 2. 5. uvedených smluv zavázal odevzdávat veškeré výnosy z předmětných VLT přístrojů a rulety společnosti SLOT Group, a. s., kdy ve skutečnosti o všech záležitostech chodu herny Krone, výplatách výher apod. tak fakticky rozhodoval výhradně Z. Ch., který J. K. vyloučil z veškerého rozhodování o provozu herny včetně vedení účetnictví, neposkytoval mu žádné informace o dosažených výhrách ani o částkách, jež měly být podle smluv odváděny společnosti SLOT Group, a. s., nedal mu k dispozici žádné smlouvy ani jiné listiny týkající se provozu herny, a naopak J. K. uváděl, že je vše v pořádku, a že se nemusí o nic starat, přičemž takto si v období od dne 1. 5. 2012 do dne 31. 7. 2012 ponechal finanční prostředky pocházející z dosažených výher a výherních sázkových zařízení tzv. video loterijních terminálů („VLT“) a elektromechanické rulety umístěných v uvedené herně, a odevzdal tak pouze část výnosů z dosažených výher, kdy za uvedené období neodvedl společnosti SLOT Group, a. s., finanční prostředky ve výši 408 574 Kč, tyto nepředal k odvedení ani J. K., ale naopak tyto si neoprávněně ponechal a použil pro svou potřebu, vědom si toho, že ze smluv je zavázán právě J. K., čímž poškozené firmě SLOT Group, a. s. , se sídlem 360 10 Karlovy Vary, Jáchymovská č. p. 142, IČ: 62741560, způsobil škodu ve výši 408 574 Kč ,
4) jako jednatel společnosti Topplayer, s. r. o., se sídlem Budečská 851/28, 120 00 Praha 2, IČ: 28540654 uzavřel v Č. B. dne 1. 11. 2011 se společností APEX gaming EUROPE, a. s., IČ: 47252481 dvě Smlouvy o nájmu části nebytových prostor a o zabezpečení obsluhy sázkového zařízení, v nichž se zavázal k zajištění obsluhy sázkových zařízení v herně Krone v J. na ul. R. a v herně Joker v J. na ul. D. a v článku VII. odst. 4 uvedených smluv k odvodu veškerých tržeb z provozu sázkových zařízení, které měl vkládat minimálně jednou měsíčně na účet společnosti APEX gaming EUROPE, a. s., nebo předávat v hotovosti zástupci společnosti APEX gaming EUROPE, a. s., přičemž tuto svou povinnost si řádně neplnil, přestože věděl, že v souladu s čl. VII. odst. 4 uvedených smluv veškeré tržby ze sázkových zařízení jsou vlastnictvím společnosti APEX gaming EUROPE, a. s., již od okamžiku jejich vzniku a že společnost Topplayer, s. r. o., tyto má pouze ve správě s tím, že porušení povinnosti odvodu tržeb z VLT bude považováno za zpronevěru, kdy za období od 1. 8. 2012 do 1. 12. 2012 neodvedl na tržbách částku ve výši 1 238 142 Kč, kterou si ponechal a použil pro své potřeby, a tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti APEX gaming EUROPE, a. s. , se sídlem Václavské nám. 808/66, 110 00 Praha 1 − Nové Město, IČ: 47252481, škodu ve výši nejméně 1 238 142 Kč .
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1) jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a v bodech 2) až 4) jako pokračující zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti provozování loterií a jiných podobných her podle §2 zákona č. 202/1990 Sb. v trvání 3 (tří) roků. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu uložil rovněž ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (konkrétně 2x výpis z osvědčení o provozuschopnosti ke dvěma typům výherních hracích přístrojů). Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu též uložil povinnost zaplatit poškozené společnosti SLOT Group, a. s., se sídlem 360 10 Karlovy Vary, Jáchymovská č. p. 142, IČ: 62741560, škodu ve výši 408 574 Kč.
3. Naproti tomu soud prvního stupně podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro jiný skutek (blíže popsaný ve výroku tohoto rozhodnutí), v němž byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. V návaznosti na takový výrok odkázal poškozenou společnost Lucky Money, a. s., se sídlem 267 51 Zdice – Chodoun, IČ: 27205746, podle §229 odst. 3 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Uvedený rozsudek Okresního soudu v Jeseníku napadl odvoláním jednak obviněný, jednak státní zástupce (ten tak učinil v neprospěch obviněného) a také poškozená společnost Lucky Money, a. s., se sídlem 267 51 Zdice – Chodoun. Na základě odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 68 To 82/2015, v bodě I. zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného nově odsoudil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let, a podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v provozování loterií a jiných podobných her podle §2 zákona č. 202/1990 Sb. v trvání 3 (tří) let (stejně jako v rozsudku soudu prvního stupně). Nově obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V ostatním zůstal napadený rozsudek nalézacího soudu nezměněn. V bodě II. výroku rozsudku odvolací soud odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, a v bodě III. zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání poškozené společnosti Lucky Money, a. s.
5. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Davida Raifa proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. V úvodu svého podání dovolatel vyslovil názor, že soudy nižších stupňů rozhodly zcela v rozporu se zásadou subsidiarity represe trestního práva. Nesprávné právní posouzení skutku proto spatřoval v tom, že jako trestné činy posoudily skutky, které trestnými činy ve skutečnosti nejsou. Věc tak neměla být řešena cestou trestního práva. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1038/2006, podle něhož je v právním státě nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nepochybně zjištěny.
7. Dovolatel dále zdůraznil, že podnět k zahájení jeho trestního stíhaní, nepodal žádný z poškozených. To zahájila policie bez něj. Ačkoliv je takový postup samozřejmě možný, vzbuzuje to pochybnosti stran toho, zda prostředky trestního práva byly v tomto případě použity zdrženlivě a teprve poté, co jiné právní prostředky selhaly. Poškození, kteří do té doby s ním řešili uspokojení svých pohledávek jinými právními prostředky, se k trestnímu řízení připojili se svými nároky na náhradu škody až na výzvu policie. Učinili tak nepochybně z obavy, že v důsledku tohoto řízení budou upřednostněni ti poškození, kteří se k němu se svými nároky připojí. Takto ovšem mohlo dojít ke kriminalizaci jednání, které má ryze soukromoprávní povahu.
8. Podle dovolatele je mimo jakoukoliv pochybnost, že právo provozovatele na výplatu peněz vybraných z výherních loterijních terminálů je soukromoprávním nárokem. Je zřejmé i to, že existují fungující a efektivní prostředky k jejich vymáhání, a to jak soudní (civilní a exekuční řízení), tak mimosoudní (zejména dohody mezi dotčenými subjekty). V posuzovaném případě však žádný z poškozených k uspokojení svých nároků nevyužil cestu soudního řízení. Na způsobu řešení byli totiž s ním (dovolatelem) dohodnuti a ten v intencích jejich dohod také jednal. V oboru jejich podnikání je na vypořádání vzájemných závazků třeba pohlížet z perspektivy delšího časového období, než jsou dva měsíce [jak je tomu u skutků pod body 3) a 4) rozsudku]. V některých obdobích totiž výnosy ze zařízení nepostačují ani na úhradu nákladů na provoz heren, který je pak třeba určitým způsobem dotovat. Jindy naopak výnosy tyto náklady významně převyšují a pak dochází k dorovnání dluhu. Těchto skutečností si byli všichni zúčastnění vědomi a s tím také k nesrovnalostem ve vyúčtováních přistupovali. Obviněný ještě zdůraznil, že dohody mezi ním a poškozenými fungovaly až do doby, než byl v souvislosti s touto věcí vzat do vazby. To považoval za vměšování se orgánů činných v trestním řízení do fungujících obchodních vztahů, což označil za kontraproduktivní.
9. Poté dovolatel věnoval pozornost jednotlivým skutkům. Ke skutku pod bodem 2. rozsudku uvedl, že jeho společnost Topplayer, s. r. o., a poškozená společnost Campa Net, a. s., spolu bez ohledu na trestní řízení nadále korektně spolupracují. Jednatel poškozené společnosti, svědek M. P., popsal efektivní způsob, jakým dosahují uspokojení svých pohledávek. Záležitost s dovolatelem považoval za vyřízenou a dodal, že obdobný postup je velmi častý. Zaměstnanec této společnosti, svědek Antonín Paprskář, neshledal na jednání dovolatele nic protiprávního, jelikož předmětné finanční prostředky použil na náklady provozu herny na základě ústních dohod s poškozenou společností. Z jejího postoje k celé záležitosti tedy plyne, že existovaly jiné a efektivní prostředky k vyřešení nastalé situace, které též poškozená společnost využila. Prostředky práva trestního byly proto užity bezdůvodně a nepřiměřeně.
10. Podle dovolatele na podobné bázi fungovala i spolupráce mezi jeho společností SILVERADO, s. r. o., a poškozenou společností SLOT Group, a. s., a firmami Topplayer, s. r. o., a poškozenou APEX gaming EUROPE, a. s. [u skutků pod body 1), 3) a 4) rozsudku]. Vyúčtování podílů z výherních přístrojů fungovalo v praxi jinak, než bylo dohodnuto písemnou smlouvou, ovšem s vědomím a souhlasem všech zúčastněných. Sporné záležitosti mezi sebou tyto společnosti řešily (a vyřešily) obvykle formou splátkového kalendáře. Poškozené společnosti věděly, že (dovolatel) používá peníze z automatů pouze k udržení provozu herny, což bylo ku prospěchu všech zainteresovaných stran. Proto i tyto firmy s ním nadále spolupracují.
11. Závěrem svého podání dovolatel konstatoval, že svým jednáním sice objektivní stránku přečinu zpronevěry naplnit mohl, stránku subjektivní ale nikoliv. Nejednal totiž v úmyslu způsobit poškozeným škodu. Opět zopakoval, že tu část tržeb z výherních automatů, která měla připadnout poškozeným, použil na úhradu nákladů a udržení fungování heren. Spoléhal na to, že v období s vyššími tržbami příslušnou část podílu poškozeným vrátí. Takto fungovala spolupráce mezi ním a poškozenými po celou dobu trvání jejich smluvního vztahu.
12. Z výše uvedených důvodů dovolatel – jen stručně a bez odkazu na konkrétní zákonná ustanovení – navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření konstatoval, že užití zásady subsidiarity trestního práva v dané věci není namístě. Jednání obviněného totiž vykazuje všechny znaky trestných činů zpronevěry a navíc naplňuje s ohledem na výši způsobené škody (cca 2,5 milionu Kč) i znaky kvalifikovaných skutkových podstat s trestní sazbou odnětí svobody 2 až 8 let (nejednalo se tak o méně závažné či bagatelní trestné činy), aniž by zde byly dány jakékoli specifické okolnosti, jež by snad měly odůvodnit výjimečně nižší hranici trestnosti. Obviněnému lze sice přisvědčit, že součástí skutkového děje je i soukromoprávní rovina, což ovšem současně existující trestněprávní rovinu – a z ní vyplývající možnost trestního postihu – nijak bez dalšího neeliminuje. S výše citovanými námitkami obviněného, se navíc řádně vypořádal již odvolací soud, který na straně 8 svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností je uplatnění trestního postihu v dané záležitosti zcela důvodné.
14. V tomto směru státní zástupce zopakoval, že jedna z poškozených společností (SLOT Group, a. s.) podala sama ve věci trestní oznámení, není tedy pravdou, že trestní řízení v dané věci inicioval pouze policejní orgán, jak obviněný tvrdil. Rovněž není možné přehlédnout časovou osu celého případu, ze které vyplývá, že obviněný se trestné činnosti dopouštěl v době od 1. 12. 2011 do 1. 1. 2012 a dále v období od 1. 4. 2012 do 25. 3. 2013, kdy permanentně neodváděl jemu svěřené prostředky postupně třem poškozeným společnostem a jeho dluh se navyšoval, a to za situace, kdy nedodržel splátkový kalendář ohledně úhrady dluhu vůči jedné z poškozených společností za první období z prosince 2011. Užití mírnějšího způsobu řešení případu, a to prostředky soukromého práva (splátkový kalendář a následné uznání dluhu), tedy k nápravě nevedlo.
15. Státní zástupce současně neakceptoval ani námitku obviněného ohledně střídání období se zisky s obdobími se ztrátami, neboť v jeho případě docházelo k tomu, že téměř po celé sledované období neodváděl řádně jemu svěřené prostředky, což vylučuje jím tvrzený záměr o použití prostředků patřících poškozeným společnostem k udržení chodu heren za účelem pozdějších úhrad dluhů v předpokládaných ziskových obdobích. O kriminální podstatě jednání, za které byl obviněný odsouzen, jednoznačně svědčí i způsob spáchání trestné činnosti v bodě 3) odsuzujícího rozsudku, které vykazuje znaky předem promyšleného a plánovaného jednání za účelem vlastního obohacení se a zastření toho, kdo je skutečným pachatelem trestných činů. V tomto případě totiž při páchání trestné činnosti použil jako nastrčenou figurku (tzv. bílého koně) do daného oboru podnikání zcela nezasvěceného a finančními problémy a jen základním vzděláním oplývajícího J. K., z něhož „papírově“ učinil provozovatele herny s povinností odvádět poškozeným statisícové částky pocházející z výherních a loterijních terminálů. Ve skutečnosti byl faktickým provozovatelem herny a tím, kdo rozhodoval o nakládání s výhrami a o dalších finančních tocích, právě on sám (obviněný). Bez relevance nepovažoval státní zástupce ani to, že obviněný v minulosti již projevil sklony k páchání majetkové trestné činnosti podvodného charakteru.
16. Shora uvedené skutečnosti pak podle státního zástupce vyvrací druhou námitku dovolatele spočívající v tom, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění. Z výše popsaného (zejména neodvádění finančních prostředků po dlouhou dobu za současného neplnění předchozího splátkového kalendáře a dále zaangažování J. K. do celé záležitosti) naopak jednoznačně plyne, že jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za účelem získání majetkového prospěchu.
17. Státní zástupce s ohledem na všechny výše předestřené okolnosti dospěl k závěru, že řešení záležitosti cestou trestního práva bylo zcela důvodné a situaci přiměřené. Opačný přístup, tj. ponechání celé věci k řešení v rámci civilního práva, by znamenal rezignaci státu a jeho orgánů na ochranu společnosti před kriminalitou. V tomto směru poukázal na rozhodnutí č. 860 uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 22/2006, podle kterého ani zásada subsidiarity trestní represe nevylučuje spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení smluvních povinností (tou nepochybně neodvedení svěřených výnosů z výherních a sázkových přístrojů ve výši cca 2,5 mil. Kč bylo), které lze sankcionovat i mimotrestními prostředky, neboť trestní právo chrání též soukromé zájmy fyzických osob.
18. Závěrem proto státní zástupce zopakoval, že shora popsané námitky uplatněné obviněným již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud náležitě vypořádaly a které nemají oporu v provedeném dokazování, není možné akceptovat. Napadené rozhodnutí evidentně netrpí vytýkanými vadami, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
19. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 29. 4. 2016). Jeho případnou repliku již dovolací soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v něm není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
23. Obě námitky, které dovolatel uplatnil, tedy možnost aplikace zásady subsidiarity trestní represe a (ne)naplnění subjektivní stránky přečinu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, směřují do právního posouzení skutku a v rámci citovaného dovolacího důvodu je tudíž lze považovat za relevantně uplatněné. Proto se jimi Nejvyšší soud věcně zabýval. Nepřehlédl však, že dovolatel své výhrady podpořil rovněž argumenty, které skutkovým zjištěním soudů nižších instancí odporovaly. V takovém případě dovolací soud z důvodů uvedených v předchozím odstavci vycházel z té verze skutkového děje, na níž se ustálily oba soudy nižších instancí.
24. Nejvyšší soud se nejprve zaměřil na námitku nenaplnění subjektivní stránky posuzovaného přečinu. Tu dovolatel odůvodnil pouze stručně tím, že nejednal v úmyslu způsobit poškozeným společnostem škodu. Sám však připustil, že si ponechával část tržeb, ačkoliv jí byl na základě uzavřených smluv povinen odvádět, s čímž byl dobře seznámen. Záměrně tak porušil zmíněná smluvní ujednání, a to bez vědomí a souhlasu poškozených společností. Hájil se sice tím, že měl takto získané peněžní prostředky později v úmyslu vrátit, o tom však prokázané skutkové okolnosti tohoto případu příliš nesvědčí (o nich bude ještě pojednáno níže). V jeho neprospěch naopak vyznívá skutečnost, že jednoho z posuzovaných skutků [pod bodem 3) odsuzujícího rozsudku] se dopustil prostřednictvím tzv. „bílého koně“, což vypovídá o promyšlenosti a plánovanosti jeho protiprávního jednání. Lze tedy konstatovat, že dovolatel subjektivní stránku přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku naplnil ve formě úmyslu přímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. První dovolací argument obviněného tedy Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněným.
25. Stejně hodnotil dovolací soud i hlavní námitku obviněného, tedy že soudy nerespektovaly zásadu subsidiarity trestního práva, čímž mělo dojít ke kriminalizaci jednání povahy ryze soukromoprávní.
26. Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku platí, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu . Z tohoto vymezení, které navazuje na zásadu zákonnosti vyjádřenou v §12 odst. 1 tr. zákoníku, podle níž jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze uložit, plyne, že trestní represe, tj. prostředky trestního práva, je možné v konkrétní věci použít jen tehdy, když jde o společensky škodlivé jednání a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu nepostačuje.
27. Takto definovaným principem „ultima ratio“ je zajištěno, aby prostředky trestního práva byly použity zdrženlivě, především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Tím je vyjádřena funkce trestního práva jako krajního prostředku ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.). Z uvedeného vyplývá, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (v podrobnostech k tomu srov. nálezy Ústavního soudu například ve věcech sp. zn. II. ÚS 372/2003, I. ÚS 558/2001, I. ÚS 69/2006, I. ÚS 541/2010, II. ÚS 1098/2010, dále celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a zejména stanovisko jeho trestního kolegia ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. trest., z komentované literatury pak Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až §139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 117 a 118).
28. Jak již Nejvyšší soud předeslal, s dovolací argumentací obviněného se v této otázce neztotožnil. Nepřehlédl totiž, že většina tvrzení, jimiž dovolatel postup podle §12 odst. 2 tr. zákoníku odůvodňoval, se zcela zjevně neslučovala s konečnými skutkovými zjištěními nižších soudů, a to až do té míry, že část z nich by se dala označit jako účelová, zkreslená či dokonce nepravdivá.
29. Příkladem takové argumentace mohou být dovolatelovy poznámky, že žádná z poškozených společností na něj nepodala trestní oznámení anebo k uspokojení svých nároků nevyužila možnosti civilního soudního řízení. Ve skutečnosti se totiž pro první zmíněný postup rozhodla společnost SLOT Group, a. s., a pro druhý pak společnost APEX gaming EUROPE, a. s. Svědecké výpovědi zástupců všech poškozených společností bez pochyb vyvrátily i další tvrzení obviněného o údajném souhlasu těchto firem s neodvedením určitého procenta z tržeb a jeho užitím na jiné účely, když zmínění zástupci vypovídali o pravém opaku. Obdobně lze nahlížet i na tu část jeho obhajoby, podle níž dohody s poškozenými společnostmi, na jejichž základě se tyto snažily domoci svých pohledávek (splátkové kalendáře, uznání dluhu apod.), fungovaly až do doby, než byl vzat do vazby. V průběhu řízení totiž bylo prokázáno, že obviněný tato ujednání (opakovaně) neplnil již před svým vzetím do vazby, kde navíc strávil pouhý měsíc. V podrobnostech postačuje odkázat na str. 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se této otázce podrobně věnoval a rozebral i chronologii celého skutkového děje (ta vylučuje i verzi obviněného o střídání výnosných a méně výnosných období).
30. Ze skutkového stavu dovozeného soudy nižších instancí je proto zřejmé, že dovolatel svým jednáním naplnil všechny znaky jednak přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku [pod bodem 1) odsuzujícího rozsudku], jednak pokračujícího zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku [pod body 2) až 4) tohoto rozsudku]. Nelze odhlédnout ani od toho, že tak činil v přímém úmyslu [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], v jednom případě dokonce prostřednictvím „bílého koně“ [pod bodem 3) rozsudku] a že celková výše jím způsobené škody přesáhla částku 2,4 milionu Kč. Přestože charakter právních vztahů mezi ním a poškozenými společnostmi byl primárně soukromoprávní, stejně jako následné snahy poškozených vymoci své pohledávky prostřednictvím splátkových kalendářů, uznání dluhu, „smlouvy o půjčce“ či civilní žaloby, není možné pominout ani trestněprávní aspekty posuzovaného jednání a jeho společenskou škodlivost, která nebyla v žádném případě zanedbatelná. V souladu s názorem obou soudů i státního zástupce je Nejvyšší soud přesvědčen, že v případech takto závažných a cílených (a v dnešní době velmi častých) útoků proti majetku soukromých osob již civilní a jiné právní prostředky k jejich ochraně nepostačují, a je naopak nutné přistoupit k trestnímu postihu pachatele takového činu.
31. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu